. Dějově by se album dalo rozdělit na dvě části:
V první se s Thorgalem setkáváme jako s otrokem, o jehož osudu rozhodují zcela cizí a neznámí lidé: otrokáři a kupci otroků. Jeden takový, jménem Jaffar, ho výhodně prodá na dvůr guvernéra Ponantu, malé zemičky v byzantsko-románského stylu. Tam se však okamžitě stává účastníkem nemilosrdné "hry", v níž urození, osmnáctiletí mladíci stvrzují svou plnoletost. Pravidla tohoto honu na lidi jsou jednoduchá: otroci prchají na ploše malého poloostrůvku před lovci, jejichž úkolem je všechny chladnokrevně pozabíjet. Ještě nikomu se odtud nepodařilo uniknout a zachránit si život: podmínky jsou uzpůsobeny tak, že vyhladovělá a oslabená kořist nemá šanci.
Šestistránková, téměř bezeslovná pasáž, zachycující Thorgalův triumf, patří k tomu nejlepšímu, co se v této sérii v poslední době objevilo a čtenáře doslova přibije ke knize.
Autorům stačí na poměrně složitou akční scénu pár obrázků, bum & prásk práce s fázováním je ukázková, takže čtenář ani nevnímá otáčení stránek. Navíc si udělá zcela jasno o charakteru dalších hlavních postav: zbabělého guvernéra a jeho nelítostného syna Heracliuse.
. Po strhujícím prologu prožívá Thorgal celý zbytek alba coby otrok v osobních službách guvernéra. Jeho funkcí je nejprve výcvik mladých šlechtických synků v lukostřelbě. To už se opět setkává se svými nejbližšími, kterým se díky svým schopnostem (Jolanova psychická síla, Louvin dar mluvit se zvířaty) podařilo vykoupit z cizího otroctví, a také se sourozenci Tiagem a Ileniyí, s nimiž se Thorgal seznámil v minulém albu (v Royaume sous la sable mu pomohli uprchnout z ruin Atlantidy). Jeho hlavním úkolem se však má stát vítězství na prestižním císařském turnaji, který se každých pět let koná na ostrově Syrenia. Vítězné páry jednotlivých disciplín (zápas, dostihy koňských spřežení, střelba z luku a souboje mečem) vstoupí do císařských služeb - což by byla záruka skvělé kariéry pro Heracliuse. A vítězná provincie celého turnaje nemusí jeden rok platit daně - velké ulehčení guvernérově kasičce. Dvanáctistránková reportáž ze závodů, v nichž Thorgal pochopitelně tvoří dvojici s proradným Heracliusem, vyčnívá z alba jako jeho druhý vrchol. Pozor! Není však na první pohled snadné uhodnout, jak to všechno dopadne, kdo asi zahyne a kdo bude povýšen…
. Thorgal brázdí komiksová moře a plouží se komiksovými pouštěmi již 27 let. Celkem to tedy dělá nějakých 1242 stránek a zároveň vnucuje dvě otázky: baví to ještě tvůrce? A baví to ještě čtenáře? Odpověď na obě by měla zákonitě znít ano - jinak by se nová alba neobjevovala. Fandové (a že jich není málo) dychtivě čekají na nová a nová pokračování a chtějí svého hrdinu přesně takového, jaký byl dosud - proto se Thorgal a styl jeho dobrodružství nemění stejně jako výše prodejů. Jean Van Hamme se sice nechal slyšet, že si dává od komiksu pohov, jenže jediným projektem, na němž slíbil pracovat, je - Thorgal… Láska Poláka Rosińského k hrdinovi, jenž ho katapultoval a pevně usadil mezi nejpopulárnější evropské kreslíře, je pak všeobecně známa. Thorgalovi - potažmo jeho synovi Jolanovi, který možná jednou převezme štafetu svého otce - se dají předpovědět ještě stovky kreslených stránek.
Na druhou stranu je stále více slyšet reptání značné skupiny ještě nedávných Thorgalových příznivců: jsou hluboce zklamáni z Royaume sous le sable, tento díl je podle nich trochu lepší, avšak dokazuje celkovou klesající úroveň série; scénář opakuje motivy (zde především z Lukostřelců), kresba stagnuje, není rozvíjen potenciál Jolana a Louve…
Thorgal 27 - Le barbar může nabídnout stejné klady i zápory, jako naprostá většina "posledních" pokračování. Tedy napínavý a dobře vypointovaný scénář, pečlivě vykreslené charaktery jednotlivých postav, uvážlivé míchání akčních a dialogových scén, solidní kresbu a smysluplné dialogy. Zároveň i určitou kýčovitost, žánrovitost postav a zacyklení dějové linie v jednom kruhu.
Takže - kdo má Thorgala rád, pošmákne si i na tomto albu, kdo ho nemusí, nezmění názor ani teď. Thorgal nemá změny rád….
