Scénář bývá obvykle zpracován dříve, než kreslíř zahájí svou práci, protože bývá většinou nezbytné mít před očima příběh jako celek i jako sled nejmenších jednotek - záběrů.
Scénář kresleného seriálu se skládá z popisu obrazu (lze jej psát na levou stranu papíru) a z textů, dialogů, a hluků (moderně nazývaných SFX). Texty lze psát na pravou stranu papíru vedle popisu příslušného záběru.
Scénář kresleného seriálu není ani analogií filmového scénáře ani literárního díla. Je to specifický útvar, jímž se řídí kreslíř při vlastní tvorbě kresleného seriálu. Povrchní podobnost s ostatními literárními formami nás nesmí mýlit.
Úspěšný scénář navodí u kreslíře automaticky proces vizualizace jednotlivých scén, to jest proces, při němž v jeho mysli vznikají představy jednotlivých postav, jejich vzhled, způsob mluvy i představy prostředí, v němž se pohybují.
LZE PODAT NÁVOD NA PSANÍ SCÉNÁŘE?
Úvahy o psaní a vytváření scénářů kreslených seriálů mohou jistě některým čtenářům připadat nudné a nezajímavé. Představíme-li si však, kolik dobrých kreslířů by chtělo kreslit a ztvárňovat své vlastní příběhy, ale neodvažují se pustit se do práce, protože se necítí schopni vytvořit dobrý scénář, pochopíme vcelku důvody, které vedly k napsání těchto řádků.
I když čtenář bude jistě rozladěn a i když hrozí nebezpečí, že tuto příručku odloží nedočtenu, přesto je třeba hned na začátku upozornit, že neexistuje recept na to, jak napsat dobrý scénář. Proč se tedy vůbec psaním scénářů zabývat? Jednak přece jen existuje několik osvědčených zásad, jednak je dobré podat začínajícímu scénáristovi určité základní pracovní schéma, které si po nabytí praktických zkušeností upraví na svou vlastní pracovní metodu.
Začínající scénáristé by měli především pochopit, že vyprávění se v kreslených seriálech netýká pouze textu, ale že k němu vydatně přispívá i obraz, členění stránek, dokonce i barva. Umění vyprávět musí v konečném produktu využívat všech těchto složek.
V kursech, které probíhaly a probíhají pro začínající scénáristy, se postupně přišlo na to, že je možné naučit posluchače používat s výhodou určitých metod vyprávění i upozornit na nezbytnost různých dalších činností. K nim patří vyhledání dokumentace, návštěva místa děje spojená se zjištěním skutečného stavu a další přípravné kroky. Dále je možné analyzovat způsoby, jak členit děj do stránek, jak členit stránky do záběrů, jaký může být minimální a maximální obsah každého obrázku. Rovněž lze naučit sestavovat zápletku, prezentovat postavy a načasovat gagy.
Stáhněte si ukázkový scénář!
Tato příručka vznikla jako pracovní materiál pro 2. setkání Klubu sběratelů kreslených seriálů; v Brně v dubnu 1989 Vladimír "Zarkoff" Zavadil.
