. Tábor byl prosycen strachem, úzkostí, depresemi a zoufalou snahou zůstat za každou cenu naživu. Mezi vězni panovala solidarita, ale paradoxně také sobectví a zrada; i zde platily zákony evoluce - přežít, alespoň dočasně, mohli jen ti nejsilnější…
Ve svém vyprávění se Vladek snaží co nejpřesněji postihnout a vykreslit mezilidské vztahy, přátelství, která v mučivém prostředí navázal. Obratně do něj vplétá charakteristiky nacistických dozorců - sadistických trýznitelů, ale i těch, kteří tajně projevili lítost a nabídli pomocnou ruku. Vladek svého syna Arta zasvěcuje do dokonalého běhu "továren na smrt", jež byly důsledkem tolik obávaných selekcí.
Roku 1944 se v osvětimském táboře Vladkova a Anjina cesta rozdělí. Vladek zůstává v Osvětimi, zatímco Anja je přemístěna do ženského tábora v Birkenau (Osvětim II). Autorův otec, na žádost některých dozorců, využívá svou znalost cizích jazyků a za jídlo či úkryt poskytuje Němcům tajné jazykové lekce. Ochota a spolupráce mu tak během krátké doby zajišťují "lepší postavení". Pracuje v táboře jako klempíř, pokrývač, švec… Později je převelen s pracovním komandem do Birkenau, kde se setkává s vysílenou Anjou. Pomáhá jí přežít, tajně si posílají dopisy i balíčky s jídlem, které pro ni vyšetřil nebo vyměnil na "černém trhu". V Osvětimi strávili celkem deset měsíců.
.
Schyluje se ke konci války a v Osvětimi se začínají zahlazovat stopy zločinu. Také Vladek se podílí na rozebírání krematorií a plynových komor. Němci svážejí zbylé vězně ze všech lágrů v Evropě do Německa, aby tam v klidu dořešili "židovskou otázku".
V únoru 1945 Vladka Spiegelmana převezou do německého Dachau, kde vážně onemocní tyfem. Z posledních sil se mu podaří dostat do transportu směřujícího do Švýcarska, kde má být spolu s ostatními vyměněn za německé zajatce. Na cestě je zastihne vytoužený konec války.
Vrací se domů do Sosnovce, kde se šťastně setkává se svou ženou Anjou. V Polsku je už nic netěší, většina blízkých tragicky zahynula v koncentračních táborech a válku nepřežil ani jejich syn Ríša. Nic nebrání tomu, aby roku 1946 emigrovali do Švédska. Ve Švédsku Vladek s Anjou začínají opět úspěšně podnikat a po několika letech oba získávají vízum do Ameriky…
. Jak již bylo na předchozích stranách uvedeno, kompozici komiksu určují dvě - v textu i obraze navzájem se prostupující - dějové linie, díky nimž se mohou dokonale doplňovat Vladkovy zážitky z minulosti s přítomností.
Analýzou Vladkova vyprávění, které není pro knihu, jak se za chvíli ukáže, tím nejdůležitějším kompozičním prvkem, jsem se zabývala doposud. Právě otcovy výpovědi, pracovně pojmenované jako "pásmo minulosti a vzpomínek", se velmi přirozeně doplňují se "současnými" rozhovory obou Spiegelmanů, o nichž budeme hovořit v dalším díle.
Tento text je součástí diplomové práce Věry Čumrové Komiksy se společenskou problematikou; Univerzita Jana Evangelisty Purkyně, Ústí nad Labem 2004.
