. Autor románové předlohy, Jan Weiss, tu již v roce 1928 vizionářsky zachytil představu plynových komor, která se za druhé světové války stala děsivou skutečností. Příběh se pohybuje na pomezí snu a reality, což umožňovalo experimentovat s formou. Inscenaci jsem výrazně vizuálně stylizoval a využil jsem princip komiksu, který umožňuje nahlížet realitu z různých perspektiv. Herecká akce na jevišti je prostřídána kresleným komiksem, promítaným na projekční plátna. Z komiksového principu vychází také herecká stylizace, podpořená výraznými kostýmy a maskami.
. Proto tedy pod titulem představení stojí komiksový thriller. Weissův obraz démonického kapitalismu se velice hodí k zpracování "komiksovým způsobem" - svou plakátovitostí a přímočarým černobílým rozdělením zla a dobra. I samotná grafická úprava knihy přímo míří tímto směrem. "Byly zachovány a snad ještě zdůrazněny všechny grafické úpravy v textu, jak se objevily v prvním a jak byly převzaty do druhého vydání. Ty rámečky, titulky, firmy, nápisy a vyhlášky jsou dnes neobvyklé, ale já si nedovedu představit Dům bez nich. Je v tom síla evokace i kouzlo naivnosti. Je v tom tajné přání autorovo, aby i písmo pomáhalo vytvářet atmosféru, provokovalo, pohrávalo si, bičovalo a spolupůsobilo k rozletu fantazie. Uvěřil-li čtenář autorovi, uvítá každý odrazový můstek do nejstrmějších poloh fantazie. ... Existuje vzájemná úmluva mezi autorem a čtenářem: Uvěř mi, na nic se neptej a poletíme!," napsal Jan Weiss o druhém vydání románu. Přesně z takových důvodů jsme se pokusili grafickou, komiksovou projekcí dosáhnout co největší iluze, vtáhnout diváka do příběhu o boji neviditelného hrdiny s tyranií.
.
Tento text je součástí diplomové práce Jana Bažanta Inspirace komiksovými principy pro použití v divadelním prostoru (Katedra alternativního a loutkového divadla Divadelní fakulty AMU, Praha 2004). Redakčně upraveno.
