Civilizace „Dlouhých nosů“
. Rajská planeta byla totiž osídlena ve dvou vlnách dvěma raketami. Druhá z nich, jak už víme, vysadila na povrch Stela a Atanu. První přistála tisíc (!) let před nimi, její cestující odmítli přírodní prostředí a vybudovali v podzemí planety naprosto umělou civilizaci, chráněnou před rozmary a nahodilostmi povrchové flóry a fauny. Tato civilizace dokonce odmítla i fyzické rozdíly mezi svými jedinci a navlékla je do jednotných bizarních uniforem, které kryjí celé tělo, včetně obličeje. Dýchání pak usnadňují prodloužené nosy; ukázat někomu svou vlastní tvář se postupem doby stalo neslýchaným přestupkem, hraničícím s obscénností. Kam se hrabou muslimové, kteří zakrývají tvář pouze osobám ženského pohlaví!
Není proto divu, že když „Dlouhé nosy“ Atanu objeví, okamžitě ji navléknou jeden ze svých směšných obleků. Atana protestuje a přitom čtenářům mimoděk prozradí, že její plné jméno je Atana Merigold a že se narodila na planetě Lazlan v roce 27 gaïnovského letopočtu. „Patern“ a koordinátoři hnízda se snaží Atanu odstranit, kdežto skupinka rebelů a vyděděnců Atanu chrání.
Snová sekvence
. Také v tomto třetím dílu série Edena klade Moebius velký důraz na sny a snové výjevy. Vyděděnci, kteří se nesmířili s přísnými pravidly zavedenými v „Hnízdě“ a kteří dokonce chodí s odhalenými obličeji, žijí v nejhlubších chodbách podzemního labyrintu a mimo jiné chrání slepé dítě (Atana je nazve Lazlo), které je pohroužené do meditací. Lazlo přibere Atanu do svých snů, vysvětluje jí vznik „Hnízda“, přenese ji na místo přistání pyramidy a později se setká i s jedním z Paternových vtělení.
Ať žije revoluce!
. Jedním z faktorů, který urychlí vzpouru „Dlouhých nosů“, je schopnost Atany uzdravovat. Během vzpoury je Patern, který na sebe vzal podobu odporné stařeny, zabit. Je ovšem možné zabít zlo a navždy je odstranit? Jsou po vyhrané vzpouře Atana a Stel v bezpečí? Jak uvidíme v dalších dílech, nic není tak jednoduché a jednoznačné, jak to na první pohled vypadá.
Album „Bohyně“ je prostoupeno ideou odsuzující totalitní režim. Toto jednoduché, a někdy i trochu zkompromitované poselství je však podáno natolik zajímavými prostředky, že je čtenář zaujat dějem a na hlavní ideu zhusta zapomíná…
. Rajská planeta byla totiž osídlena ve dvou vlnách dvěma raketami. Druhá z nich, jak už víme, vysadila na povrch Stela a Atanu. První přistála tisíc (!) let před nimi, její cestující odmítli přírodní prostředí a vybudovali v podzemí planety naprosto umělou civilizaci, chráněnou před rozmary a nahodilostmi povrchové flóry a fauny. Tato civilizace dokonce odmítla i fyzické rozdíly mezi svými jedinci a navlékla je do jednotných bizarních uniforem, které kryjí celé tělo, včetně obličeje. Dýchání pak usnadňují prodloužené nosy; ukázat někomu svou vlastní tvář se postupem doby stalo neslýchaným přestupkem, hraničícím s obscénností. Kam se hrabou muslimové, kteří zakrývají tvář pouze osobám ženského pohlaví!
Není proto divu, že když „Dlouhé nosy“ Atanu objeví, okamžitě ji navléknou jeden ze svých směšných obleků. Atana protestuje a přitom čtenářům mimoděk prozradí, že její plné jméno je Atana Merigold a že se narodila na planetě Lazlan v roce 27 gaïnovského letopočtu. „Patern“ a koordinátoři hnízda se snaží Atanu odstranit, kdežto skupinka rebelů a vyděděnců Atanu chrání.
Snová sekvence
. Také v tomto třetím dílu série Edena klade Moebius velký důraz na sny a snové výjevy. Vyděděnci, kteří se nesmířili s přísnými pravidly zavedenými v „Hnízdě“ a kteří dokonce chodí s odhalenými obličeji, žijí v nejhlubších chodbách podzemního labyrintu a mimo jiné chrání slepé dítě (Atana je nazve Lazlo), které je pohroužené do meditací. Lazlo přibere Atanu do svých snů, vysvětluje jí vznik „Hnízda“, přenese ji na místo přistání pyramidy a později se setká i s jedním z Paternových vtělení.
Ať žije revoluce!
. Jedním z faktorů, který urychlí vzpouru „Dlouhých nosů“, je schopnost Atany uzdravovat. Během vzpoury je Patern, který na sebe vzal podobu odporné stařeny, zabit. Je ovšem možné zabít zlo a navždy je odstranit? Jsou po vyhrané vzpouře Atana a Stel v bezpečí? Jak uvidíme v dalších dílech, nic není tak jednoduché a jednoznačné, jak to na první pohled vypadá.
Album „Bohyně“ je prostoupeno ideou odsuzující totalitní režim. Toto jednoduché, a někdy i trochu zkompromitované poselství je však podáno natolik zajímavými prostředky, že je čtenář zaujat dějem a na hlavní ideu zhusta zapomíná…
