. Tento díl (v belgické edici číslo 8) se řadí určitě k těm nejlepším u nás vydaným dobrodružstvím severského hrdiny. Alinoë je samostatným a uceleným příběhem; příběhem poněkud netypickým, zato nasáklým vynikající atmosférou. Další příběh, který měl takový spád, byli Lukostřelci v Modré CRWi, mimochodem v původní sérii vydaní jako následující, devátý díl.
Dokladem Thorgalovy čtenářské obliby je především to, že přežil genocidu v BB artu, kde bylo několik prodělávajících comicsových řad násilně ukončeno. Thorgal ne, zakořenil v myslích lačných čtenářů. Určitě částečně také proto, že na začátku devadesátých let vyšel v masivním nákladu Thorgal - Dítě z hvězd (mimochodem předcházející, tedy sedmý díl), a čtenáři si ho už tenkrát dokázali zafixovat. Později vyšly tři díly v edici Modrá CREW: Lukostřelci, Nad jezerem beze dna a konečně Černá galéra. Sérii posléze úspěšně resuscitoval BB art (V říši stínů, Pád brek Zartihu); menší ochutnávky se nám dostalo i v Crew2 čísle 6, kde se objevil jeden z dřívějších Thorgalových příběhů.
Thorgal a Aaricie se rozhodli žít na pustém ostrově, aby uchránili svého syna Jolana před ostatními lidmi (nebo naopak?). Jolan je totiž nadán hrozivou a především neznámou silou, kterou se pokusil využít/zneužít i král Shardar v předchozím díle. Na opuštěném ostrově si ale Jolan chce hrát s jinými dětmi. Tak dlouho si přeje kamaráda, až si jednoho... vymyslí. To ještě není nic zvláštního. Aaricii víc zaráží Jolanova dovednost číst runy a především prapodivný náramek, který našel.
. Problémy nastávají v tu chvíli, kdy se Jolanův kamarád, Alinoë, opravdu ukáže. To už Aaricie začíná mít strach - a Thorgal zrovna odjel na pevninu. Chlapec se zelnými vlasy je němý a před Aaricií utíká. Posléze na ní zaútočí a co víc, chce Jolana i jeho matku zabít.
A hodlá pro to udělat všechno.
Alinoë je vynikající a strhující horrorově laděný comics. Scénárista Jean Van Hamme (mimo jiné další bbartovská série XIII) znovu dokazuje rozmanitost své tvorby. Dokáže vytvořit akční příběh z vojenského prostředí, western stejně jako fantasy. Postup scénáře tohoto alba je pro kvalitní horror doslova ukázkový. Příběh se rozjíždí poměrně pomalu a teprve po chvíli přicházejí znepokojivé vjemy. Pak ale děj vystartuje téměř nadzvukovou rychlostí, kdy čtenář jednotlivé stránky doslova přelétává...
. Tomu napomáhá také kresba neméně známého kreslíře Grzegorze Rosińského (tak třeba Hans/Jans z Crew 18). Je zde vidět, jak se oproti dřívějším dílům vykresluje (především oproti zmiňovanému Hansovi, kde se často jeho styl zvrhl až do karikatury) a jeho kresba na sebe nabaluje charakteristické prvky, jako jsou osobité kresby obličejů a mimiky vůbec. Dalším poznávacím znamením je barevnost. I zde si Rosińsky vyhrál: temnota noci - agresivní černá s červenou, či naopak krásné modré nebe a příjemné barvy skvěle dolaďují atmosféru. Napínavému vyvrcholení příběhu napomáhá především také nepravidelné rozdělení panelů na stránkách a téměř vynechání textů. Skvělá ukázka zvládnuté comicsové teorie.
Na redakční a editorské práci BB artu a Crew by se daly najít chybičky či spíš chyby. Určitě by šel zlepšit lettering, kdy občas vklouzne pod české slovo písmenko z originálu. Navíc se zdá, že pro jednu ze stránek přišly poněkud poničené podklady, soudě podle jakési rozmazanosti. Ale abych jenom nehaněl, pochválit musím překlad Richarda Podaného a také přeložení SFX do češtiny, i když mi to přijde stále poněkud nezvyklé.
Slovy z přebalu: před sebou máme znamenitý Thorgalův příběh, ve kterém se on sám téměř neobjeví. Alinoë přináší napětí a určitě se jedná o jeden z nejlepších letošních comicsů, který zatím u nás vyšel (ostatně jich zatím moc nebylo). A je to i jeden z nejlepších comicsů z Thorgalovy série.
A poučení plyne jediné: nikdy si nevymýšlejte zelenovlasé chlapce. A když už, tak si s nimi nehrajte.
