. Dnes, když jsem šel pro briošky k Jindřišce (pekařství a lahůdky na Palmovce), viděl jsem popeláře; auto už není oranžový, ale bílý se zelenou kabinou, popeláři nějak svítivě zelený, pro popelnici choděj' ve dvou, a ještě jim z ní padá bordel - takže místo toho, aby ho odváželi, ještě ho přidělávají. Kde jsou ty časy, kdy vždycky jeden z parťáků odpočíval na stupátku (jak se tam mohli asi v padesátikilometrový rychlosti udržet s tím půllitrem rumu, co už měli od božího rána v sobě?) a druhej měl ten správnej točivej grif, se kterým si bez sebemenší námahy a s hiphopovou lehkostí přitočil popelnici až k autu. Jo jo, to byla doba...
Proč - u recenze knihy Kdo chce zabít Jessii z nakladatelství Albatros - tak zeširoka?
Protože proto, protože některý věci našeho dětství se už nikdy nevrátí, a nýbrž se tedy mají nechat smrdět. Že to u této knihy platí obzvlášť, je patrné už na první pohled:
Na motivy stejnojmenné filmové komedie převyprávěl Pavel Sýkora.
. Tato zpočátku nevinná větička na začátku knihy se na následujících stranách promění v noční můru každého, "kdo ještě nezapomněl snít," jak zní doporučení Albatrosu na konci knihy. Text spíše než knihu pro děti připomíná slohovou práci žáka 7. třídy ZŠ. Nemohu nevyzdvihnout několik perel typu: ... Poté svého společníka dovedla k těžkému poklopu, který s pomocí rukavic snadno odsunula a opět ho zasunula na místo ve chvíli, když už byli oba dole v podzemní chodbě, do pasu zaplavené vodou. (str. 24). (Mají snad podzemní chodby pás?) Na straně 26 se autor pro změnu ocitá zcela "v zajetí zájmen" a používá velmi zajímavé a - nebojím se toho slova - novátorské spojení působit pro někoho. Tvar zájmena ona ve 4. pádě rozhodně není "Ty jsi jí kousal! (Proč jsi jí kousal? Kam jsi jí kousal?), a autor by si měl také ujasnit, je-li to Weisemannův nebo Weissemannův snímač (ob řádek na straně 27). Chyby tohoto typu v cizích slovech jsou notorické a pokaždé poukazují na špatnou korekturu celého textu. Rozluštění hádanky, co vedlo nakladatelství Albatros k tomu, aby angažovalo tohoto "spisovatele" (zde dostává toto slovo nový rozměr), najdeme v tiráži na konci knihy:
Odpovědná redaktorka Blanka Sýkorová.
"Zlatým hřebem" knihy je její grafické zpracování a s tím spojené "ilustrace" našeho božského Káji. (Ano, nejen důchodkyně mají svého Gotta!) Hergot! Po neumětelských reinkarnacích nakladatelství Egmont se v případě Saudkova díla dočkat takové "sody", to si snad nezasloužil nikdo z nás.
Graficky upravila Alexandra Horová.
A tu mé srdce musí vzkřiknout: "Sašo! Proč?!" Proč oko (a nejen oko) čtenářovo musí v obrazové příloze mezi stranami 64 a 65 zkousnout Juraje Višného (Superman), Olgu Schoberovou na skútru (Jessie) a Karla Effu (Pistolník) rozpixelované?
.
Alexandra to jistě neměla lehké, předlohy určitě nebyly z nejkvalitnějších. Ale právě proto by měl zkušený grafik znát své možnosti a podle toho se při jejich zpracování zařídit. Nejhůř dopadly zejména obrázky Jessie a Pistolníka, na nichž je rastr nejvíce patrný. Ale abych Alexandru jenom nekáral. Příjemným prvkem je ruční označení čísel jednotlivých kapitol (i když s komiksovým písmem Káji Saudka nemá nic společného), doprovázené filmovým snímkem v bublině; hezké (avšak stále se opakující) jsou rovněž stopy, procházející celou knihou. Přes nespornou snahu po čtyřiceti letech oživit černobílé dílo barvou musím hodnotit knihu jako graficky nezvládnutou a odpověď na otázku, proč kniha dopadla tak tristně, nalezneme opět v tiráži:
Vydal jako svou 9383. publikaci Albatros...
