S Padoucnicí jste měli možnost se na těchto stránkách již důkladně seznámit (recenze na předchozí díly naleznete zde: 1, 2, 3 a 4), nebudu vás proto zdržovat rekapitulací předchozího děje, pouze nastíním konec čtvrtého dílu.
. V něm jsme opustili Pierra-Francoise (nyní již Davida), když se po selhání všech doposud na bratrovi zkoušených léčebných metod opět uzavírá do sebe a píše další a další příběhy a svými kresbami si vytváří nové brnění – noc. Již obálka dává tušit, že pátá kniha tohoto vskutku výjimečného komiksového díla bude tmavší než ta předchozí - je na ní ještě trochu více černé než minule. Jsme v polovině sedmdesátých let, stíny nemoci jsou zase o kousek blíž a za nimi vyvstává temnota.
„Epileptickej záchvat? Jinak přede mnou zdrhnout neumíš?“
Oba bratři jsou si stále vzdálenější. Jean-Christophe je v centru pro postižené a domů se vrací jen na prázdniny. Zájem o diktátory se vytratil, když je doma, jen leží na posteli a poslouchá hudbu. Kreslit přestal, už ani nečte. Matka váhá, zda jej podrobit léčbě vúdú, ale není přesvědčena, že by mu pomohla, a tak od tohoto záměru upouští. Místo toho celá rodina absolvuje pouť do Lurd, a pak návštěvu u antroposofické známé ve Švýcarsku. Jean-Christophe podstoupí vymýtání ďábla a svěří se do péče léčiteli. Uzdravení se však nedočká, epileptické záchvaty trvají a pády při nich mu způsobují nová a nová zranění. Je mu osmnáct a potřebuje dohled, aby si vzal léky a vykoupal se. Těžce zkoušené vztahy v rodině ještě vyostřuje svým agresivním chováním, hádkami a rvačkami s bratrem.
„Nemá mě srát, to je všechno!“
. Mrtvola, kouzelný kocour a ďábel řečený Su (viz Padoucnice 4, strana 22), to jsou Davidovy oblíbené přízraky, se kterými ve svém nitru vede dlouhé rozhovory. Obviňuje staršího bratra, že se brání dospět a provokuje ho jako v minulých dílech. Zároveň je mu ho líto a uvědomuje si, že musí být nablízku, až se o něj zase pokusí záchvat. Ve snaze uniknout hardrocku valícímu se z bratrova pokoje se zavírá u sebe, kreslí a pouští si J. S. Bacha a Lea Ferrého. Snaží se pochopit nemoc, která Jeana-Christopha tak sužuje, ale má na něj také vztek kvůli jeho chování.
„Jean-Christophe přišel prudit!“
. Právě vyhrocené situace, ve kterých se Jean-Christophe stává nezvladatelným agresorem a prakticky ohrožuje ostatní členy rodiny, patří k nejmrazivějším momentům tohoto alba a jsou hlavním důvodem, proč hodnotím tento díl jako doposud nejtemnější. Podíl na tom nese i grafická stránka věci (např. na některých místech prvně použitá šrafura) a zobrazování děje jako takového (v určitých scénách je Jean-Christophe nakreslen s velkým podílem černé barvy, což se v černobílém, resp. černožlutém komiksu neobejde bez efektu – a stínování to není). Kresebně pokračuje David B. v nastavené linii podivuhodné imaginace a překvapivé personifikace. Symbióza slova a obrazu (chcete-li, formy a obsahu) je v jeho podání nadmíru působivá, dětsky hravá, avšak řemeslně zvládnutá na výbornou.
Pokud se z nějakého důvodu s Padoucnicí minete, můžete se o mnohé ochudit. Minimálně vám unikne velmi zajímavý důkaz toho, co všechno v komiksu jde. My ostatní budeme netrpělivě očekávat vydání šestého dílu, které Mot chystá na polovinu (letošního!) října.
. V něm jsme opustili Pierra-Francoise (nyní již Davida), když se po selhání všech doposud na bratrovi zkoušených léčebných metod opět uzavírá do sebe a píše další a další příběhy a svými kresbami si vytváří nové brnění – noc. Již obálka dává tušit, že pátá kniha tohoto vskutku výjimečného komiksového díla bude tmavší než ta předchozí - je na ní ještě trochu více černé než minule. Jsme v polovině sedmdesátých let, stíny nemoci jsou zase o kousek blíž a za nimi vyvstává temnota.
„Epileptickej záchvat? Jinak přede mnou zdrhnout neumíš?“
Oba bratři jsou si stále vzdálenější. Jean-Christophe je v centru pro postižené a domů se vrací jen na prázdniny. Zájem o diktátory se vytratil, když je doma, jen leží na posteli a poslouchá hudbu. Kreslit přestal, už ani nečte. Matka váhá, zda jej podrobit léčbě vúdú, ale není přesvědčena, že by mu pomohla, a tak od tohoto záměru upouští. Místo toho celá rodina absolvuje pouť do Lurd, a pak návštěvu u antroposofické známé ve Švýcarsku. Jean-Christophe podstoupí vymýtání ďábla a svěří se do péče léčiteli. Uzdravení se však nedočká, epileptické záchvaty trvají a pády při nich mu způsobují nová a nová zranění. Je mu osmnáct a potřebuje dohled, aby si vzal léky a vykoupal se. Těžce zkoušené vztahy v rodině ještě vyostřuje svým agresivním chováním, hádkami a rvačkami s bratrem.
„Nemá mě srát, to je všechno!“
. Mrtvola, kouzelný kocour a ďábel řečený Su (viz Padoucnice 4, strana 22), to jsou Davidovy oblíbené přízraky, se kterými ve svém nitru vede dlouhé rozhovory. Obviňuje staršího bratra, že se brání dospět a provokuje ho jako v minulých dílech. Zároveň je mu ho líto a uvědomuje si, že musí být nablízku, až se o něj zase pokusí záchvat. Ve snaze uniknout hardrocku valícímu se z bratrova pokoje se zavírá u sebe, kreslí a pouští si J. S. Bacha a Lea Ferrého. Snaží se pochopit nemoc, která Jeana-Christopha tak sužuje, ale má na něj také vztek kvůli jeho chování.
„Jean-Christophe přišel prudit!“
. Právě vyhrocené situace, ve kterých se Jean-Christophe stává nezvladatelným agresorem a prakticky ohrožuje ostatní členy rodiny, patří k nejmrazivějším momentům tohoto alba a jsou hlavním důvodem, proč hodnotím tento díl jako doposud nejtemnější. Podíl na tom nese i grafická stránka věci (např. na některých místech prvně použitá šrafura) a zobrazování děje jako takového (v určitých scénách je Jean-Christophe nakreslen s velkým podílem černé barvy, což se v černobílém, resp. černožlutém komiksu neobejde bez efektu – a stínování to není). Kresebně pokračuje David B. v nastavené linii podivuhodné imaginace a překvapivé personifikace. Symbióza slova a obrazu (chcete-li, formy a obsahu) je v jeho podání nadmíru působivá, dětsky hravá, avšak řemeslně zvládnutá na výbornou.
Pokud se z nějakého důvodu s Padoucnicí minete, můžete se o mnohé ochudit. Minimálně vám unikne velmi zajímavý důkaz toho, co všechno v komiksu jde. My ostatní budeme netrpělivě očekávat vydání šestého dílu, které Mot chystá na polovinu (letošního!) října.
