. . V záplavě současné akční, thrillerové a sci-fi produkce potěší oko labužníka každá odchylka, každá inovace, každá sebemenší změna pravidel. Dexter London je přesně takovým svěžím závanem do zakyslých vod francouzského mainstreamu. Celkem logicky francouzskou nudu nabořují nefrancouzští tvůrci, ovšem paradoxně se přitom jedná o počin obřího vydavatelství Dargaud.
Pocit neotřelosti navozuje už ten, kdo držel v ruce štětec - Sergio Garcia (narozen 1967), mladý Španěl znovu dokazující (vzpomeňme na Guarnidův Blacksad), že Pyrenejský poloostrov je v poslední době hnízdištěm výjimečných talentů. Jeho kresba je jakýmsi kompromisem mezi počítačovou linkou Golden City a nezávislou avantgardou Isaaca Le Pirata. Vzor si samozřejmě bere z Hergého ligne claire, ale lze v ní najít také ryze španělské odkazy na Dalího. Prvoplánovitě se tváří velmi realisticky, zároveň ovšem disponuje potřebnou dávkou naivity, aby zachytila poetiku dobrodružného příběhu.
Dobrodružného? Ano, a nemyslíme tím jen tak ledasjaké dobrodružství. Dexter London je totiž jedno velké DOBRODRUŽSTVÍ, přenášející čtenáře do klukovských snů, ve kterých nic není nemožné. Z každého obrázku dýchá vliv novátorských románů Julese Verna a sci-fi Karla Čapka, a tato fantazie bez hranic vtahuje velmi rychle do děje.
. Meziválečná idylka?
Příběh je situován do blíže neurčeného světa, který se ale nesmírně podobá tomu našemu: obývají ho lidé, a rozložení světadílů i geografické názvy jsou též velmi blízké "naší" realitě. To autorům umožňuje zcela svobodně vymýšlet si živočišné i rostlinné druhy, typy podnebí nebo krajiny. Výsledkem umístění valné části děje do "Afriky" je třeba ropušákovitý Gombo, vyvrhující z tlamy neuvěřitelně chutné bobule či motýl Bellatrix, produkující při opouštění kokonu mimořádně senzuální látky - jejich působením se všichni živočichové v nejbližším okolí dostanou do stavu jakési příjemné strnulosti, umožňující novorozenci v bezpečí vzlétnout.
Časově se hrdinové ocitají v době, jakoby z oka vypadlé 30. létům 20. století. Čtenáři jsou tak na první pohled jasné vztahy mezi zúčastněnými zástupci jednotlivých států, jelikož inspirace Němci, Francouzi či Rusy je tu více než zjevná. Navíc meziválečný technologický rozmach dovoluje nasadit modifikované varianty nám známých dopravních prostředků, zbraní apod. obohacené o nejrůznější fantasmagorická vylepšení či zvětšené na netušené rozměry.
Leo se vyzná, José už méně
Tvůrcem tohoto zároveň bizarního a realistického světa je brazilský scénárista Leo (narozen 1944), který si již něco docela podobného vyzkoušel v komerčně nesmírně úspěšných sériích Aldebaran, Betelgeuse a Kenya.
Do hlavní role umístil nenápadného a ušlápnutého José Mariu Hermosilla de los Santose. Zakřiknutý, nezaměstnaný a neprůbojný José Maria musí jednoho dne řešit tíživou finanční situaci: protože nemá už ani na zaplacení nájemného, rozhodne se pro povolání profesionálního dobrodruha. Byť pro něj nemá nejmenší předpoklady, přejmenuje se na "tvrďácky" znějící Dexter London, podá si inzerát a čeká na první zakázku…
. Ta se dostaví nečekaně brzy: matka mladičkého milionáře Adinsella jej požádá, aby synka ochraňoval během jeho cesty do Dorchlandu na druhou stranu planety. Že se všechno poněkud zvrtne, prozradí a obrátí, že José Maria brzy potká krásnou (a nedostupnou) dívku, ale i pravého dobrodruha, že vše prodchne notná dávka mystiky a že náš bojínek nakonec prokáže kurážné srdce, je ale už od samého začátku jasné.
Nicméně dějových zvratů tvůrci nabízejí tolik, že stránky příjemně ubíhají pod rukama, a nesklouzávají k žádnému klišé či trapnosti. Ve Francii doposud vyšly první dva díly; celá série se zatím nachází na samém začátku, avšak i tak již stačila vzbudit zasloužený dostatek pozornosti i čtenářského zájmu, takže pokračování je (naštěstí) zaručeno. Je to jenom dobře, protože Dexter London ukazuje další možnou, příjemnou a neokoukanou tvář komiksu.
