.
Seriál se objevil v šerém dávnověku, přesněji řečeno v prvním čísle 22. ročníku, které vyšlo 1. září 1971 (Ohníček totiž kopíroval školní rok a vycházel od začátku září do konce srpna). Chybějící část děje nezapře charakteristický rys českých komisů této doby, to jest rozvláčnou expozici, a tak se vnucuje myšlenka, zda BB Art nechtěl dílu "chirurgickým zákrokem" prospět směrem ku čtivosti. V ději se totiž ocitáme dlouho před startem prvního rallye na světě, mířícího v létě 1907 z Pekingu do Paříže. Ústřední postava, nemajetný Brit Charles Goddard, si ze počátku přivydělává jako žokej, jezdec na stěně smrti a letec balónem, který se ale zřítí a dobrodruh jen zázrakem unikne. O balónech už kdysi byla řeč (viz Roztomilá obsese českého comicsu), ostatně i v tomto případě se zdá, že by mohlo jít o podvědomou šifru nastupující normalizace. Vždyť budoucnost nadlouho neskrývala nic jiného než úmorné a nekonečné probíjení nedozírnými pláněmi Asie a Ruska...
.
Na druhý pohled je ale jasné, že BB Art měl pádný důvod zaváhat se zařazením první části (pokud ovšem není skutečnou příčinou neochota štípnout si dva tramvajové lístky za cestu do Lahovic). Jednostránkový komiks totiž vycházel s jednotřetinovým přechodem na protilehlé straně a uvést jej v této podobě na formátu VKK by bylo značně obtížné. Ve Velké knize se proto objevilo pouze 38 stran, respektive 19 pokračování z 23. ročníku. Prvních 24 stran tak bylo čtenářům upřeno, přestože jde o více než třetinu obrazové části. Seriál nakonec nevydržel na stránkách časopisu standardně do srpna, a již v polovině června 1973 uvolnil místo, aby mohlo začít vycházet opus magnum obou autorů, Profesor Dugan.
Letmé listování starými čísly Ohníčku však nutí závěrem ještě vynést na světlo polozapomenutý fakt, že Ohniček byl nejkomiksovějším z dětských časopisů, a jeho stránky v letech 1970-75 zabíraly "kreslené seriály" z plné třetiny.
Přes zjevnou nepřízeň komunistického režimu nelze opomíjet, že časopis aspoň v ukázkách naservíroval dětem i potenciálním tvůrcům pořádnou porci z kuchyně legend světového komiksu. Vedle zmíněného Flashe Gordona/Rexe Stara se objevovali Katzenjammer Kids (přeloženo jako Kočičárny Kida a Pida) Doca Winnera (1885-1956), Buster Brown od R. F. Outcaulta (1863-1928), Kocour Felix z pera Australana Pata Sullivana (1887-1933) a dokonce Malý Nemo v Slumberlandu Winsora McCaye (1869-1934).
Inspirace byla zjevná - vedle z VKK známých komiksů připomeňme Seka a Zulu dvojice Neprakta-Švandrlík, Bivojova rytířská dobrodružství Evy Průškové, Timura a jeho partu Drahomíry Dvořákové a pikantně zakuklené zlehčování "sovětského člověka" z cyklu Šibalové, taškáři a darebové dvojice Tichý-Foltýn. Lidové postavičky Karebunga a Balakir dokázali ve stylizovaných kresbách s pravoslavnými kostelíky na dalekém obzoru napáchat tolik nesmyslů a přehmatů, až bylo jasné, že se "sloučilo štonibuď ploché" a že "tato noc nebude krátká".
