. V příhodách Corta Maltese vystupuje nemálo žen. Na prvním místě je mezi nimi třeba jmenovat bezejmennou dívku, kterou Corto potkal ještě před "Baladou o slaném moři", dříve, než se stal proslulým komiksovým hrdinou. Dívku, o níž padne několik vágních poznámek v albu "Corto Maltese na Sibiři". Na svých cestách po světě potkává náš Rytíř Štěstěny dále irskou revolucionářku Banshee, komunistku Šanghaj-Li, polskou emigrantku Louisu Brookszowicovou, nebezpečnou Venexianu Stevensonovou a další a další. Ženy ke Cortovi přitahuje nejspíš jeho nenapravitelný romantismus a aura tajemství, která jej obestírá.
Hugo Pratt: novodobý vypravěč dobrodružných příběhů
Celá Prattova tvorba, nevyjímaje příhody "Rytíře štěstěny", je prodchnuta literárním duchem. Prattovi se podařilo znovu objevit kouzlo dobrodružství v exotických krajích, tolik zprofanované populárními romány i nenáročnými komiksy, dodat mu nový nádech, přiblížit je psychologii moderního čtenáře.
Příběhy, které vycházely v letech 1970 až 1973 v časopisu Pif byly sice vynikajícím způsobem zkonstruované, ale nepochybně málo vhodné pro mladé čtenáře, na které byl Pif zaměřen.
Četba série Corto Maltese totiž vyžaduje čtenářovo plné soustředění. Málo věcí, málo pohnutek a motivů je zde podáno explicitně, čtenář je neustále vybízen si řadu věcí domýšlet. Zatímco v populárních komiksech bývá vše nakresleno a vše řečeno, Hugo Pratt se obvyklému polopatismu zásadně vyhýbá. Psychologie postav je vždy vyjádřena v podtextu, v akci, ve zdánlivě nedůležité poznámce na okraj.
. V sérii Corto Maletese proto najdeme poměrně málo onomatopoí či expresivních výrazů, ať už slovních nebo grafických. Kreslíř si libuje v ostrých kontrastech černé a bílé, které výborně vystihují zejména prostředí pouští a tropických oblastí. Jeho černé skvrny a černé stíny jsou natolik typické, že Prattovu kresbu poznáme často na první pohled. Někde se dokonce děj vyhrotí natolik, že na záběrech zbydou již jen černé skvrny.
Pokud jde o techniku kresby, Pratt sám osobně přiznává, že používá velmi málo náčrtků tužkou; kreslí téměř vždy přímo a načisto obrázek za obrázkem, záběr za záběrem. Nechce se nikdy vracet nazpět, protože má dojem, že by neustále své práce předělával a nikdy s nimi nebyl hotov.
. Používá černou tuš, jako kdyby to byla barva. Přiznává, že někdy dokonce kreslí oběma rukama současně. Považuje sám sebe za expresionistického kreslíře: dokáže několika málo čarami, tedy nesmírně úsporně, navodit situaci, popsat náladu.
