Chtěli jsme rozebírat příklady ze zahraničí, Pifa, Pilota, A Suivre, Tintina či Métal Hurlant a vysvětlit jejich význam ve zlaté éře 50. až 70.let, kdy byly hlavním hnacím motorem frankofonního komiksu, nabízely pestré schéma a každý si je kupoval kvůli něčemu jinému. Chtěli jsme upozornit, že poprvé se v nich objevily všechny klasické seriály, že v nich se ověřovali tvůrci a témata, a že teprve když se stal seriálu magazín příliš těsný (a vydavatel se ujistil, že by na jeho samostatném vydávání mohl vydělat peníze), opustil jej a získal podobu alba. Chtěli jsme hořekovat nad tím, že v České republice už více než 30 let existují (pouze) snahy takovýto magazín vytvořit a jediný dlouhodobě vydávaný kousek zatím chybí. Jenže - vzhledem k omezenému prostoru se spokojíme se stručným přehledem a charakteristikou jednotlivých projektů z českých luhů a hájů.
Rychlé šípy
. Začaly vycházet už v roce 1967 a vydržely až do hluboce normalizačního roku 1971. Skončily samozřejmě na příkaz shora – žádný krach jako spousta následovníků o 20 let později. Přesto stačilo vyjít 16 čísel, což znamená bronzovou medaili v soutěži o délku přežití. Dnes jsou jednotlivé sešity ceněným sběratelským artiklem. Na svou dobu byly docela revolučním počinem, skladbou vycházely ze skautských časopisů typu Vpřed, až na to že poměr textu a komiksu byl převrácen: převažoval komiks. Zásadní je, že po vyčerpání archivních příběhů Rychlých šípů začal psát Jaroslav Foglar přímo pro tenhle časopis nové díly a na ně se začaly nabalovat další komiksy. A to jak české (Batlička & Barč – Příběhy statečných), tak i cizí (Robin a Izák z Yorku, Disneyho produkce).
ABC speciál
. Tenhle magazín absolvoval klasickou Gausovu křivku – zrození, vrchol a pád. První Speciál (1969) přetiskl francouzský dobrodružný komiks Delfíni (původně publikovaný v časopise Vaillant, který byl později přejmenován na Pif). Speciál 1970 přinesl souborné vydání Dobrodružství Johna Cartera, který před tím vyšel v mateřském časopise. Speciál 1971 už se komiksu věnoval jen velmi okrajově. Po vynucené pauze Speciál velkoryse navázal v roce 1985, kdy byl kupodivu vynucen poptávkou a objevoval se nejprve v ročním a potom půlročním intervalu. Po vyčerpání zásob starých seriálů se pustil do otiskování nově vytvořených (Operace Jericho, Nebeská rudá jízda, Nebe v plamenech). Začala se rýsovat možnost, že ze Speciálu vznikne samostatný komiksový magazín, jenže potom přišla Sametová revoluce a dramaticky se změnily nejen společenské, ale i ekonomické podmínky. Speciály z let 1993, 1996 a 1997 jsou už jen labutí písní a dokládají úpadek klasických časopisů pro mládež, které nekompromisně převálcovalo Bravo a spol.
Kometa
. Ne všichni si možná uvědomují, že asi nejznámější český komiksový magazín začal vycházet ještě před Listopadem a že v roce největšího boomu, tedy v roce 1990, vyšlo deset čísel (k měsíčníku chyběl jen malý krůček). Kometa představovala první časopis, zaměřený výhradně na komiksy a zatím drží rekord v počtu čísel - 36. Nejmladší generaci čtenářů pomohla znovuobjevit Foglara a Saudka a přinesla řadu nových výborných seriálů (Kubic & Hanuš – Dračí let, Šorel & Hlavsa – Hlídač na Ikaru, Fencl – Mr. Sweet ad.). Jenže brzy začala mít problémy – zhroutila se distribuce, narostly ceny, náklad byl socialisticky naddimenzovaný (přes 200 000 kusů, z dnešního hlediska úplně neskutečné). Redakce zareagovala tím, že přestala platit autorům – první odešel Saudek, postupně další. Jejich místa pak nahrazovali noví, často slabší tvůrci, takže čísla po třicítce už jsou k nečtení. A děly se i další nepříjemné věci – autorům se originály vracely poškozené, některým se nevrátily vůbec. Smutný konec průkopnického projektu.
Aréna
. Nápad vydávat Arénu vznikl někdy v roce 1988. Jenže v dobách socialismu bylo schvalování časopisů neuvěřitelné martýrium, na které Kometa vyzrála jakousi kličkou (těžko už říci jakou), takže svou konkurentku předběhla. Aréna měla mít původně formát A5, což je hodně patrné hlavně na titulním komiksu Aréna. Oproti Kometě nabízela Aréna i teoretické články o historii komiksu, které psal Daniel Kummermann, největší znalec amerického komiksu z dob před nástupem Štěpána Kopřivy a Jiřího Pavlovského. Přišla však bohužel do doby, kdy byla na sklonku vlády Kometa a o podobné časopisy lidé přestávali jevit zájem. Nakonec se podařilo vydat jen 5 sešitů.
Stopa, Robinson, Grif
. Další pokusy, které se snažily využít krátkého komiksového boomu. Stopa ovšem nenabídla nic zajímavého (snad s výjimkou Hlavsových starších, dodatečně vybarvených komiksů) a Grif vynikal spíše nadšením než kvalitou. Robinson nebyl vysloveně špatný, nabídl Vinnetoua od abíčkovského Víška a reprint Družiny Čápů, kterou v letech 1969-70 kreslil pro časopis Junák-Skaut Marko Čermák, ale i tak skončil po prvním čísle. Obecně se dá říct jedna věc - na všech třech je přeci jenom vidět nižší úroveň kresby a scénářů (čest výjimkám). Tvůrci uměli kreslit a nepsali špatně, ale prostě to ve většině případů nebylo úplně ono.
Comics Arena
. Ambiciózní projekt Vladimíra Veverky – bohužel světlo světa spatřilo pouze jedno číslo. Magazín se orientoval čistě proevropsky, na spíše klasické (Storm, Tintin, Burt&Cyb), nikoli však nudné komiksy. Dost prostoru dostala i publicistika, kterou vedle Veverky psal i Vladimír "Zarkoff" Zavadil, největší český znalec francouzského komiksu. Ovšem nejsympatičtější na Areně Comics bylo to, že se hodlala věnovat i Čechům. V prvním čísle představila Richarda Broschardta a to docela důkladně – vedle jeho komiksu a několika stripů otiskla i rozhovor s tímto autorem. Areny Comics byla opravdu věčná škoda, svým pojetím to byl zřejmě vůbec nejsympatičtější komiksový časopis.
O Comics Areně se dozvíte více ZDE
Crew
. Role Crwe je i přes určité výhrady naprosto zásadní. Zaměřila se (v době svého největšího rozkvětu) na snad až příliš úzký výsek ze světového komiksu (anglo-americká produkce, stříkající střeva), nicméně u nás představila řadu špičkových tvůrců (Bisley, Mignola, Miller, Gaiman). České tvorbě se věnovala pouze sporadicky (čestné výjimky představoval Neffův Pérák a Saudkův Major Zeman), ovšem díky kreslířské soutěži pomohla objevit Jirku Gruse, jednu z nejzářivějších nastupujících českých hvězd. Nezpochybnitelný je i vliv Crwe na novou generaci kreslířů – domácí scéna dávno potřebovala pořádný průvan, Saudkových plagiátorů už bylo dost. Na druhou stranu Crew zřejmě napomohla utužení komiksového ghetta, protože si z demonstrativní krvelačnosti a velkohubého chlapáctví udělala obchodní značku. Zvláště lidé, kteří se s ní setkali pouze letmo, v tom s velkou pravděpodobností nebyli schopni rozpoznat notnou míru nadsázky. Buď jak buď, sedmnácti čísly se tenhle magazín propracoval na druhé místo historických tabulek a pevně věříme, že ještě neřekl poslední slovo.
Origami
. Projekt z druhé poloviny 90. let, dočkal se tří čísel a pak se uklidil na internet. Origami se věnovalo pouze domácí tvorbě, kterou z počátku z velké části zastupoval scénárista Dittmar Chmelař a kreslíř Luděk Pospíšil. Bylo by zajímavé sledovat, kam by se Origami vyvíjelo, takto lze pouze konstatovat, že jediný komiks výrazně vyčnívající nad průměr byl příběh Déjà vu, a to především díky kresbě slovenského výtvarníka Jozefa Gertliho - Danglára.
O Origami se dozvíte více ZDE
XXXcomix
. Na tomto magazínu bylo bohužel od samého počátku patrné, že jeho vydavatelům jde jen a pouze o peníze. To se promítlo jak do kvality překladů (místy naprosto nečitelných), tak do výběru komiksů – nic proti erotice, ale tam, kde se vytratí jakýkoli příběh a zůstane jen upachtěná kopulace, není o co stát. Hory neprodaných čísel v prodejnách Levných knih ostatně mluví za všechno.
Rychlé šípy
. Začaly vycházet už v roce 1967 a vydržely až do hluboce normalizačního roku 1971. Skončily samozřejmě na příkaz shora – žádný krach jako spousta následovníků o 20 let později. Přesto stačilo vyjít 16 čísel, což znamená bronzovou medaili v soutěži o délku přežití. Dnes jsou jednotlivé sešity ceněným sběratelským artiklem. Na svou dobu byly docela revolučním počinem, skladbou vycházely ze skautských časopisů typu Vpřed, až na to že poměr textu a komiksu byl převrácen: převažoval komiks. Zásadní je, že po vyčerpání archivních příběhů Rychlých šípů začal psát Jaroslav Foglar přímo pro tenhle časopis nové díly a na ně se začaly nabalovat další komiksy. A to jak české (Batlička & Barč – Příběhy statečných), tak i cizí (Robin a Izák z Yorku, Disneyho produkce).
ABC speciál
. Tenhle magazín absolvoval klasickou Gausovu křivku – zrození, vrchol a pád. První Speciál (1969) přetiskl francouzský dobrodružný komiks Delfíni (původně publikovaný v časopise Vaillant, který byl později přejmenován na Pif). Speciál 1970 přinesl souborné vydání Dobrodružství Johna Cartera, který před tím vyšel v mateřském časopise. Speciál 1971 už se komiksu věnoval jen velmi okrajově. Po vynucené pauze Speciál velkoryse navázal v roce 1985, kdy byl kupodivu vynucen poptávkou a objevoval se nejprve v ročním a potom půlročním intervalu. Po vyčerpání zásob starých seriálů se pustil do otiskování nově vytvořených (Operace Jericho, Nebeská rudá jízda, Nebe v plamenech). Začala se rýsovat možnost, že ze Speciálu vznikne samostatný komiksový magazín, jenže potom přišla Sametová revoluce a dramaticky se změnily nejen společenské, ale i ekonomické podmínky. Speciály z let 1993, 1996 a 1997 jsou už jen labutí písní a dokládají úpadek klasických časopisů pro mládež, které nekompromisně převálcovalo Bravo a spol.
Kometa
. Ne všichni si možná uvědomují, že asi nejznámější český komiksový magazín začal vycházet ještě před Listopadem a že v roce největšího boomu, tedy v roce 1990, vyšlo deset čísel (k měsíčníku chyběl jen malý krůček). Kometa představovala první časopis, zaměřený výhradně na komiksy a zatím drží rekord v počtu čísel - 36. Nejmladší generaci čtenářů pomohla znovuobjevit Foglara a Saudka a přinesla řadu nových výborných seriálů (Kubic & Hanuš – Dračí let, Šorel & Hlavsa – Hlídač na Ikaru, Fencl – Mr. Sweet ad.). Jenže brzy začala mít problémy – zhroutila se distribuce, narostly ceny, náklad byl socialisticky naddimenzovaný (přes 200 000 kusů, z dnešního hlediska úplně neskutečné). Redakce zareagovala tím, že přestala platit autorům – první odešel Saudek, postupně další. Jejich místa pak nahrazovali noví, často slabší tvůrci, takže čísla po třicítce už jsou k nečtení. A děly se i další nepříjemné věci – autorům se originály vracely poškozené, některým se nevrátily vůbec. Smutný konec průkopnického projektu.
Aréna
. Nápad vydávat Arénu vznikl někdy v roce 1988. Jenže v dobách socialismu bylo schvalování časopisů neuvěřitelné martýrium, na které Kometa vyzrála jakousi kličkou (těžko už říci jakou), takže svou konkurentku předběhla. Aréna měla mít původně formát A5, což je hodně patrné hlavně na titulním komiksu Aréna. Oproti Kometě nabízela Aréna i teoretické články o historii komiksu, které psal Daniel Kummermann, největší znalec amerického komiksu z dob před nástupem Štěpána Kopřivy a Jiřího Pavlovského. Přišla však bohužel do doby, kdy byla na sklonku vlády Kometa a o podobné časopisy lidé přestávali jevit zájem. Nakonec se podařilo vydat jen 5 sešitů.
Stopa, Robinson, Grif
. Další pokusy, které se snažily využít krátkého komiksového boomu. Stopa ovšem nenabídla nic zajímavého (snad s výjimkou Hlavsových starších, dodatečně vybarvených komiksů) a Grif vynikal spíše nadšením než kvalitou. Robinson nebyl vysloveně špatný, nabídl Vinnetoua od abíčkovského Víška a reprint Družiny Čápů, kterou v letech 1969-70 kreslil pro časopis Junák-Skaut Marko Čermák, ale i tak skončil po prvním čísle. Obecně se dá říct jedna věc - na všech třech je přeci jenom vidět nižší úroveň kresby a scénářů (čest výjimkám). Tvůrci uměli kreslit a nepsali špatně, ale prostě to ve většině případů nebylo úplně ono.
Comics Arena
. Ambiciózní projekt Vladimíra Veverky – bohužel světlo světa spatřilo pouze jedno číslo. Magazín se orientoval čistě proevropsky, na spíše klasické (Storm, Tintin, Burt&Cyb), nikoli však nudné komiksy. Dost prostoru dostala i publicistika, kterou vedle Veverky psal i Vladimír "Zarkoff" Zavadil, největší český znalec francouzského komiksu. Ovšem nejsympatičtější na Areně Comics bylo to, že se hodlala věnovat i Čechům. V prvním čísle představila Richarda Broschardta a to docela důkladně – vedle jeho komiksu a několika stripů otiskla i rozhovor s tímto autorem. Areny Comics byla opravdu věčná škoda, svým pojetím to byl zřejmě vůbec nejsympatičtější komiksový časopis.
O Comics Areně se dozvíte více ZDE
Crew
. Role Crwe je i přes určité výhrady naprosto zásadní. Zaměřila se (v době svého největšího rozkvětu) na snad až příliš úzký výsek ze světového komiksu (anglo-americká produkce, stříkající střeva), nicméně u nás představila řadu špičkových tvůrců (Bisley, Mignola, Miller, Gaiman). České tvorbě se věnovala pouze sporadicky (čestné výjimky představoval Neffův Pérák a Saudkův Major Zeman), ovšem díky kreslířské soutěži pomohla objevit Jirku Gruse, jednu z nejzářivějších nastupujících českých hvězd. Nezpochybnitelný je i vliv Crwe na novou generaci kreslířů – domácí scéna dávno potřebovala pořádný průvan, Saudkových plagiátorů už bylo dost. Na druhou stranu Crew zřejmě napomohla utužení komiksového ghetta, protože si z demonstrativní krvelačnosti a velkohubého chlapáctví udělala obchodní značku. Zvláště lidé, kteří se s ní setkali pouze letmo, v tom s velkou pravděpodobností nebyli schopni rozpoznat notnou míru nadsázky. Buď jak buď, sedmnácti čísly se tenhle magazín propracoval na druhé místo historických tabulek a pevně věříme, že ještě neřekl poslední slovo.
Origami
. Projekt z druhé poloviny 90. let, dočkal se tří čísel a pak se uklidil na internet. Origami se věnovalo pouze domácí tvorbě, kterou z počátku z velké části zastupoval scénárista Dittmar Chmelař a kreslíř Luděk Pospíšil. Bylo by zajímavé sledovat, kam by se Origami vyvíjelo, takto lze pouze konstatovat, že jediný komiks výrazně vyčnívající nad průměr byl příběh Déjà vu, a to především díky kresbě slovenského výtvarníka Jozefa Gertliho - Danglára.
O Origami se dozvíte více ZDE
XXXcomix
. Na tomto magazínu bylo bohužel od samého počátku patrné, že jeho vydavatelům jde jen a pouze o peníze. To se promítlo jak do kvality překladů (místy naprosto nečitelných), tak do výběru komiksů – nic proti erotice, ale tam, kde se vytratí jakýkoli příběh a zůstane jen upachtěná kopulace, není o co stát. Hory neprodaných čísel v prodejnách Levných knih ostatně mluví za všechno.
Aargh!, Pot
. Podobně jako jinde v Evropě (Polsko, Slovinsko, Chorvatsko, Finsko, Švédsko …) začaly i u nás vycházet fanziny, které mají ambice publikovat začínající autory a věnovat se experimentům, jež si klasické komerční magazíny dovolit nemohou. Oba ziny už ve svých prvních číslech představily mladé kreslíře, kteří se v budoucnu s velkou pravděpodobností dokáží prosadit i mimo underground (Tomáš Kučerovský, Jana Šouflová, Karel Jerie). Tento typ publikací může sehrát důležitou roli ve formování české komiksové scény, a proto doufejme, že jich bude přibývat, konkurence naroste a tvůrců i čtenářů bude stále víc.
Comics
. Časopis, který má teprve spatřit světlo světa. Podle dostupných informací bude do značné míry navazovat na Crew – ať už orientací na anglo-americký komiks či dokonce některými konkrétními rubrikami (Mučírna Martina Němce). Těžko hodnotit předem, ale pokud se tomuto magazínu podaří dodržet slibovanou měsíční periodicitu, konečně naplní sny mnoha komiksových nadšenců.
