. Další bbartovský soubor reprintů znovu přináší stránky starších obrázkových seriálů, tentokrát z první půle sedmdesátých let a časopisu Pionýr, v letech 1968-70 dočasně přelakovaného na Větrník.
Velkou knihu otevírá překreslená trilogie nestora české vědecko-fantastické literatury J. M. Trosky Kapitán Nemo, Vládce mořských hlubin a Paprsky života a smrti. Trilogie kromě dodnes nezanedbatelného dobrodružného náboje nese - jak bylo zvykem, než se z vědecko-fantastické literatury stalo sci-fi čtení - také otázky vědecké etiky a zřejmé protiválečné poselství. "Zcomicsované" jsou zpravidla jen "akční" scény nebo kresbou mnohem snáze vyjádřitelné technické divy, zatímco delší vysvětlující pasáže jsou ponechány textové. . Tato poněkud zvláštní forma už v tehdejší době trefně vystihuje oblasti, které jsou comicsu takřka esenciálně vlastní: obrovský potenciál ve strhujícím vyprávění dobrodružství, a uchvacující možnosti vizuální fantazie. Zážitek jen kazí poněkud matoucí řazení příběhů, neodpovídající ani dějové návaznosti (přesně inversní) ani pořadí zveřejňování (Kapitán Nemo, v němž Miroslava Hrdinu nahradil kresebně vyspělejší Miloš Novák, vycházel jako poslední).
Po výletu napříč časy nás čeká klasika dobrodružné literatury junáckého věku, Srub U Zlatého klíče Michaela Bernarda (pro Větrník 1968/69 upravil Jiří Stegbauer). Hrdinství dvou chlapců, kteří brání opuštěnou pozůstalost neznámého zlatokopa proti mnohem starším a bezohlednějším uchvatitelům, ztvárnil svým citlivým perem zapomenutý génius dobrodružného seriálu, Josef Schek - Babušek. (Ostatně Srub U Zlatého klíče můžete znát i z mnoha opakovaných literárních vydání.)
.
Stále týž kreslíř vypravil scénář Svatopluka Hrnčíře Klíč k majáku o pátrání po majáku vprostřed města (přejmenovaný na Tajemství majáku v okamžiku, kdy se záhada otevře i pro ty, kdo jej běžně obývají - 1974/75), dále vyprávění o podmořském dobrodružství, přátelství s delfíny a tajemném Zámku rodu Spadů (scénář Milík Tichý, 1971/72), andský dobrodružný kraťas Poklad Inků (1970) a v neposlední řadě jediný barevný seriál celé VK Tři Robinsoni, v němž Svatopluk Hrnčíř nechává trojici klučinů zažívat typicky "klubácká" dobrodružství (1969/70).
. Po Schekovi patří druhé místo v počtu odkreslených příběhů již zmíněnému Miloši Novákovi: Gorgony, scifi výklad Perseova vítězství nad "storukými" příšerami (scénář Milík Tichý, 1973/74), přímořské prázdninové dobrodružství podle Edwiny Talbotové Ostrov černého Petra (adaptoval Svatopluk Hrnčíř, 1970/71) a rurální klubácká detektivka o (ne)ukradeném obrazu Tři kluci a Madona (opět Svatopluk Hrnčíř, 1968/69; pro Kometu později překreslil Marko Čermák).
. A aby byl výčet úplný, zbývá zmínit poslední dva příběhy: Černého vlka, jediný z převzatých seriálů (předlohu J. Olliviera přečrtl pod pseudonymem Kline schovaný Francouz Roger Chevallier), a především pak čtvero Dobrodružství Sherlocka Holmese, jež svým nenapodobitelně nadneseným stylem převedl (za Hrnčířovy scénáristické asistence) Adolf Born. Právě jemu patří dík za skvělý čtenářský zážitek, zapříčiněný jeho ironickou, o nic méně však emoce a charaktery vystihující kresbou, vyšvihující již tak brilantní výkony Doylova, respektive Holmesova génia do nebývale gourmetských výšin.
Po stránce technického zpracování lze BB artu - krom tradičně chybějícího doprovodného textu, tím silněji postrádaného, čím hlouběji do historie se VKK noří - vytknout máloco. Pro starší z nás představuje VKK z časopisů Větrník a Pionýr zajímavý vzpomínkový artefakt (pro někoho možná sběratelský, doplňující jeho tehdejší sbírky), pro ty mladší zajímavou expedici do dob, jež nepamatují, a do seriálů, které o základech comicsu (nejen českého) vypovídají víc, než mnohé z aktuálních edic…
