. Od opery k Tintinovi (1904 až 1946)
Edgar Pierre Jacobs se narodil 30. 3. 1904 v belgickém Bruselu, zemřel 20. 2. 1987 ve svém domě v Bois-des-Pauvres.
Velmi brzy začal kreslit a bavila jej také hudba. Měl několik krátkodobých zaměstnání, a pracoval také v oblasti reklamy. Současně byl od roku 1921 statistou v Královském mincovním divadle; zahrál si i po boku Mistinguette v revui, kterou dávalo Casino de Paris. Roku 1929 vyhrál Velkou cenu ve zpěvu a za své pěvecké umění získal vládní medaili. Tento úspěch mu zajistil místo barytonisty v lillské opeře. Roku 1940 však musel v důsledku válečných událostí opustit jevištní dráhu; celý život pak toho litoval.
Na živobytí si pak vydělával jako grafický umělec: pracoval v reklamě, pořádal katalogy, kreslil do novin apod. To jej postupně přivedlo i ke komiksům, které sice osobně považoval za něco méněcenného, ale které jej navzdory tomu proslavily.
Roku 1941 se stal kmenovým ilustrátorem časopisu Bravo; na místo v tomto prestižním časopisu pro mládež jej doporučil jeho přítel a kreslíř Jacques Laudy, který se později stal modelem pro postavu Francise Blakea. Jacobs ilustroval několik povídek, novel a románů, načež mu roku 1942 redakce svěřila pokračování série Flash Gordon, která se již z Ameriky nesměla dovážet. Práce mu šla dobře od ruky, ale po několika týdnech německá cenzura tuto sérii zastavila. Roku 1943 proto Jacobs vymyslel novou vědeckofantastickou sérii "Le Rayon U" ("Paprsek U"). S časopisem Bravo spolupracoval až do července roku 1946.
.
Mezitím se seznámil s Hergém. Pro něj již od roku 1944 koloroval tintinovská alba a dokresloval k nim pozadí. Upravoval také některé záběry a formátoval stránky alb "Tintin v Kongu", "Tintin v Americe", "Otakarovo žezlo" a "Modrý Lotos". S Hergém dále spolupracoval na příbězích "Poklad Rudého Raubíře", "Sedm kříšťálových koulí" a "Chrám Slunce". Během této spolupráce se oba kreslíři spřátelili natolik, že po skončení druhé světové války Jacobs neváhal obhajovat Hergého proti nařčením z "kolaborace".
. V září 1946 vyzval Hergé svého přítele, ať s ním spolupracuje při vydávání časopisu Tintin.V prvním čísle, které vyšlo 26. září téhož roku a které si dnes sběratelé cení jako oko v hlavě, vyšla první strana komiksu "Secret de l'Espadon" ("Tajemství Mečouna"), který se stal první částí osmidílné ságy dobrodružství tří nesmrtelných hrdinů Blakea, Mortimera a Olrika. Většina epizod této ságy byla prepublikována na stránkách časopisu Tintin.
Série Blake a Mortimer
Olrik je plukovník s monoklem a gangster, neporazitelný zlosyn, s nímž bojují dva neúplatní hrdinové a přátelé: světlovlasý a flegmatický welšan, bývalý kapitán letectva Francis Percy Blake, a vznětlivý, vousatý a rudovlasý profesor Philip Edgar Angus Mortimer, odborník v oblasti nukleární fyziky a molekulární biologie (narozený v Indii). Mortimerovy rysy si E. P. Jacobs vypůjčil od svého dlouholetého přítele Jacquese Van Melkebeka.
Roku 1947 Jacobs přerušil spolupráci s Hergém a věnoval se téměř výhradně své sérii, v níž jeho typicky britští hrdinové prožili řadu nebezpečných dobrodružství. V prvním z nich díky Mečounovi (což byla sofistikovaná létající ponorka) vyhráli Třetí světovou válku, kterou vedla žlutá rasa v čele s ďábelským Orlikem, načež se v epizodě "Le Mystere de la Grande Pyramide" ("Tajemství Velké pyramidy") s Orlikem znovu utkali, tentokrát v Egyptě. Ten se sice vymaní z jejich zajetí, je však natolik otřesen, že se v příběhu "La Marque Jaune" ("Žluté znamení") stane dálkově řízeným otrokem šíleného vědce, který rozsévá hrůzu po celém Londýně; Blake s Mortimerem však bdí. . Jejich oblíbený zloduch jim znovu uniká, objeví se však v nitru Azorských ostrovů, kde se odehrává anticko-futuristické dobrodružství "Enigme de l'Atlantide" ("Záhada Atlantidy").
Boj s Orlikem se pak přenáší do Francie. Naši hrdinové musejí nejprve v okolí Paříže v příběhu "S.O.S. Météores" čelit výstřelkům počasí, na které jsme si v poslední době zvykli. V městečku Roche-Guyon je na ně nastražena "Ďábelská past" ("Piege Diabolique") v podobě časoprostorového stroje, který je přenese do pravěku, potom do středověku a na konec do jedenapadesátého století. Po návratu do Paříže musejí naši hrdinové jednou provždy skoncovat s případem náhrdelníku Marie Antoinetty (příběh "L'Affaire du Collier").
Proslulé trio Jacobsových hrdinů své další dobrodružství prožívá v Japonsku, jak o tom referuje album "Les Trois Formules du Professeur Sato" ("Tři formule profesora Sato"). Tato epizoda série Blake et Mortimer se stala pro E.P.Jacobse epizodou poslední. Byl již unaven, komiksy jej nebavily, dlouhé hodiny sedával lhostejně nad zpola pokresleným papírem. Takže deset let před svou smrtí vydal pouze první část příběhu kybernetického draka.
Osm let později, to jest roku 1981, dal Jacobs do tisku své paměti, které vyšly v nakladatelství Gallimard pod názvem "Un Opéra de Papier" ("Opera z papíru").
Když Jacobs roku 1987 zemřel, zanechal druhý díl příběhu "Les Trois Formules du Professeur Sato" pouze ve formě scénáře. Tento stručný náčrtek dalšího děje převedl po Jacobsově smrti do obrazové podoby vlámský kreslíř Bob de Moor; album pak vyšlo roku 1990.
. . .
Blake and Mortimer forever
Nakladatelství Dargaud se roku 1992 stalo majitelem veškerých práv na dílo E. P. Jacobse. Z jeho popudu začal roku 1993 pracovat scénárista Jean Van Hamme a kreslíř Ted Benoit na dalším dílu dobrodružství Blaka a Mortimera. Po třech letech bylo album L'affaire Francis Blake (Aféra Francise Blaka) konečně hotovo. Bylo uvedeno na trh s velkou slávou 21. září 1996 a hned první den se ho prodalo 90 000 výtisků. Příběh je situován do Londýna 50. let minulého století a Francis Blake je v něm nucen očistit svou pověst, neboť je nařčen, že prozrazuje plány britské tajné služby.
. Úspěch tohoto alba podnítil práci na dalších pokračováních. Tandem Van Hamme-Benoit začal ihned pracovat na dalším albu; práce ale šla Benoitovi pomalu od ruky, čtenáři byli netrpěliví a Dargaud chtěl vydělávat. Nakladatelství proto nalezlo druhou dvojici autorů - scénáristu Yvese Senteho a kreslíře André Juillarda - kteří se paralelně pustili do práce na albu La Machination Voronov (Voronovovy pikle). V něm naši hrdinové zachraňují západní svět před strašlivou nákazou, způsobenou viry zavlečenými na Zem z vesmíru při nezdařeném startu ruské rakety. Album vyšlo v lednu roku 2000.
Tandem Van Hamme-Benoit dokončil album pojmenované Un étrange rendez-vous (Podivná schůzka) po pěti letech práce, to jest v roce 2001. Děj této čisté sci-fi se odehrává na Americkém kontinentu; začíná v roce 1777 v Adirondackých horách a pokračuje v padesátých letech minulého století v Coloradu. Kromě nezbytné hlavní dvojice a tradičního zloducha Olrika v něm vystupuje i šikmooký uzurpátor Basam Dandu, kterého uvedl na scénu Jacobs v již prvním dílu série.
V letech 2003 a 2004 konečně následovaly - pro tuto chvíli poslední - dva díly série nazvané Les Sarcofages du 6e Continent (Sarkofágy 6. světadílu). U jejich zrodu stála pro změnu dvojice Sente-Juillard. Blake s Mortimerem tentokrát pátrají po zdroji poruch elektrické sítě, které ohrožují slavnostní otevření světové výstavy 1958 v Bruselu. Při svém pátrání se dostanou až do Antarktidy; odhalí, že poruchy vysílá pomocí mozkových vln indický císař Ašóka, který po 2000 letech vstal z mrtvých, aby ztrestal prohnilou západní civilizaci. Stávající závěr se obloukem vrací na začátek: první díl epizody totiž obsahuje flash-back, který dychtivým čtenářům ozřejmí, jak došlo k prvnímu setkání Blakea s Mortimerem v roce 1922…
. Jacobsova "čistá linka"
Edgar Pierre Jacobs měl zvláštní osud. Věnoval se komiksům jen z nutnosti, a přece po sobě zanechal jedno z nejvýznamnějších děl evropského komiksu. Po boku Hergého, Jacquese Martina a Boba de Moora se řadí ke skupině komiksových tvůrců, kteří v kresbě důsledně uplatňovali tzv. "čistou linku" a kteří založili to, čemu se obvykle říká "Bruselská škola". Kromě "čisté linky" se Jacobsovy komiksy vyznačovaly také na tu dobu revoluční, mnohdy až křiklavou barevností. Jeho série "Blake a Mortimer" se během let stala nepopíratelným bestsellerem. Přispěla k tomu hlavně ta skutečnost, že se obracela k nejširším vrstvám čtenářům a že současně to byl nesmírně kvalitní komiks. Svou oblibu série neztrácí ani dnes.
