.
Na gobelínu nalezneme dokonce již i textovou složku (v podstatě jediné, co chybí, jsou tzv. bubliny, ale ty ani v moderním comicsu nejsou nezbytnou podmínkou). Také se nám tu "podává důkaz nezdolné víry, kterou měli středověcí lidé k obrázku jako prostředku vyprávění" (pozn. 1) a kterou nám dokládají i jiná dochovaná díla.
. Také úkolem chrámových oken v katedrálách bylo vyprávět - například velké chrámové okno v Chartres "vypravuje o životě Ježíše Krista, od Navštívení Panny Marie až po Kristovo vstoupení do Jeruzaléma před ukřižováním: je to vyprávění, které má takové fabulační napětí a takový rytmus, jako kdyby je vyprávěl očitý svědek událostí. Není vůbec potřeba znát text Nového zákona, a přesto plně pochopíme smysl obrázků," (pozn. 2) z chronologicky řazených výjevů, uspořádaných do tvaru kříže "přečteme" příběh.
. Od 14. století se mezi prostým lidem šířila tzv. biblia pauperum, bible chudých. Nejprve v opisech, ale později, zejména po vzniku xylografie (tedy techniky dřevorytu či dřevořezu), byla šířena tzv. blokovými tisky a byla k nalezení v domácnostech takřka všech prostších lidí, kteří byli negramotní - šlo vskutku o masovou záležitost. Obsahem těchto morálně naučných knih určených laickému publiku byly výtahy z bible a jejich výklad. Zejména ve frankofonním prostředí a jinde v západní Evropě byly velmi rozšířeny (u nás díky husitské reformaci, která kladla důraz na biblické slovo, nenalezla v podstatě žádnou odezvu). Rozlišuje se dokonce několik typů - např. bible historiée (fr. dějepravná), bible imagée (fr. obrazná), bible moralisée (fr. mravoučná). Text (krátké latinské, později francouzské vysvětlující výklady) je v nich podstatnou měrou omezen ve prospěch ilustrací. Těch mohlo být až přes pět tisíc a znázorňovaly nejdůležitější události spasení. Nejčastěji byly řazeny vertikálně do tvaru okrouhlých ilustračních polí. Tyto kreslené výjevy byly doprovázeny zmíněným výkladem.
. . Ze 14. až 16. století pocházejí chrámy jako Voroneţ, Moldoviţa, Arbore, Rişca či Suceviţa, které najdeme v Rumunsku a Moldávii. Jejich vnější stěny jsou pokryty vertikálními i horizontálními pásy obrázků, v nichž jsou znázorněny příběhy ze Starého i Nového zákona, životy křesťanských svatých i řeckých předkřesťanským filosofů, stejně jako místních vladařů-zakladatelů, kteří kostel nechali postavit či na jeho stavbu přispěli (ať již v době vzniku maleb či dříve). U některých postav jsou dokonce jakési "bubliny", svitky pergamenů roztažené od rukou k ústům, na nichž jsou zakresleny promluvy. Je důležité uvědomit si roli, kterou tyto (ale i jiné) nástěnné malby hrály, neboť v době jejich vzniku byla samozřejmě většina obyvatelstva negramotná a o historii země či víry, která byla navíc šířena ve staroslověnštině či latině (tedy řečech běžným lidem víceméně nesrozumitelných), nevěděla mnoho. Forma obrázkového vyprávění se tu stala dokonalým nosičem informace. (Podobnou památkou v Čechách je kostel Sv. Jakuba Většího, jemuž v nejbližší době věnujeme samostatný, podrobnější článek.)
. . Dále vzpomeňme na sedmi-, později i čtrnáctidílné křížové cesty (malovaná či tesaná vyprávění o Kristově cestě na Golgotu), dále na bohatě ilustrované knihy (jako Orbis Pictus) či naše kramářské písně, jejichž prezentace na trzích byla spojená se sérií obrázků, které vždy vyprávěly děj právě zpívané písně. Kramářské písně bývají také uváděny i jako předchůdci žurnalistiky (především tzv. černé kroniky - např. Píseň truchlivá o spáchané vraždě Marie Anny Grunerovy a další).
(1) Clair, René: Comics. Praha, SNDK (edice Blok) 1967, str. 15
(2) op. cit., str. 16
Text je součástí bakalářské práce Charakteristika comicsu z hlediska žurnalistiky Martina Foreta; Katedra žurnalistiky Filosofické fakulty Univerzity Palackého, Olomouc 2002/2003.
