. Zejména to byl anglický grafik William Hogarth (1694-1764), který řadil některé své fantaskní skladby a rytiny do seriálových cyklů - z těch nejvýznamnějších jsou to zejména nemilosrdně kousavé satirické cykly A Raker's Progress (Kariéra zhýralce) a A Harlot's Progress (Kariéra děvky). Představuje v nich nový typ hrdiny, kolem kterého jsou soustředěny všechny příběhy - zábavné i trpké zároveň, plné nevázaných erotických fantazií. S Hogarthovou tvorbou je spjat také dosud nejzásadnější zlom v dějinách kresleného vyprávění - vstup textu přímo do obrazu. Připisuje se mu totiž první užití tzv. bubliny (anglicky balloon), v níž je umístěn text (její užití je však zatím spíše náhodné). Podle jiných vymysleli tento pro comics typický prostředek v 18. století jiní Angličané, političtí karikaturisté James Gillray a George Cruckshank.
. Do tohoto proudu můžeme zařadit i dřevoryty Benjamina Franklina z roku 1747 a zejména jeho slavný cartoon Spojte se nebo zemřete z roku 1754, který uveřejnil ve svém časopise Gazette a který se dostal i na prapory vlastenců a stal se bojovým symbolem. I zde je užit balloon, pokládaný za svébytný (někdy dokonce za určující) prvek moderního comicsu.
. V Anglii dále tvořili Thomas Rowlandson (1756-1827), autor seriálu Doktor Syntax o groteskním podivínovi, nebo již zmíněný George Cruckshank (1792-1878), který ilustroval i Dickensova Olivera Twista. Rozšířeny zde byly také tzv. broadsheets, jakési letáky s příběhy velice populárních postav Toma a Jerryho, podnikavých mládenců a vášnivých milovníků her a koní.
. Ve Francii to byl zejména Honoré Daumier (1808-1879) se svérázným typem hrdiny v seriálu Robert Macaire, či obrázkovou Historií Ruska, která nese mnoho formálních znaků comicsu, stejně jako některé jeho práce pro Philliponův týdeník Karikatury. Na francouzském území se po roce 1820 objevily i velice vkusné tabule s výchovným posláním, založené na slovních hříčkách a známé pod jménem Images d'Epinal.
Dalším významným průkopníkem je ženevský lékař a výtvarník Rodolphe Töpffer (1799-1846), který začal někdy v roce 1827 vydávat jakési komické obrázkové romány, kreslené série s texty včleněnými do obrázků (sám svá díla nazýval "literatura v obrazech" a tento dosud neobvyklý prostředek vyjádření obdivoval J. W. Goethe). "Tato formální změna vyvolala změnu obsahovou: zatímco obrázek od textu oddělený víceméně pouze dokresluje, ne-li opakuje to, co už sdělil text (jiným způsobem), po vepsání textu dovnitř obrázku takového pleonasmu již není třeba," píše ve svém textu Comics - nové možnosti, nová omezení Petr Komers.
Z výše uvedených časopisů je třeba zdůraznit především proslulé německé Fliegende Blätter Caspara Brauna a Friedricha Schneidera (1843-44), jejichž humor byl typický tvrdou ironií, která však nepřestává být zábavná. Především na ni navazují Wilhelm Busch a Christophe (vlastním jménem George Colomb), kteří tvoří práh skutečných moderních comicsů (Američan Outcault je pak jen doplnil tím, že nechal nakreslené postavy systémově hovořit v "Hogarthových" bublinách). Dovedli k maximální dokonalosti dva prvky, se kterými pracuje současný comics: montáž a hrdinu. Zejména pokud jde o montáž, jsou např. Rodina Fenouillardova od Christopha . a Zbožná Helena od Busche, výbornými prototypy: "Obratnost, s jakou se v těchto vyprávěních dosáhlo vazby jednotlivých obrázků, je opravdu výjimečná. Někdy stačí prostý grafický náznak detailu jednotlivého předmětu nebo pozměněné pozadí, změna pohybové fáze postavy, aby byla zajištěna kontinuita vypravěčského rytmu, který si nikdy nesmí dovolit přestávku v tempu." Busch (1832-1908) je také autorem seriálu Max und Moritz (česky vyšlo nejméně dvakrát: jako Jan a Jíra v Jíchově nakladatelství v Brně v roce 1944 a jako Vít a Véna v SNDK v Praze v 1959) o dvou darebech, kteří později posloužili jako inspirace k jednomu z prvních skutečně moderních comicsů, americkému seriálu Katzenjammer Kids.
V polovině devatenáctého století se tento typ obrázkových vyprávění, která se zahrnují do galerie předchůdců comicsu, rozvíjí tak prudce, že se dá sledovat jen s obtížemi. Uveďme alespoň jména jako Schrödter (a jeho příběhy M. Cryptogama, plné grafických nápadů), Hoffmann (seriál Struwelpeter s dokonale vykresleným hrdinou) či Nadar (příhody Mossieu Réaca). Ke konci 19. století se pak těžiště vývoje comicsu přesouvá do USA, kde nabývá své definitivní podoby.
Text je součástí bakalářské práce Charakteristika comicsu z hlediska žurnalistiky Martina Foreta; Katedra žurnalistiky Filosofické fakulty Univerzity Palackého, Olomouc 2002/2003.
