. Je příznačné, že úplně první díl Mořských vlků se objevil v době, kdy Jiřímu Šlitrovi, stejně jako šedesátým létům, zbývaly ještě dva měsíce života. Komiks zapustil kořeny právě v této éře, plné svobody i lehkosti.
"Od začátku jsem to psal jen bokem. Doktor QQ je jedna velká improvizace na poslední chvíli - mou hlavní činností byla literární tvorba," přiznává bez rozpaků Vojtěch Steklač, jehož svérázné metody se některým pečlivějším kolegům dost zajídaly. "Kolega Pechar dokonce na jedné na poradě kritizoval ‚jisté' kolegy za to, že odevzdávají scénáře těsně před uzávěrkou naškrábané na sáčku od svačiny," směje se humorista, jehož působení na poli komiksu silně připomíná "geniální lajdáctví" a la Jaroslav Vrchlický a další mimořádní umělci.
. Steklač tvořil lehce, místy bujaře, a dal seriálu skvělé tempo - naši malí hrdinové jsou hned v úzkých, hned zase oplácí doktorovi úder, akce střídá akci; žádné nebezpečí ani vítězství netrvají příliš dlouho, takže výsledek je kuriózně uklidňující i dynamický zároveň. Originalita nezná mezí - během cesty na Mars si Vlci dokonce odskočí na titulní stránku časopisu, aby let kosmickým prostorem vypadal dostatečně dlouhý.
Není divu, že se komiks setkal s velmi vřelým přijetím čtenáři. Nemohlo jim uniknout, jak moc se autor sám baví. A platí to i obráceně - dokud se bavil, dařilo se i komiksu. Teprve když začalo nadšení (někde v trpasličím podzemí třetího dílu) vyprchávat, pozbyl i komiks leccos z počáteční bravury. "Na konci jsem to dělal s hroznou nechutí, ale úvazek ne a ne skončit," přiznává Steklač únavu z neúměrně prodlužovaného díla.
"Postupoval jsem tak trochu ve stopách Neprakty a Švandrlíka a jejich Seka a Zuly. Ti také věnovali prvním dílům mimořádnou pozornost a teprve když byl podnik pořádně rozjetý, začali to flákat," říká autor Boříkových lapálií, Žlutého Roberta (letos doplněného o třetí díl!) a hromady dalších knih.
Těžko říct, nakolik se na ztrátě elánu podepsaly také problémy s cenzurou. V každém případě na přelomu let 1971/72, když se na říši hodných trpaslíků valila jedna invazní jednotka za druhou, vyhodnotili bdělí a ostražití kluci z Hlavní správy tiskového dozoru seriál jako důkaz činnosti antisocialistických sil v Ohníčku. Podobnost s osmašedesátým je až moc velká, prý, a tak... Následný zásah může každopádně obohatit diskusi o minulém režimu a jeho averzi vůči komiksu. Minimálně jako důkaz, že termín "totalita" je hysterickým bajproduktem Velké sametové, protože ve skutečnosti jsme tady měli spíše absolutismus křížený šlendriánem.
Cenzoři totiž vůbec nepátrali, kdo komiks vymýšlí - prostě jenom seřvali šéfredaktora, ten zase seřval redaktora (Steklač už tou dobou seděl v redakci Pionýra), a vše se vyřešilo změnou pseudonymu "Růžek" na "Kapr". Někdo dostal čárku za ideologickou bdělost, jinému chvíli lepilo, a za krátko se jakž takž zase jelo dál. I na novém pracovišti však nakonec hněv soudruhů maskovaného libretistu dostihl. Léta Páně 1984 odtamtud letěl, oficiálně za historii Indiánů, fakticky za publikování veršů umlčeného Karla Šiktance.
Přes slabší konec je třeba poznamenat, že autor dokonale dostál zákonům zápletky a na konci dlouhého komiksu vše hlavní rozřešil, vrátiv se obloukem na počátek. Vynucenou svatbu QQ lze totiž chápat jako originální zužitkování jeho cylindru i fraku, který ostatně celou dobou působil na "doktorovi kdovíčeho" jaksepatří nepatřičně.
"Nadstandardnost Ohníčku stála především na vynikajících výtvarnících, jako byli Adolf Born či Neprakta. Zajímavé ale je, že zatímco Nepraktova silná ladovská linka zabrala, mistr nad mistry Adolf Born u čtenářů tak trochu propadl," vzpomíná Steklač. Na úspěchu doktora QQ měla nepochybně zásluhu také akademická malířka Věra Faltová, autorka kocoura Vavřince, Barbánka i Karáska, která si s Mořskými vlky odbyla komiksovou premiéru.
. "Byla to docela zábava, ale dnes je to pro mě v podstatě pasé," říká ilustrátorka, která stylem tak trochu navázala na praotce i dárce legitimity ohníčkovských komiksů Ondřeje Sekoru a dodala svým hrdinům ferdomravencovské rysy. Leccos ale tvořivě domyslela sama, protože Steklač se časem omezil výhradně na literární libreto a výslednou výtvarnou podobu ke konci ani nesledoval.
. Škoda, že víc nerozvinula akční styl (pro který se její kresba hodila překvapivě dobře) a regredovala k dětské tématice - i tam ovšem sklidila nemalé uznání a řadu cen. Steklače navíc v 80. letech vylákala ke spolupráci na "farmě" Čtyřlístku, tedy doprovodných seriálech, pro nějž nakrátko dávali dohromady "Dobrodružství doktora Bublíka". Steklač svou komiksografii rozšířil ještě spoluprací se Stanislavem Holým (Pikolíci) a Jaroslavem Malákem, své "jen tak na okraj" vytvořené opus magnum však již nikdy nepřekonal.
Sluší se dodat, že v letech 1995-96 Faltová zkusila doktora QQ na stránky Ohníčku vrátit. V privatizačních zmatcích kombinovaných s drobným českým přikrádáním se originály ztratily a malířka vše překreslovala ve zkrácené podobě, taže digest s dobrým svědomím podepisovala i jako autorka námětu. Příběh se ale zasekl ve druhém dílu a z vesmíru na zem se již nevrátil. Ohníček sám zanikl měsíc po 11. září 2001, jakoby sám uznal, že do této doby se již ale doopravdy nehodí...
