. . (Pro zajímavost lze uvést, že v komiksu byli fenomenálně znovuoživeni v roce 1994 v knize The Tragical Comedy or Comical Tragedy of Mr. Punch kongeniální dvojice Neil Gaiman a Dave McKean z nakladatelství Vertigo.)
Již od 14. století byly rozšířeny tzv. obrázkové archy, blokové tisky, jež byly upomínkou na vykonanou pouť, odpustkem, kalendářem, listem chránícím například před morem a přinášejícím lékařské rady, ale i zprávou o přírodních úkazech, válkách, společenské situaci a podobně. Ty se postupně měnily v ilustrační cykly provázené textem, často veršovaným, které se plně vyhranily v 16. století ve spojení s mědirytinovou ilustrací, kolorovanou ručně nebo pomocí šablon, později tiskem. Obrazový arch se tak oddělil od cyklů středověké knižní ilustrace, od blokových tisků a letáků volně na sebe navazujících.
Výtvarně, obsahově, technicky a funkčně vyhraněný obrazový arch pak nalezl odezvu v humanistických kruzích Norimberka a Augsburgu, ale plně byl přijat zejména jako lidový obrazový arch především u stále gramotnějších lidových vrstev. Námětově zasahoval všechny oblasti života - přinášel morality, zábavné a milostné příběhy, nejrůznější pořekadla a průpovídky, satiru, zobrazení uniforem, cizích zemí, měst (veduty), ale i listy určené k vystřihování (společenské hry), stejně jako tradiční zpravodajské náměty dobových politických, vojenských a jiných událostí.
Tyto archy sehrály významnou úlohu za reformace, kdy s kresbami Lucase Cranacha staršího byly vydávány texty Lutherovy a Melanchtonovy. Lidovou povahu měly archy Hanse Sachse s námětem moralit, země hojnosti a podobně. Rozšíření obrázkových archů a jejich moralistní i politické zaměření vyvolalo v Norimberku v roce 1520 cenzuru, která zakazovala například zobrazování vražd (k podobné regulaci comicsu došlo přijetím Comics Code Autorithy), kontrolovala prodej archů či uvězňovala politicky nepohodlné kreslíře a rytce.
V 17. století se obrazové archy staly zejména zrcadlem poměrů po třicetileté válce - nejčastěji zobrazovanými náměty lichvářství, mravního úpadku, módních výstřelků, advokátských podvodů, lidových slavností apod. Od 18. století se obrazový arch prosazoval téměř ve všech evropských zemích, známé jsou mimo jiné německé lidově naivní novoruppinské obrázkové archy (vydávané od 1775) a ruský lubok.
Obrazový arch ztrácel postupně svou samostatnost a přecházel v podobě obrázkových cyklů do ilustrovaných časopisů, které se staly v 19. století jeho vlastní základnou a pokračováním. Změna nastala také na poli technologií - mědiryt byl vystřídán xylografií (dřevorytem), litografií a autotypií (kde již byly polotóny tištěny rastrem). Námětové rozšíření přineslo zobrazování pohádek (bratři Grimmové, Ch. Perrault), povídkovou a románovou literaturu, ale též společenské události, například revoluční rok 1848.
. Schéma obrázkového archu rozvíjely především humoristické časopisy, např. Charivari (Paříž, od 1832), Fliegende Blätter (Mnichov, od 1844), Simplicissimus (Mnichov, od 1896), Punch, or the London Chivari (Londýn, od 1840), v českých zemích Brejle, Kwěty, Švanda dudák, Šibeničky a další. Cykly pro ně kreslili Honoré Daumier, P. Gavarni, M. von Schwind, Wilhelm Busch, A. Oberländer, T. T. Heine, O. Gulbransson, František Kupka, J. Gillray, Thomas Rowlandson, Josef Mánes, E. Holárek, František Gellner, Josef Lada a další.
Vznik vlastního comicsu ve Spojených státech úzce souvisí právě s rozšířením těchto obrázkových humoristických časopisů v 19. století - byl to zejména první americký Yankee Doodle z roku 1846, a četné další - Harper's Monthly Magazine z roku 1850 s obrázkovou humoristickou přílohou, Lantern z roku 1851, kde pracoval slavný kreslíř Frank Bellew, dále Yankee Notion, Vanity Fair…
. Tyto magazíny měly už často svoje kreslené, stále se navracející hrdiny, jakým byl například Uncle Sam (Strýček Sam), dodnes živý symbol Ameriky, kterého jakožto kreslenou postavu vytvořil zmíněný Frank Bellew roku 1852. Sama figurka však vznikla mnohem dříve ve folklóru a objevovala se na lidových obrázcích již před rokem 1834.
Text je součástí bakalářské práce Charakteristika comicsu z hlediska žurnalistiky Martina Foreta; Katedra žurnalistiky Filosofické fakulty Univerzity Palackého, Olomouc 2002/2003.
