. Scénář Jeana van Hammeho a zápletka, kterou pro tuto epizodu vymyslel, místy bohužel připomíná nastavovanou kaši a kritického čtenáře během četby občas napadá, jak bývá těžké, ba někdy i nemožné včas a v nejlepším skončit. Po soukromém soudním procesu na konci dvanáctího dílu všichni Jasonovi přátelé, tj. major Jonesová, generál Carrington a plukovník Amos, odlétají do bezpečí do San Miguel na haciendu markýze de Préseau. Třináctka však odmítne se k nim připojit a zůstává v USA, neboť má jisté nevyřízené účty s Frankem Giordino. Místo toho však Giordino zajme Třináctku, který pro jeho kariéru představuje nebezpečnou hrozbu. Ale nezastřelí ho hned! Kdepak! Svolá šéfy CIA a FBI atd. a zinscenuje svůj soukromý soudní proces. Třináctka je odsouzen na doživotí a teprve při převozu do vězení má být zastřelen "při pokusu o útěk". Proč to neudělat složitě, když by to šlo jednoduše, že ano?
. A tu vstupuje na scénu další protihráč nebohého Jasona Mac Lana, totiž krásná (a všeho schopná) Jessica Martin. Ta pro svou přítelkyni Irinu Světlanovou Třináctku prostě ukradne (kdo se jí postaví na odpor, toho jednoduše zastřelí) a dopraví našeho hrdinu na loď Resurreccion, která patří Irině Světlanovové, smrtelné to sokyni Jasona Mac Lana. Ta ho ale nezastřelí hned! Kdepak! Proč to neudělat složitě, když to jde složitě, že ano? Dá mu šestihodinový náskok před třemi svými zabijáky; možnost útěku mu všelijak zkomplikuje a pak už jen vychutnává, jak se náš hrdina snaží o sto šest zachránit holý krk. Je ovšem jasné, že tento holý krk uhájí, neboť by pak nemohlo vyjít ani 15. ani 16. album série. Tři zabijáky Třináctka s přehledem odrovná, na jeho stopě ale stále zůstává Jessika Martin a všemocná NSA.
. Zmíněné dějové zvraty jsou v podobných dobrodružných příbězích tisíckrát omleté. Na druhé straně sekvence Jasonova útěku před zabijáky a před Jessicou je napsána a nakreslena natolik brilantně a profesionálně, že čtenář na podobné výpůjčky milerád zapomene. Na co ale nemohu zapomenout a co ve mně vyvolává nutkání se ironicky chechtat a současně žalostně lkát, je "Executor". To je agentura, které velí Irina Světlanovová a která po celém světě provádí vraždy na objednávku, a to vraždy hlavně politické a na objednávku všech možných vlád; politické zřízení přitom nehraje roli, hlavně, když zákazník zaplatí minimálně milion dolarů. Na lodi Resurreccion je dokonce instalováno počítačové řídicí centrum pro všechny vražedné akce, co jsou zrovna v chodu - centrum, které v ničem nezaostává za řídícím střediskem NASA pro meziplanetární lety. Podobný nesmysl už jsem dlouho nečetl.
Jak se stalo dobrým zvykem, duo Hamme+Vance zařadilo na první dvě stránky příběhu shrnutí předcházejícího děje. Má to přinejmenším dvě výhody: autoři čtenářům francouzských alb, která vycházejí v průměru s ročním odstupem, připomenou, o co vlastně v sérii běží a navíc shrnou sled poměrně komplikovaných zápletek do přehledné zkratky.
. Kresba Williama Vanceho je na obvyklé vysoké úrovni a je mnohem lepší než ve dvanáctém dílu. Ani zde si kreslíř neodpustil několik nenápadných žertíků (viz www.bdxiii.com): v kanceláři na druhém obrázku na str. 8 visí na stěně plakát s portrétem Warrena Glasse, jednoho ze dvou hlavních hrdinů třináctého alba série XIII; a aby bylo úplně jasné, o co jde, je na plakátu uveden i název alba : "The Mystery". Hned na další stránce, tj. na str. 9, stojí za Třináctkou dva muži; ten, co stojí vpravo, má na kravatě portrét Jessicy Martin. Motor člunu na str. 24 a 26 nese typové označení JVH (tedy scénáristovy iniciály); podobné typové označení, tj. JVH SYSTEMS, má i radar na str. 39.
Čtrnácté album, jak patrno, zahajuje nový cyklus, ve kterém Třináctka získal dva protivníky ženského pohlaví a dočasně přišel o podporu svých dosavadních přátel, kteří si hoví v ústraní u markýze v San Miguelu. Hon na našeho neprůstřelného hrdinu se v dalším dílu ještě vystupňuje, jak o tom svědčí jeho název: "VYPUSŤTE PSY!"
