. Není ovšem sama. Téže noci oživnou všechny mumie v Paříži (nejvíce je jich v Louvru) a až do ledna 1913 zmizí. Před svým odchodem však Adélina mumie (podle svých vlastních slov pracovala v době faraonů jako jaderný fyzik) vykoná velmi záslužný čin: zachrání Adéle život. Naše hrdinka je totiž v této epizodě kontinuálně vystavena ďábelským úkladům, ve kterých jí jde o život. Adélin zapřísáhlý nepřítel, pan Dieuleveult, najal totiž vraha jménem Thomas Rove. Ten při svém prvním vražedném pokusu vnikne do bytu spící Adély, ale právě oživlá domácí mumie ho vyruší a zažene.
. Thomas Rove však není sám. Adélu se také snaží zabít jiní její úhlavní nepřátelé, konkrétně hlavní policejní komisař Dugommier a slavná herečka Clara Benhardtová. Tato ponurá dvojice prohnaných padouchů je o to nebezpečnější, že stojí v čele ďábelské sekty uctívačů ďábla Pazuzu. (Dugommier má na Adélu spadenu už od prvního dílu série, ve kterém zjistil, že Adéla zorganizovala spektakulární únik Luciena Ripola přímo od gilotiny, a ve druhém pak odhalila, že právě Dugommier je hlavou sekty, a co horšího, vysmála se mu do očí.) A tak je Adéla pod různými záminkami postupně vylákána na Lyonské nádraží, kde ji o vlásek mine padající ručička obrovských hodin, dále na nádraží Montparnasse, kde ji málem rozdrtí lokomotiva, jíž selžou brzdy a projede nádražní halou až na ulici, potom ke kapli Nemocnice Milosrdných bratří (tam ale pošle inspektora Caponiho, který tak dostane ránu do hlavy místo Adély) a nakonec na palubu Titaniku (tam ji už vůbec nenapadne vkročit), jehož plavba, jak víme, nedopadne právě nejlépe…
. Pokud jde o Titanik, je třeba upozornit na dvě zajímavé okolnosti, či spíše na dvě odvážné autorské licence. Titanik neztroskotal v neděli 20. dubna 1912, jak se tvrdí na straně 19 alba, ale již 14. dubna. Druhá Tardiho konstrukce spočívá v tvrzení, že ledovec, který způsobil katastrofu Titaniku, nebyl přírodní útvar, ale umělý ledovec opatřený baterií podmořských děl a ovládaný trojicí zlosynů ve službách sekty Pazuzu. O neblahých akcích této trojice, která beztrestně řádila v arktických vodách od roku 1889, pojednává Tardiho komiksové album Ledový démon (Le Démon des Glaces), které vyšlo roku 1974 v nakladatelství Casterman. Na tento příběh upozorňuje reklamní viněta na str. 43, kterou doprovází portrét autora, ovšem autora smyšleného, zcela nepodobného Jacquesovi Tardimu, zato ale nápadně podobného asistentovi profesora Ménarda, který je šíleně zamilován do naší hrdinky (Ménard ne, ten asistent!).
. Druhou hlavní postavou příběhu je mladý Félicien Mouginot, nepraktický, inteligentní, roztržitý a mírně zbabělý mladý muž, specialista na posmrtné přežívání. Ten stojí u zrodu většiny extravagantních příhod, které Adéle tolik zkomplikují její další život. Je to on, kdo - jsa naveden a pod výhružkami přinucen - nenápadně umístí v Adélině bytě sošku démona Pazuzu. Je to on, kdo při průzkumu podzemní laboratoře šíleného vědce Espérandieu objeví vchod do katakomb a je spolu s Adélou svědkem rituální vraždy mladé dívky. Je to on, kdo objeví oficiální vstup do svatyně Pazuzu umístěný v pyramidě v parku Monceau (ta pyramida tam skutečně stojí, byl jsem se na ni osobně podívat) a je svědkem neslýchaného krveprolití, při kterém zahyne nejenom většina zločinců, ale i sama Adéla.
. Série tedy končí? Ani zdání! Mouginot je přece odborník na posmrtné přežívání, a tak neprodleně přikročí k oživení zavražděné Adély. Jeho postup mírně poopraví Adélina mumie, a tak nic nebrání tomu, aby Adéla úspěšně vstala z mrtvých. Že ne? Je tady ještě přece Thomas Rove, který Mouginota zastřelí, a tím mu zabrání Adélu oživit…
Nakonec se také dozvíme, proč vlastně mumie opouštějí Paříž, potažmo Francii. Blíží se totiž první světová válka, takže každý, kdo má špetku inteligence, raději ohroženou Evropu opustí a vyhledá chladný klid v lůně pyramid v Gize…
Po formální stránce nepřináší čtvrté album série nic nového. Adéla kupodivu, ač žena, stále logicky uvažuje a hodnotí bizarní události, do nichž se notoricky zaplétá. Dozvídáme se jen něco málo navíc z jejího soukromí, a to, že se živí sepisováním senzačních sešitových románů, ve kterých se inspiruje vlastními pohnutými osudy. O formě bych se zmínil spíše u následujícího dílu, ve kterém Tardi (neúspěšně) vyzkoušel nový narativní postup.
Jak dlouho tedy bude Adéla spát spánkem spravedlivých? To neprodleně zjistíme právě v příští epizodě Tajemství salamandra.
