V komiksu Padoucnice zaujímá textová stránka podstatnou a velmi důležitou úlohu. Prostřednictvím textu se totiž dozvídáme všechno podstatné, co nám chce autor sdělit, co je pro děj nepostradatelné. Převážná většina textového sdělení není obsažena, jak bychom mohli očekávat, v typických komiksových bublinách, nýbrž v proužcích u horní strany obrázků. Do proužků David B. umístil řeč vypravěče, tj. hlavní sdělení, jež autor pronáší ke čtenářům svými ústy. Oproti tomu bubliny (obláčky) obsahují sdělení, které doplňuje a reaguje na sdělení z rámečku (proužku). To ovšem neznamená, že nejsou bubliny v Padoucnici důležité, naopak jejich přítomnost v rámečcích vnáší do děje "živost" a dynamiku.
. Výtvarná složka textové sdělení spíše doprovází, než aby doplňovala samotné vyprávění. Její obrovský význam spočívá v tom, že do sugestivního, "skutečného" příběhu vnáší kouzlo magie a symboliky. Právě symbolická kresba činí dílo tolik výjimečným a zvláštním. Kresby relativizují či podtrhávají textovou výpověď, vystihují plně autorův postoj k ní, ironizují ji. Tvoří také fantazijní protiklad k textu, který je už ve své podstatě realistický, totiž psaný samotným životem, respektive pamětí. (pozn. 1)
Všechny obrázky v knize jsou černobílé, respektive dvoubarevné. Na nažloutlém papíře svítí výrazná sytá černá kresba, založená na ostrém protikladu světla a stínu. Určitě v Padoucnici nenajdeme barvu šedou, ani žádné typy šrafování či stínování, jako tomu bylo ve Spiegelmanově knize Maus. Kresba Davida B. je kontrastní, na první pohled strohá, naivní, jakoby "dětská" a ve čtenáři budí dojem určité "zakulacenosti". Zároveň z ní vyzařuje nesporná originalita, nápaditost a hluboká promyšlenost.
V kompozici, jež je pohledem dětských očí dána samozřejmě jen zdánlivě, má vše své místo, svůj smysl, význam. Každá myšlenka tak dostává svou vizuální podobu a každé slovo komentáře má svůj specifický výtvarný výraz. Výsledkem je vizuální metaforika, která originálním způsobem pracuje i se symbolikou ustálenou (kostlivec jako smrt). (pozn. 2)
David B. své kresby umisťuje do různých, většinou velikostně rozdílných rámečků. Využívá malých, stejně velkých, po sobě jdoucích okének, jejichž posloupnost demonstruje vývoj určité myšlenky. V Padoucnici máme také možnost setkat se s velkými, půl- i celostránkovými kompozicemi, v nichž se prolínají různé motivy, které by v jiných případech kreslíř rozdělil do většího množství rozměrově menších rámečků. Na některé čtenáře může děj zapůsobit zmateně; všechny obsahové roviny se vzájemně prolínají, navazují na sebe bez jakéhokoliv rozlišení.
. Autor velmi často zdůrazňuje a vyzdvihuje hlavní a nejdůležitější motiv obrázku (většinou některá z postav, …), přičemž všechno ostatní jen symbolicky naznačí nebo dokreslí do pozadí. V konečném důsledku jsou méně podstatné motivy obrázku nepřirozeně zmenšené. Podobně jako Spiegelman, i David B. vkládá do své knihy řadu materiálů, které posilují dokumentární, ale především osobní charakter komiksu. Zveřejňuje své ilustrované deníkové zápisky, rodinnou korespondenci, dětské malůvky, návody z makrobiotických příruček, ale i úryvky z francouzské poezie…
Velmi často vplétá do děje charakteristiky a životopisné údaje postav, které sice nejsou rodinnými příslušníky, ale i tak je jejich role v komiksu dosti podstatná (například Georges Oshawa, zakladatel makrobiotického zenu, Raymond Abellio, jenž přivede Beauchardovy na myšlenku swedenborgiánského spiritismu, … apod.)
Pro Padoucnici je charakteristické, že u většiny postav David B. nezveřejňuje celé jméno, nýbrž jen jednu iniciálu (př. mistr N., profesor T., … ). Stejně on sám vystupuje a publikuje pod zkráceným jménem David B., ačkoli v knize jeho příjmení (Beauchard) několikrát zazní.
Jaké důvody ho k tomu vedly? Měl snad v úmyslu jména zatajit a ponechat osoby v anonymitě nebo chtěl zkratkami jen příběh ozvláštnit? Prozatím otázky zůstávají otevřené, třeba čtenářům svůj záměr vysvětlí v dalších pokračováních.
Padoucnice se dostala do České republiky díky činnosti nakladatelství Mot, ale velkou měrou se o to zasloužila také Markéta Zettlová, která komiks přeložila z francouzštiny do českého jazyka. Padoucnice, stejně jako kniha Maus, prošla výborným technickým zpracováním. Je vytištěna na velmi kvalitním papíře, a o precizním provedení svědčí rovněž lettering, poctivě odvozený od původního autorova písma.
Francouzská autobiografie nesoucí název Padoucnice je komiksem o čistotě, ale i krutosti dětství, o komplikovaném světě dospělých. O netolerantnosti společnosti vůči "odlišným" jedincům nebo nemocným. O charakteru tradiční medicíny, ale i fanatismu některých alternativních komunit. (pozn. 3) V neposlední řadě vypovídá Padoucnice o válce. Námět války však pojímá a zpracovává jinak, než je tomu u Arta Spiegelmana. Vladkovo vyprávění v knize Maus vychází z traumatických zkušeností, jež zakusil ve vyhlazovacím táboře v Osvětimi, zatímco v Padoucnici představuje válka hlavní motiv dětských fantazijních představ.
.
Všechna tato témata zobrazil David B. ve svém díle věrohodně, nesmlouvavě, bez přehnaného citového dojetí. Vždyť všechno to, čím se zabýval a co zpracoval, prožil na vlastní kůži … A právě v tom tkví skutečná hodnota autobiografického komiksu. Přestože světla prodejních pultů u nás spatřily teprve čtyři díly z této unikátní série, kráčí Padoucnice pomalu, ale jistě na vrchol mezi umělecká, podobně orientovaná a vysoce ceněná (nejen komiksová) díla.
pozn. 1, 2 - FORET, M. : David B. : Padoucnice. In: Reflex, 2002, roč. 13, č. 27, s. 51.
pozn. 3 - SEDLÁČEK, J. : Nakreslená nemoc. In: Labyrint, 2001, č. 9-10 ; Rovněž dostupné z : http://www.motkomiks.cz/r-pa-la.htm
Tento text je součástí diplomové práce Věry Čumrové Komiksy se společenskou problematikou; Univerzita Jana Evangelisty Purkyně, Ústí nad Labem 2004. Redakčně upraveno.
