Tedy, třešnička…..tohle dílko je spíš kočkopes - což sice nezní jako moc košer zvíře, ale výsledek je velmi poživatelný. Judaismus pro začátečníky spojuje totiž "normální" knihu a comics. Krátké texty bohatě prokládá obrázková část, kterou ale nelze považovat za pouhou ilustraci, protože (a nyní mi odpusťte něco odborné comicsové terminologie) kreslené sdělení je rozvíjeno někdy ve více chlívečcích a dialogy panáčků jsou zbublinkované. Typicky to vypadá tak, že text (věta, krátký odstavec) střídá odlehčený obrázek, který napsaný úsek rozvíjí (nejčastěji tím, že informaci "přehrává" v konkrétní situaci a tím poukazuje na některý její rys). Právě tohle setkávání suchých informací a jejich převedení do nevážných kreseb dává celé publikaci živost a dynamiku; ta je ostatně přítomná i v judaismu samotném, kde typické židovské anekdoty mohou existovat vedle zdánlivě protichůdné spleti strohých náboženských pravidel. Pokud Vám zvolený mezižánr něco připomíná, tak to bude asi velmi podobná populárně-naučná řada z nakladatelství Portál.
. . Krátké zastavení u obálky: díval jsem se na začátek, prostředek i konec publikace (u knih popisující náboženství národa, který píše zprava doleva, nikdy nevíte) a můžu tedy oprávněně napsat, že původní obálka chybí. Místo ní je na začátku její nová česká verze. Což o to - sama o sobě je pěkná, ale vůbec neodpovídá duchu, v jakém je kniha napsaná. Oranžový robot-pedagog s bolestně dlouhým ukazovátkem něco hustí do malých zelených robotků - být ještě dítě školou povinné, tak bych dal od takové "učební pomůcky" ruce pryč - a přitom zbytek knihy je trochu o něčem jiném. (Abych jen nekritizoval, tak tato výtvarná kreace určitě zaujme všechny milovníky comicsových obrazů Aleše Najbrta a Zuzany Lednické, mezi které patřím i já.)
Charles Szlakmann nám v Judaismu pro začátečníky představuje tři odstíny svých kreseb. Nejvíce zastoupenému typu vládne celá plejáda typicky opejzovaných rabínů s plnovousy, kteří jsou nahozeni jen tak lehkou rukou (výsledek vypadá jednoduše, zdání ale jistě klame). Vedle množství takovýchto rozverných obrázků a la Jaroslav Němeček se objevuje pár usedlejších, vážně míněných grafik, které zachycují židy při náboženských úkonech. Třetím a nejpropracovanějším typem kresby je řada rozměrnějších karikatur známých postav historie (Luther, Spinoza, Freud…). Vysokou úroveň těchto satirických prací podtrhává fakt, že Charles Szlakmann kreslí portréty osobností pro francouzsky deník Le Monde. Pro doplnění si autor někdy pomáhá i výpůjčkami obrázků z převzatých pramenů (fotografie, staré tisky).
. . .
Sama kniha uvádí úsloví "Kde jsou dva židé, tam jsou tři názory." Nad obsahem tohoto stručného manuálu Charlese Szlakmanna by se ale mohli tito dva hebrejci shodnout. Mnohé čtenáře může překvapit, že prakticky chybí porovnání s jinými náboženstvími, především s blízkým křesťanstvím a islámem. Místo nich je judaismus nejčastěji konfrontován s Marxem, který na stránkách publikace přijal úlohu trochu podobnou té Mufově ze studia Kamarád…
. A jak zní můj kritický ortel? Titul z nakladatelství Togga se patrně nestane zlatým teletem mé knihovničky, přesto před ním uznale smekám jarmulku. Pokud se chcete v tento chanukovovánoční čas trochu vzdělávat (aby to moc nebolelo), tak po polocomicsu Judaismus pro začátečníky určitě sáhněte. Kupte si ho, dejte si šábes a přesvědčte se třeba, jak trefně lze nastínit dobu od Abrahama do doby proroků (skoro celý Starý zákon - řekla by věroučná konkurence) na neuvěřitelném prostoru pouhých deseti obrázkových stránek. Nebo si (jako já) už konečně udělejte jasno v tom, jaké izraelské kmeny a kam byly odvlečeny do zajetí. Nebo využijte příležitost utřídit si v hlavě slova jako aškenázové, sefardité, chasidé...
P. S. Omlouvám se všem, kteří po přečtení nadpisu očekávali víc informací o obřízce. Opravdu, tu jsem v kritické stati trochu pominul. Více se tedy o ní dozvíte v knize na stranách 149 až 151.
