. Jenže tím není nikdo jiný než neskutečně tlustý (nejméně 150 kg) Régis Fluet, společník prohnaného a inteligentního zločince Dandeleta, zvaného Dentista (ha!). Ten vymyslel geniální způsob, jak vyloupit trezor proslulé banky Crédit Lyonnais; o jeho plánu se však dozvěděl jiný zlosyn, zvaný Notář. Notář se usilovně snaží Dentistu v nekalém skutku předstihnout a netuší, že i tato snaha je součástí Dentistova plánu...
Adéla mezitím dostává dopis, ve kterém ji náš starý známý Charles Chalazion žádá o bezodkladnou pomoc, aniž by slůvkem naznačil, kde ho má Adéla hledat. Na schůzku s Chalazionem lákají Adélu anonymní telefonáty. Jejich autorkou je Georgetta Chevillardová, která si umanula, že za útěk jejího manžela (má příznačné jméno Honoré Fiasco) může jen a jen Adéla a snaží se opakovaně sprovodit svou předpokládanou soupeřku ze světa. Obléká se přitom do přiléhavého černého trikotu a předznamenává tak (příběh se odehrává od 28. března do 1. dubna roku 1922) tušenou generaci amerických superhrdinů a superzlosynů. Její postava však má do ideální superhrdinské linie daleko a v trikotu působí všelijak, jen ne esteticky.
. A tak se konečně dostáváme k hlubinám a k jejich tajemství. Fiasco, jemuž energická novomanželka nahání strach, se ukryl do podzemních chodeb hřbitova Père-Lachaise. Osamělý život v ponurém podzemí mu zpříjemňuje přítelkyně Mireille Pain-Sec, jakož i hra na příčnou flétnu. Melodie, které Fiasco vyluzuje, se nesou pařížským podzemím, linou se na světlo denní kanalizačními otvory a oblažují sluch náhodných chodců. Z podzemí se však nenoří jen populární melodie, ale také odporní masožraví krabi, přesněji řečeno, členovci druhu ostrorep americký. Tyto agresivní, a částečně i přerostlé živočichy, které pro blaho lidstva pěstoval v akváriu profesor Emile Mule, přivábila do podzemí právě neodolatelná flétna Honoré Fiasca.
Kromě těchto hlavních dějových linií jsme svědky nevybíravého soupeření Notářovy a Dentistovy bandy, Dentistovy pomsty nad komisařem Laumannem (ten před lety poslal Dentistu do vězení), Adéliny návštěvy u nakladatele Bonnota (přináší mu další senzační příběh Mumie šílí), Laumannových potíží s modelem guillotiny a smrti profesora Emila Mule.
. Stejně jako v předešlém albu, i zde všechny tyto paralelní zápletky tvoří vcelku přehledný propletenec. Tardiho charakteristická kresba ještě výrazněji než kdy jindy sklouzává ke karikatuře. Děj tohoto osmého alba série se mírně, ale docela mírně vzdaluje od parodie na senzační dobrodružné a kriminální příběhy a stává se z něj pomalu, ale jistě satira na policejní vyšetřovací metody, na bezohledné soupeření zločineckých gangů a na kostýmované komiksové superzločince.
V závěrečném podzemním rozuzlení Adéla zjistí, že Mireille Pain-Sec není nikdo jiný, než její před lety ztracená a nyní šťastně nalezená mladší sestra. Fiasco odmítá opustit neútulné, avšak bezpečné podzemí, kdežto Adéla marně hledá východ z bludiště podzemních chodeb. Na posledním obrázku autor slibuje další pokračování neuvěřitelných dobrodružství Adély Blanc-Sec v albu Le Labyrinthe Infernal (Pekelné bludiště). Na toto album však čtenáři netrpělivě čekají již 6 let...
