Tři mezníky z moderních dějin lidstva zaujímají nenahraditelné místo v životě Pierra-Françoise, stávají se jeho důležitou součástí: první a druhá světová válka a válka v Alžírsku. O válce si nechává vyprávět od dědečka a babičky z matčiny strany, kteří bydlí v Chateaumeillant. Dědovy vzpomínky na první světovou válku jsou však bolestné, hovoří o nich velmi nerad. Až v roce 1996 přebírá vypravěčskou iniciativu autorova matka, která Davidovi zpětně líčí válečné zážitky svého otce. David B. plánuje dědečkových vzpomínek využít pro účely právě vznikající rodinné komiksové fresky.
Zatímco v komiksu Maus hovoří s Artem o válečných traumatech sám autorův otec, Vladek Spiegelman - člověk, který prošel peklem vyhlazovacího tábora v Osvětimi, v Padoucnici se Davidovi dědových válečných vzpomínek dostává zprostředkovaně, prostřednictvím matčina vyprávění.
.
Bratrovy epileptické záchvaty se stávají čím dál častějšími, a tak rodiče spolu s Jeanem-Christophem zahajují nekonečný řetězec léčebných aktivit a procedur. Pierre-François (David B.) detailně popisuje nejen všechny způsoby léčby, jež s nemocným bratrem absolvují, ale také samotný průběh epileptických záchvatů. Nemoc vystavuje Jeana-Christopha a s ním i celou rodinu různým posměškům a opovržení jak ze strany sousedů, tak i širší veřejnosti. Okolní společnost Beauchardovy nepřijala, protože je nepovažuje za "normální" rodinu, vždyť jejich nejstarší syn Jean-Christophe je "blázen".
Ve stejné době dochází u Pierra-Françoise k podstatné změně ve vnímání okolního světa… rád si prohlíží obrázky z otcova časopisu "Planeta" Louise Pauwelse a Jacquesa Bergiera. Ilustrace a fotografie mu naprosto učarují, dosud žil jen válkou a bitvami, ale nyní začíná objevovat nový svět - svět budoucnosti, dějin a náboženství.
Záchvaty Jeana-Christopha se stupňují, nyní jsou mnohem častější než dříve, ale především silnější.
Roku 1969, ve věku třinácti let, Jeana-Christopha převezou do nemocnice na oddělení neurochirurgie. Léčí ho profesor T., který shledává chlapcův zdravotní stav natolik vážným, že se rozhodne jej operovat. Rizika a následky operace mohou být příliš veliké, a protože profesor T. usiluje více o postup v kariéře, než o zdraví Jeana-Christopha, Beauchardovi raději komplikovanou operaci odloží.
. Autorův bratr také občas pročítá již zmiňovaný časopis "Planeta", v němž se dozvídá o léčení pomocí makrobiotického zenu, jehož zakladatelem je Georges Oshawa. Na základě přečtených informací se rozhodne tento specifický způsob léčby vyzkoušet. S doprovodem rodičů navštěvuje mistra N., který začíná Jeana-Christopha podle makrobiotických principů léčit. Ačkoli Jean-Christophe, Florence a Pierre-François zpočátku s makrobiotickou stravou bojují, rodiče v ní vidí způsob a naději, jak svého nemocného syna uzdravit. Čím je nemoc vážnější, tím je dieta přísnější. Zvykají si. Po několika měsících Jean-Christophe neužívá žádné léky, nemívá ani záchvaty. Uzdravil se.
Druhý díl se převážně zaměřuje na pobyt a léčení v makrobiotických komunitách. Beauchardovi se seznamují s novými lidmi, kteří rovněž hledají cestu k uzdravení, učí se připravovat makrobiotickou stravu a podílejí se na celkové organizaci komunity. Jsou nuceni přestěhovat se do Olivetu u Orleánsu, jelikož okolí už neakceptuje chlapcův handicap, ani nový životní styl rodiny. Přízrak nemoci neustále celou rodinu pronásleduje, ačkoli Jean-Christophe neměl za poslední půlrok ani jediný epileptický záchvat. Snaží se žít podle striktních pravidel makrobiotiky a pravidelně navštěvují seance mistra N., což znatelně přispívá k dobrému stavu dítěte.
Jednoho dne mistr N. zmizí. Někdo ho patrně udal za nelegální léčení. Beauchardovi jsou bezradní, netuší, koho požádají o pomoc při uzdravování syna… Všechny naděje a jistoty se jim boří. Jeana-Christopha se začíná padoucnice opět zmocňovat. Rodinu Beauchardových postihne další rodinná tragédie. Roku 1970 umírá matčin otec, děda z Chateaumeillant. Matka se hroutí… a Jean-Christophe je převezen zpět do nemocnice, jelikož se opět zmítá třikrát denně v epileptických záchvatech. Podstupuje řadu dalších vyšetření a zákroků jak v Olivetu, tak v Paříži i Orleánsu.
.
V létě 1970 navštěvují druhou makrobiotickou komunitu v Ardeche. I zde vládne perfektní organizace, René L., guru komunity, hlásá makrobiotická evangelia, členové komunity musejí dodržovat velmi přísné diety a v určitých intervalech i půst. I v Ardeche se Jean-Christophe znovu stává terčem stejného nepřátelství, jaké zažili v Orleánsu; v komunitě panuje místo vzájemné výpomoci pokrytectví, závist a obviňování se, a v brzké době se rozpadá. Jeanu-Christophovi už makrobiotika nepomáhá, a tak se Beauchardovi od této terapie provždycky odvracejí a odcházejí domů, do Olivetu.
Tento text je součástí diplomové práce Věry Čumrové Komiksy se společenskou problematikou; Univerzita Jana Evangelisty Purkyně, Ústí nad Labem 2004. Redakčně upraveno.
