. Burg, tvůrce Edeny a bytost z jiné dimenze, jehož pracné zhmotňování do trojrozměrného Stelova světa je zdrojem několika moebiovských grafických hříček, se však zdráhá Stelovi a Ataně nějak účinně pomoci. Zdá se, že hodlá nechat věcem volný průběh. Jenže situace je opravdu kritická. Jak Stelovi sdělují Elfové (v originálu „Edelfové“): „Atana ochandaï swanii“, což v jejich řeči znamená: „Bohyně Atana zemře (pokud někdo něco nepodnikne)“. Co má ale Stel podniknout, to už mu nikdo nepoví…
Záložní „Hnízdo“
Druhý den, kdy Stela již tradičně pronásleduje odporný netvor (viz výše), zachrání našeho hrdinu nenadálé setkání se skupinou Dlouhých nosů, kteří provádějí průzkum povrchu planety. Stel opraví jejich vznášedlo, jenže Patern se vtělí do vedoucího průzkumné skupiny, Stela zajme a celá skupina odletí do druhého, záložního Hnízda, dovedně ukrytého v oblasti Ohnivých jezer.
. V záložním Hnízdě je zajatý Stel předveden před nové Paternovo vtělení. Tentokrát na sebe zlo bere podobu Stelova dávného přítele Trollopena. Ten našemu hrdinovi tvrdí, že patří k první vlně osadníků Edeny, která dorazila na rajskou hvězdu před 1 000 lety a že jeho zásluhou byla vybudována obě Hnízda. Trollopena se pokoušel získat Burg na svou stranu, ten se ale jeho pokusům dokázal úspěšně bránit. Zajatý Stel nyní bude sloužit jako návnada: pomocí jeho osoby hodlá Patern přilákat do nového Hnízda Atanu. Aby se Stel nemohl bránit a aby se stal poslušnou hříčkou v rukou zlověstného Paterna, jsou mu provedeny příslušné úpravy na mozku. A to jsou, prosím, všechny drastické podrobnosti příslušné operace jsou názorně obrazově ztvárněny na několika posledních stranách epizody…
Podaří se změnit Stelovo vědomí? Zvítězí nakonec Patern nebo zdánlivě nerozhodný a pasivní Burg? Nebo bude nastolena rovnováha mezi dobrem a zlem? Odpovědi na tyto palčivé otázky si nechal Moebius do dalšího dílu série.
Tradiční moebiovská linka
. Příběh nese stopy typicky moebiovské linky, která násobí věrohodnost scifistických strojů a mechanismů zakreslováním nenápadných prasklinek a škrábanců. Pouze Paternovo sídlo v záložním Hnízdě je vybaveno podezřele novým a dokonale netknutým nábytkem. Burg je sice ztělesněním dobra, není však na první pohled nijak sympatický; čtenář (i Stel) má z něj a z jeho chování záměrně ambivalentní pocity. Stelova mimika je na můj vkus přehnaně expresivní, ale takový snad byl i záměr samotného autora. Nepodařilo se mi rozluštit, proč Moebius některé dialogy kreslí do obdélníkových, jiné do oválných bublin. Obyvatelé hnízda, Dlouhé nosy, mají obličeje zakryty maskami s dlouhými dýchacími trubicemi. Kupodivu i přes tento handicap dokázal kreslíř vystihnout jejich chování a postoje v nejrůznějších situacích.
K vrcholům ironie podle mne patří slavnostní uvítání Paterna v záložním Hnízdě: proslovy, oslavné písně, spontánní projevy obdivu, lásky a náklonnosti…
