Mangog ukousne a Albrechtovi ukrutně sežere prst. Kdo by se sázel o hrnek smelejského, že to bude začátek jejich nepřátelství ba dokonce nesmiřitelné války mezi trolly a gobliny, šeredně se plete. Scénáristické otěže komiksové minisérie Troll spolu s Jean-Davidem Morvanem (Meteor) přece pevně svíral Joann Sfar! A náš starý dobrý známý brach, kterému není nikdy nic svaté, využil úvodní zápletky k rozjetí bláznivého příběhu, nad kterým by dobrá polovina příznivců fantasy brečela… smíchy.
Protože troll pozřenou končetinu pořádně zapije pivem, poruší jedno z nepsaných pravidel a – stane se maminkou!! Prstík mu v bříšku pěkně zaklíčí a nebožák Mangog po čase vyvrhne…, vyklopí…, no prostě porodí malou, odpudivou larvu. Ne nepodobnou člověku, který v oněch dávných dobách patřil ke vzácným a proklínaným rasám. Ostatně, brzy se to radikálně změní, ale v tom spočívá pointa celého vyprávění. Nejdříve však musí naši hrdinové čelit intrikám dvou falešných Velkých kavalírů, bojovat s přerostlými termity či chránit obří donžon obývaný velkým, oranžovým drakem před nájezdy pokladu chtivých dobrodruhů.
. . .
Může za Donžon volba nevhodného kreslíře?
Pokud to někomu připomíná sérii Donžon, tak bingo. Sfar totiž původně zamýšlel již Trolla jako parodickou legrácku ve stylu hrdinské fantasy se spoustou odkazů, parafrází a ztřeštěného humoru. Problémem se však ukázala volba kreslíře, kterou provedlo nakladatelství Delcourt. Tedy ne že by Olivier Boiscommun byl špatný malíř, spíše naopak, jenže jeho vážná, těžká kresba vůbec neladila s odlehčeným příběhem. Byť série nakonec dosáhla pěkného komerčního úspěchu a za dva roky dokonce inspirovala dvojici Mourier & Arleston k vytvoření Trollích válek, Sfar zkrátka s vyzněním komiksu nebyl spokojen a teprve relativně náhodné setkání s Lewisem Trondheimem, jemuž se svěřil se svým zklamáním, dalo impuls k vytvoření jeho snu aneb Donžonu.
. Zmiňovaná komerce vůbec trčí ze všech tří alb (1 – Les insoumis, 2 – Le donjon du dragon, 3 – Mille et un ennuis) jako sláma. Nakladatelství Delcourt se evidentně chtělo svézt na vlně zvyšujícího se zájmu o žánr fantasy, ale na klasiku typu Quete de l´oisseau du temps ani zdaleka nedosáhlo. Přesto je série pro francouzský komiks nesmírně důležitá. Nejen, že nasměřovala Sfara ke kultovnímu Donžonu, ale také mu pomohla scénáristicky dospět – nezastírejme, že za uši přitažený příběh Trolla je namíchaný, jako by ho vařila celá banda na mol opilých zvířat a nikoliv dvě hvězdy scénáristického nebe. A navíc objevila Boiscommuna, jehož hutná linka se sice pro podobné ulítlé crazy rošťárny zrovna dvakrát nehodí, ovšem ve snových záležitostech typu Anges je prostě báječná.
Již bez Sfara a Boiscomunna vzniká v současné době druhý cyklus série, kde scénář píše Morvan a kresbu má na starosti mladíček Thomas Labourot.
Troll není něčím, co by se muselo zařazovat do školních seznamů povinné komiksové četby. Na druhou stranu neunaví, často i pobaví a hlavně – hodně napoví o Sfarových důvodech stvořit báječný svět Donžonu.
Protože troll pozřenou končetinu pořádně zapije pivem, poruší jedno z nepsaných pravidel a – stane se maminkou!! Prstík mu v bříšku pěkně zaklíčí a nebožák Mangog po čase vyvrhne…, vyklopí…, no prostě porodí malou, odpudivou larvu. Ne nepodobnou člověku, který v oněch dávných dobách patřil ke vzácným a proklínaným rasám. Ostatně, brzy se to radikálně změní, ale v tom spočívá pointa celého vyprávění. Nejdříve však musí naši hrdinové čelit intrikám dvou falešných Velkých kavalírů, bojovat s přerostlými termity či chránit obří donžon obývaný velkým, oranžovým drakem před nájezdy pokladu chtivých dobrodruhů.
. . .
Může za Donžon volba nevhodného kreslíře?
Pokud to někomu připomíná sérii Donžon, tak bingo. Sfar totiž původně zamýšlel již Trolla jako parodickou legrácku ve stylu hrdinské fantasy se spoustou odkazů, parafrází a ztřeštěného humoru. Problémem se však ukázala volba kreslíře, kterou provedlo nakladatelství Delcourt. Tedy ne že by Olivier Boiscommun byl špatný malíř, spíše naopak, jenže jeho vážná, těžká kresba vůbec neladila s odlehčeným příběhem. Byť série nakonec dosáhla pěkného komerčního úspěchu a za dva roky dokonce inspirovala dvojici Mourier & Arleston k vytvoření Trollích válek, Sfar zkrátka s vyzněním komiksu nebyl spokojen a teprve relativně náhodné setkání s Lewisem Trondheimem, jemuž se svěřil se svým zklamáním, dalo impuls k vytvoření jeho snu aneb Donžonu.
. Zmiňovaná komerce vůbec trčí ze všech tří alb (1 – Les insoumis, 2 – Le donjon du dragon, 3 – Mille et un ennuis) jako sláma. Nakladatelství Delcourt se evidentně chtělo svézt na vlně zvyšujícího se zájmu o žánr fantasy, ale na klasiku typu Quete de l´oisseau du temps ani zdaleka nedosáhlo. Přesto je série pro francouzský komiks nesmírně důležitá. Nejen, že nasměřovala Sfara ke kultovnímu Donžonu, ale také mu pomohla scénáristicky dospět – nezastírejme, že za uši přitažený příběh Trolla je namíchaný, jako by ho vařila celá banda na mol opilých zvířat a nikoliv dvě hvězdy scénáristického nebe. A navíc objevila Boiscommuna, jehož hutná linka se sice pro podobné ulítlé crazy rošťárny zrovna dvakrát nehodí, ovšem ve snových záležitostech typu Anges je prostě báječná.
Již bez Sfara a Boiscomunna vzniká v současné době druhý cyklus série, kde scénář píše Morvan a kresbu má na starosti mladíček Thomas Labourot.
Troll není něčím, co by se muselo zařazovat do školních seznamů povinné komiksové četby. Na druhou stranu neunaví, často i pobaví a hlavně – hodně napoví o Sfarových důvodech stvořit báječný svět Donžonu.
