. Proměna je jedním z nejslavnějších děl věhlasného pražského spisovatele začátku minulého století, úzkostlivého a osamělého Franze Kafky. Kafka byl noční tvor, ke tvorbě svých znamenitých a atmosférických děl potřeboval samotu a temnotu noci. To se samozřejmě promítlo do všech jeho výtvorů. Autor zemřel mlád, na tuberkulózu nedaleko Vídně, a měl značně pohnutý život. Možná právě proto v něm dřímal takový génius. Přestože to byl pražský Němec, patří mezi nejslavnější české spisovatele; Kafky si ale váží a znají víc v zahraničí než u nás.
Kafkova Proměna je plná bizarních prvků, se kterými se autor comicsového zpracování dokázal vypořádat. Rozličné hrůzné situace vzbuzují na ústech čtenáře paradoxně úsměv. Kafkovo nadčasové dílo, smutné čtení, nese aktuální poselství. Rodina i odcizení jsou závažné otázky současnosti; především z hlediska současných událostí a těžkých kriminálních činů mladistvých můžeme objevit až mrazivý nádech pod vrstvou času.
Když se Řehoř Samsa jednoho rána probudí a zjistí, že se jeho tělo přeměnilo v jakéhosi odporného plochého brouka, pomyslí si nejprve, že je nemocný a že se z toho snad vyspí. Poté už sledujeme, jak jeho přeměna narušila normání fungování celé rodiny. Samsovi, žijící doposud z Řehořových příjmů, se musí začít živit jinak. Ale Řehoř způsobuje vnitřní rozkoly mezi jejími příslušníky a jedno je jasné: bylo by lepší, kdyby radši ani nebyl a on sám si to uvědomuje. Matka, otec i sestra si tak postupně přestávají uvědomovat, že to jen díky jeho příjmům si mohli pořídit dům. Chovají se k němu čím dál hůře a pouze ho ve svém domě trpí.
. Comicsové zpracování Kafkových povídek není pro autora, za mořem známého amerického výtvarníka Petera Kupera nic nového. Už nakreslil povídky Bratrovražda, Sup, Umělec v hladovění a především ilustrovanou sbírku kafkovských stripů Vzdejte to. Jeho ilustrace se objevily mimo jiné v časopisech jako Esquire, Time, The New Yorker či v listu The New York Times. Především ale v comicsovém časopise MAD (konrétně Spy vs. Spy), z něhož měly vyjít ukázky ještě ve staré CRWi. Napsal i ilustroval řadu knih a rediguje politický časopis World War 3 Illustrated. Jeho nejslavnějšími comcisy jsou Eye of the Beholder, The System, Stripped a Comics Trips. A jaký tedy jeho kresebný styl?
Ke zpracování Kafky se dokonale hodí. Vystínovaná, poněkud jednoduší, jakoby dětská kresba, ve které se vyskytují hojně prvky karikatury. K tragikomickému příběhu se tragicko-komická kresba; brutálně černé stínování svým způsobem evokuje linoryt či dřevoryt. Kuper je osobitý, nesází jen na zavedené způsoby comicsového zpracování, snaží se originálně řešit frázování políček i textu. V některých případech umocňují dojem přesahy postav či předmětů mimo své vlastní políčko. Výsledně na vás dílo působí mnohem více jako nějaká složitá grafika než comics. Pokud bych měl najít jiného známého autora, jehož kresba by byla podobná, napadne mě jen jediné jméno: Max Anderson.
. Autor se rozhodl umocnit skvělou atmosféru povídky především tím, že některé pasáže přímo cituje. Vyplatilo se také střídání různých fontů textů do bublin - každá postava zde má totiž svůj font! Otec, který mluví prudce a nahlas, má písmo tučně vytištěné, do svého hmyzího zakletí přeměněný Řehoř, kterému už nikdo nerozumí, má písmo značně roztřesené. Každý font, ale také jiný styl bublin tak dávají čtenáři nahlédnout do charakteru jednotlivých postav...
Povídka je určitě určena všem, kteří dokáží u comicsu také přemýšlet. Přesněji řečeno těm, kteří dokáží přemýšlet nejenom o věcech pozitivních. Kafka svou ponurou symbolikou patří k takovým velikánům, jako Baudelaire nebo Oscar Wilde. Peter Kuper zvládl zachytit atmosféru Kafkovy povídky a především k ní on sám osobitou kresbou vydatně přispěl.
