. Mnoho comicsbooků z americké produkce (ale bohužel i tuzemské) má tu nevýhodu, že je zhltnete za deset minut. A ne vždy je to čtivostí. Většinou za to může děj řidší, než dopad hojného požívání kefíru a třešní (máme koneckonců léto). Často hledíme na obrázky přes půl strany v nichž se málokdy něco děje. Podobné zklamání se dostavilo např. po přečtení titulu Lobo vs. Maska. Taková reklama, takové chvály dopředu, a pak si to člověk koupí, než vyleze z knihkupectví, má to přečtený a nejraději by to hned vrátil zpátky. Ne tak Anča a Pepík.
V této třetí knize (vyšlo již Anča a Pepík a Anča a Pepík zasahují) objevíme hned čtrnáct příběhů nabitých originálním dějem. Původně vyšly vesměs v časopisu Čtyřlístek, takže se nedivme uniformovanému rozsahu sedmi stran většiny kousků. O to je příjemnější zjištění, jak zamotané a poměrně rozvinuté příběhy se podařilo Lucii Lomové do tak malého prostoru nacpat, aniž by to ovšem působilo násilně. Právě scénáře jsou nejsilnější stránkou Anči a Pepíka.. Nečekejte žádné sterilní dětské příběhy, které si hrají na dokonalý svět bez žebráků, alkoholu, krve, smrti či agresivních povah. Žádná rádoby vzdělávací slátanina se nekoná (a přitom je taková politicky korektní literatura pro dítě nebezpečnější, než alkohol či zápalky, jak trousí moudro klasik). Kdepak! Lomová připouští naprosto reálný svět, v němž lidé (tedy myši) umírají, některé existence jsou zlé i bez traumatu z dětství, které by jejich skutky ospravedlnilo, dopouští se podrazů i vůči dětem a vůbec tak všelijak, jak to zkrátka v životě chodí.
Ovšem stále mluvíme o publikaci pro děti, a tou je Anča a Pepík především i navzdory výše zmíněným drastickým atributům. Atmosférou tento komiks nejvíce připomíná film „Páni kluci“, kde se sice objevil nějaký ten naturalisticky podřezaný krk, ale přesto tím vším na nás dýchlo hlavně to dětské dobrodružství. Všechna ta fantazie, tajuplné podzemní chodby, přízraky ve starých domech, jiné světy v hlubokých lesích s vlastními pravidly, podivná stvoření, tajemství středověkých hradů či nástrahy prostých lupičů a zločinců. Jednoduše dětský svět takový, jak ho mají děti nejraději.
. Pokud někomu nevyhovují krátké povídkové příběhy, ani to neznamená, aby nechal peněženku v klidu! Kniha obsahuje též tři delší kousky: Fantom Ušína (14 stran), Studnou do pohádky (30 stran, což už by bylo klidně na samostatný sešit) a Anča a Pepík na stopě (32 stran, tento příběh vyšel ještě za hlubokého totáče v edici IS – ilustrované sešity). Všechny se skvělým dobrodružným scénářem.
Lucii Lomové se totiž daří vymýšlet poměrně neokoukané dějové zápletky a díky tomu se vyvarujete nebezpečí, že odhadnete pointu už po prvních dvou obrázcích. Huštění děje se jí daří především díky efektním komiksovým zkratkám, které skvěle vynechávají pasáže, které by děj brzdily.
.
Pěkně kreslení hlodavci
Dobrá, dobrá, jenom scénář dobrý komiks nedělá. Důležitá je i kresba, ovšem má smysl psát o Anče a Pepíkovi jako kdybyste o nich slyšeli poprvé? Notabene u třetí knihy sebraných myšek (podtitul publikace). Ale rád se rochním v dobrém díle a tak tedy: kolorovaná kresba paní Lomové je velmi příjemná. Ano, sem tam prosvitne její poněkud necitlivé zacházení s barvami a nevyváženost jasové složky obrázků (jak by ten velký obrázek na třetí straně příběhu „V balóně“ prokoukl, kdyby ústřední objekt – balón – byl o něco tmavší a krajina na pozadí naopak světlejší), ale – proboha – o akademickou kresbu tady nejde, i bez toho ruka autorky vytvořila malebné a atmosférické ilustrace, o nichž se mnohým českým komiksářům může jenom zdát. A její libůstka v architektuře je pak naprostou lahůdkou celé knihy. No jen si všimněte té skvělé a pestré přehlídky stavení, budov a průčelí. Těch krásných ulic a městských koutů. Těch úžasných hradů a zámků. A nikde se neopakuje, nikde nerecykluje své architektonické nápady. Škoda, že postavičky myší trochu zaostávají za takto vymalovaným prostředím, ale zas ne o moc. Přidejme k tomu velmi slušný lettering a máme komiks jako vyšitý, který se může řadit po bok nejlepších domácích počinů.
.
A bohužel patří k počinům současně trochu opomíjeným, neboť samotný název „Anča a Pepík“ a roztomilé ilustrace odhalují dětskou cílovou skupinu čtenářů a to se dnes u těch „opravdických“ komiksů nenosí, neboť vzniká pocit, že tak pečlivě přestavovaná image českého komiksu z infantilního braku na ušlechtilé dospělácké umění je náhle sabotována. Ale věřte, že Anča s Pepíkem sabotují maximálně komiksové diletantství, neboť jsou velmi slušnou konkurencí mnoha rádoby dospěláckým komiksům tuzemských fanzinů. Ano, přátelé, tak se má komiks dělat! Může být klidně jenom pro děti, ale hlavně ať je čtivý!
.
A na závěr, aby té chvály nebylo dost, nechybí knize ani pár slov k historii myšek od jejich spoluautorky, sestry Lucie Lomové Ivany. Text je doplněn skicami a zkušebními komiksovými návrhy. Prostě paráda! Knížka dělaná pořádně a pečlivě, to je, prosím pěkně, třetí soubor příběhů Anči a Pepíka!
PS: Na knize se mi podařilo najít jedinou větší vadu! Čtvrtá část příběhu „Studnou do pohádky“ je nějak špatně reprodukovaná, připadá mi, že je naskenovaná přímo ze Čtyřlístku, ale vem to čert, když zbytek knížky je tak dobrej!
