Zkonstruujeme-li s obrovským vypětím komplikovanou zápletku, v níž vystupují desítky postav, nemá-li však tato zápletka jiný smysl než v sobě samé, je celá práce vyplýtvána nadarmo.
Nicméně v určitých žánrech, jako je vědecká fantastika, detektivka a horor, má neotřelost zápletky a její obratná prezentace velmi významnou úlohu.
Zápletka je produktem prostředí a postav, k němuž jako dodatečný prvek přidáme čas. Označíme-li kombinaci prostředí a postav slovem situace, můžeme říci, že zápletka je situace, která se vyvíjí v čase. Příběh probíhá ve čtyřrozměrném kontinuu charakterizovaném šířkou, výškou, hloubkou a trváním. Vůdčí nití, podél níž se pak takový příběh odvíjí tím nejzajímavějším směrem na cestě reálným prostředím (popřípadě prostředím abstraktním, jímž může například být i svět psychologický), je právě zápletka. Pozná-li autor toto kontinuum ve své fantazii do nejmenších podrobností, zjistí, že se na jeho příběh začnou již samy řetězit drobné prvky, které přispívají k jeho hodnověrnosti.
OSNOVA
Co se týče formální stránky příběhu, který má být podkladem pro kreslený seriál, lze zjednodušeně říci, že jej lze rozdělit do pěti základních částí. V úvodu (který by nikdy neměl překročit dvě stránky) se stanoví základní situace, na kterou se později navěsí série komplikací. Tím se dospěje ke klimaxu (vrcholu dramatické intenzity), který je umístěn na začátku třetí třetiny příběhu. Po něm ihned následuje bod zvratu (kdy se přeskupí rozvržení sil a situace se podstatně změní). Bod zvratu vyústí do závěru, který by měl být rychlý a stručný - úderný.
Řada slavných příběhů vznikla tak, že jejich tvůrce překročil právě uvedená pravidla. (Tuto tradiční strukturu zcela postrádá např. poslední epizoda Tlukot jejích křídel knihy Sandman: Preludia a Nokturna. V Barankově sérii L'Empereur-Océan je úvod roztažen do celého prvního svazku, tj. na 48 stran. V Andreasově komiksu Červený trojúhelník, který v současné době vychází v časopisu ERA21, začíná děj stále znovu tak, jak nám autor ukazuje do sebe vnořené sny jednotlivých postav.) Pokud však schopný autor překračuje nějaká pravidla, neznamená to, že je nezná, ale to, že je chce vědomě přestoupit.
PŘEKVAPENÍ A HUMOR
Teoreticky by každé vyprávění mělo čtenáři přinášet překvapení. Toho lze dosáhnout například tak, že využijeme všech možností k přerušení vlastní narace, navození atmosféry nebo nálady. V tomto směru neexistuje žádný zákon a každý úskok je dovolen. (Gag a parodie mohou být součástmi vážného příběhu, mohou jej odlehčovat, ale nikdy svést z dané cesty… Základní dějová linie musí být vždy dodržena.)
Humorem lze totiž odlehčit příběh kdykoli a kdekoli v každé situaci. V podstatě pro něj neexistuje tabuizované téma či místo. Naopak, jde-li o vážné emoce, je třeba jejich dávkování pečlivě vážit. Ty nelze vyvolávat na objednávku, čistě podle přání. Hrozí totiž vždy nebezpečí, že se budou zdát umělé a že nedojde k potřebné iluzi hodnověrnosti a zaujetí.
Je dobré si konečně uvědomit, že čtenáři kreslených seriálů mají stále sklon předbíhat, a tím se u nich ztrácí zájem o průběh děje. Je proto výhodné je občas vyslat po nesprávné stopě, nechat je předvídat další vývoj a nabídnout jim pak něco naprosto odlišného. Autor seriálu si nesmí vzít vedení příběhu z ruky. Musí stále zůstat pánem situace.
Jean Claude Forest například řeší tento problém tak, že do hotového příběhu postupně přidává drama, humor, tajemství, sex apod., a to pokud možno vždy v okamžiku, kdy to čtenář nejméně očekává.
Tato příručka vznikla jako pracovní materiál pro 2. setkání Klubu sběratelů kreslených seriálů; v Brně v dubnu 1989 Vladimír "Zarkoff" Zavadil.
