Každá sekvence obsadí ve výsledném seriálu obvykle celistvý počet stránek. Nejsou však výjimkou případy, že sekvenci odpovídá ve výsledném kresleném seriálu jen polovina stránky, popřípadě 2 nebo 3 stripy; tak tomu bývá zejména v akčních seriálech, kdy se děj řítí rychle kupředu, místo děje se mění a do děje zasahuje velký počet osob. Pro zvýšení napětí často autoři kreslených seriálů kladou začátek další sekvence do posledního stripu nebo do posledních dvou záběrů předcházející stránky.
Pro konkrétní příklad sekvencí nemusíme chodit daleko. Z denního tisku i soubroných vydání jistě většina čtenářů zná Foglarův a Saudkův seriál Modrá rokle. Budou-li autoři někdy tento seriál upravovat pro vydání v albu, mohou si pro tento účel seriál rozdělit například do těchto sekvencí:
- úvodní sekvence, která nás seznámí s hlavním hrdinou příběhu
- první výlet za viadukt a úraz našeho hrdiny
- druhý výlet za viadukt a uvěznění hrdiny
- první výprava k ohradě
- druhá výprava k ohradě
- výprava klubu do podzemí a pozdní příchod našeho hrdiny domů
- poslední výprava k Modré rokli.
ETAPY PŘI TVORBĚ SCÉNÁŘE: ROZDĚLENÍ DO STRÁNEK
Místem, na němž se u kreslených seriálů vytváří vlastní prostorové kompozice, není systém za sebou řazených záběrů (jako ve filmu), ale stránka novin, časopisu nebo knížky (alba), považovaná za jeden celek.
Kreslené seriály se staly celostránkovými kompozicemi v důsledku historického vývoje žánru. Jak víme, první americký kreslený seriál, Outcaultův "The Yellow Kid", představoval jednozáběrovou kresbu, v jejímž rámci probíhaly simultánní akce. Šlo o paralelu prvních filmů z doby před zavedením střihu, které byly snímány nepohyblivou kamerou, před níž probíhal veškerý filmový děj. Brzy poté se však v Dirksových (Katzenjammer Kids), Swinnertonových (Little Tiger) a Opperových (Happy Hooligan) comicsech rozvinula forma čtyřobrázkového vyprávění, z níž pak roku 1907 v seriálu Mutt a Jeff Buda Fishera vznikl každodenní čtyřobrázkový novinový strip.
Tento denní strip se později změnil na tak zvaný "synchronizovaný kreslený seriál", to jest na seriál tištěný tak, že denní čtyřobrázkové dějové úseky bývaly v nedělním vydání bez přerušení děje plynule rozšiřovány na celostránkovou kompozici ("synchronizací" se zde rozumí, že příběh obsažený v denních stripech běží dále na stránce nedělního vydání). Winsor McCay však již roku 1904 kreslil příhody svého seriálu Little Nemo in Slumberland formou celostránkových kompozic.
V první polovině třicátých let, kdy nastává rozmach comicsových časopisů a kdy se objevují první neperiodické publikace a knížky cele zasvěcené comicsovým příběhům, jsou autoři kreslených seriálů postaveni před umělecký problém v jiných oblastech umění netraktovaný: jak organizovat stránku, která představuje jednotku narativní kompozice?
Rozdělení sekvencí do stránek provádí scénárista kresleného seriálu; přitom především respektuje předpokládanou délku výsledného příběhu. Například v amerických "comics books" se ustálila délka každého příběhu na 16-17 stránkách, francouzská alba mají standardně 44 stránek; toto pravidlo - jak jinak - potvrzuje řada výjimek (např. alba seriálu Tintin mívají 62 stran apod.).
Rozčlenění příběhu do stránek bude zprvu pravděpodobně jen orientační a svou definitivní podobu získá až po rozdělení jednotlivých scén do záběrů. Při předběžném návrhu obsahu comicsových stránek by autoři měli přihlížet k tomu, aby úvodní sekvence nezabírala více než 2 stránky, aby závěrečná sekvence byla co nejkratší a klimax byl umístěn na začátku třetí třetiny příběhu, jak jsme o tom již mluvili v pátém dílu. Efektní je, když stránka končí nejzajímavější scénou, která u čtenáře seriálu probouzí zvědavost na to "jak to bylo dál"?
Stáhněte si ukázku scénáře a porovnejte ji s jednotlivými fázemi vzniku stránky:
. . . .
Lze též doporučit, aby každá stránka měla svůj dramatický vrchol, svůj dramatický zvrat, ústřední gag, popřípadě alespoň ústřední scénu; bez tohoto centrálního bodu by mohl u čtenářů vzniknout dojem, že stránka tvoří jen jakousi dějovou výplň, náhražku prázdného místa. Varujeme naopak začínající autory před snahou vtěsnat na jednu seriálovou stránku příliš mnoho děje, obrázků a dialogů. Vede to obvykle k obrazovému a textovému přetížení stránky, které ztěžuje čtení a prohlížení příběhu nebo dokonce čtenáře odrazuje. Má-li scénárista pocit, že mu daný počet stránek nebude pro jeho příběh stačit, může si část svých nápadů ponechat pro příští (popřípadě třicátou sedmou) epizodu svého seriálu.
Lahodná krmě vzniká vyváženou směsicí opatrně dávkovaných přísad.
Tato příručka vznikla jako pracovní materiál pro 2. setkání Klubu sběratelů kreslených seriálů; v Brně v dubnu 1989 Vladimír "Zarkoff" Zavadil.
