Ani natvrdlí detektivové Kadlec a Tkadlec, kteří nejprve Tintina pronásledují, aby s ním nakonec vzorně spolupracovali, to nemají lehké: jako obvykle někam padají, ti to ale mají takříkajíc v popisu práce.
. Tintin – neúnavný pronásledovatel
Příběh je konstruován jako nepřetržitý sled neuvěřitelných peripetií. Tintin pronásleduje padělatele ve vlaku, auty, pěšky i letadlem. Avšak pokaždé, kdy se jich hodlá zmocnit, zlosynové vyváznou. Pokaždé, když se zločinci zmocní Tintina (a když má tudíž náš hrdina na kahánku), odvážný reportér jim unikne. A tak stále dokola, dokud nenastane závěrečné zúčtování v neblaze proslulém hradu Ben More na Černém ostrově nedaleko skotského městečka Kiltochu. Tam svede Tintin poslední bitvu nejenom s bandou padělatelů, ale i s hrůzostrašnou gorilou jménem Ranko. Do vyprávění Hergé zapojil na svou dobu moderní dopravní prostředek: letadla. Letadel používají padělatelé k distribuci bankovek. Letadlem (dočasně) unikají „nebezpeční lotři“ Tintinovi na straně 37 a najatým letadlem je Tintin pronásleduje. Za nimi vzlétnou v dvouplošníku také detektivové Kadlec a Tkadlec. Ti se nakonec bezděčně zapletou do závodů v letecké akrobacii; poslední letoun je pak připraven pro všechny případy v tajném hangáru na Černém ostrově.
Příběh je konstruován jako nepřetržitý sled neuvěřitelných peripetií. Tintin pronásleduje padělatele ve vlaku, auty, pěšky i letadlem. Avšak pokaždé, kdy se jich hodlá zmocnit, zlosynové vyváznou. Pokaždé, když se zločinci zmocní Tintina (a když má tudíž náš hrdina na kahánku), odvážný reportér jim unikne. A tak stále dokola, dokud nenastane závěrečné zúčtování v neblaze proslulém hradu Ben More na Černém ostrově nedaleko skotského městečka Kiltochu. Tam svede Tintin poslední bitvu nejenom s bandou padělatelů, ale i s hrůzostrašnou gorilou jménem Ranko. Do vyprávění Hergé zapojil na svou dobu moderní dopravní prostředek: letadla. Letadel používají padělatelé k distribuci bankovek. Letadlem (dočasně) unikají „nebezpeční lotři“ Tintinovi na straně 37 a najatým letadlem je Tintin pronásleduje. Za nimi vzlétnou v dvouplošníku také detektivové Kadlec a Tkadlec. Ti se nakonec bezděčně zapletou do závodů v letecké akrobacii; poslední letoun je pak připraven pro všechny případy v tajném hangáru na Černém ostrově.
Čtvrtá verze
. První verze Černého ostrova se jmenovala „Nová dobrodružství Tintina a Filuty“ a vycházela na pokračování v letech 1937-1938 v časopisu Petit Vingtième. Příběh přetiskoval také francouzský časopis Coeurs vaillants (Chrabrá srdce) pod názvem „Tajemství šedého letadla“. Krátce nato vydalo nakladatelství Casterman druhou černobílou verzi a v roce 1943 vyšla v tomtéž nakladatelství verze barevná; ta již nesla název Černý ostrov. Díky válečnému nedostatku papíru byl náklad této barevné verze mnohem menší, než nakladatelství původně plánovalo. Pro čtvrtou verzi na 62 stranách, která vyšla roku 1965, Hergé se spolupracovníky celý příběh z gruntu překreslil. Při této příležitosti je vhodné dodat, že televizní (černobílý) přístroj na straně 55 není žádný anachronismus; v Anglii koncem třicátých let již tyto kouzelné bedýnky existovaly. Naopak světoznámá whisky Loch Lomond je Hergého vynález. Pálenka této značky se objevila na trhu teprve po obrovském celosvětovém úspěšném tažení Tintinových alb ve druhé polovině dvacátého století (pochopitelně s výjimkou Česka).
. První verze Černého ostrova se jmenovala „Nová dobrodružství Tintina a Filuty“ a vycházela na pokračování v letech 1937-1938 v časopisu Petit Vingtième. Příběh přetiskoval také francouzský časopis Coeurs vaillants (Chrabrá srdce) pod názvem „Tajemství šedého letadla“. Krátce nato vydalo nakladatelství Casterman druhou černobílou verzi a v roce 1943 vyšla v tomtéž nakladatelství verze barevná; ta již nesla název Černý ostrov. Díky válečnému nedostatku papíru byl náklad této barevné verze mnohem menší, než nakladatelství původně plánovalo. Pro čtvrtou verzi na 62 stranách, která vyšla roku 1965, Hergé se spolupracovníky celý příběh z gruntu překreslil. Při této příležitosti je vhodné dodat, že televizní (černobílý) přístroj na straně 55 není žádný anachronismus; v Anglii koncem třicátých let již tyto kouzelné bedýnky existovaly. Naopak světoznámá whisky Loch Lomond je Hergého vynález. Pálenka této značky se objevila na trhu teprve po obrovském celosvětovém úspěšném tažení Tintinových alb ve druhé polovině dvacátého století (pochopitelně s výjimkou Česka).
. Hergého asistent Bob de Moor
Porovnáme-li kresbu dvou alb Ulomené ucho a Černý ostrov, které u nás vyšly krátce po sobě, postřehneme některé drobné změny. Tintinova pověstná čupřina již není čistě blond, ale zřetelně potemněla. Filutův čenich již není protažený, ale mírně rozšířený, pánové Tkadlec a Kadlec mají o něco kratší nosy a límečky jejich košil se přizpůsobily soudobé módě. Styl „čisté linky“ zůstal samozřejmě zachován, ale pozadí obrázků jsou v albu Černý ostrov mnohem pečlivěji prokresleny. Jednotvárný systém 4 stripů na stránku je na několika místech narušen; v albu najdeme stránky, které mají na jedné stránce 5 stripů i stránky s obrázky, které zabírají celou polovinu stránky. Kreslířova ruka se pochopitelně s časem vyvíjí a jeho kresba dozrává. Nicméně není žádným tajemstvím, že od čtyřicátých let minulého století Hergému pomáhali při úpravách starších příběhů asistenti; k prvním patřil například E. P. Jacobs. Roku 1950 vytvořil Hergé akciovou společnost „Studio Hergé“, jejímž stálým členem byl od samého začátku Bob de Moor (1925-1992). Ve studiu se pak vystřídala řada známých komiksový kreslířů, jako byl Jacques Martin, Roger Leloup a další. Kreslit postavu Tintina si však vždy Hergé vyhrazoval pouze pro sebe. Na definitivní verzi Černého ostrova měl pak největší podíl dlouhodobý Hergého asistent Bob de Moor.
Porovnáme-li kresbu dvou alb Ulomené ucho a Černý ostrov, které u nás vyšly krátce po sobě, postřehneme některé drobné změny. Tintinova pověstná čupřina již není čistě blond, ale zřetelně potemněla. Filutův čenich již není protažený, ale mírně rozšířený, pánové Tkadlec a Kadlec mají o něco kratší nosy a límečky jejich košil se přizpůsobily soudobé módě. Styl „čisté linky“ zůstal samozřejmě zachován, ale pozadí obrázků jsou v albu Černý ostrov mnohem pečlivěji prokresleny. Jednotvárný systém 4 stripů na stránku je na několika místech narušen; v albu najdeme stránky, které mají na jedné stránce 5 stripů i stránky s obrázky, které zabírají celou polovinu stránky. Kreslířova ruka se pochopitelně s časem vyvíjí a jeho kresba dozrává. Nicméně není žádným tajemstvím, že od čtyřicátých let minulého století Hergému pomáhali při úpravách starších příběhů asistenti; k prvním patřil například E. P. Jacobs. Roku 1950 vytvořil Hergé akciovou společnost „Studio Hergé“, jejímž stálým členem byl od samého začátku Bob de Moor (1925-1992). Ve studiu se pak vystřídala řada známých komiksový kreslířů, jako byl Jacques Martin, Roger Leloup a další. Kreslit postavu Tintina si však vždy Hergé vyhrazoval pouze pro sebe. Na definitivní verzi Černého ostrova měl pak největší podíl dlouhodobý Hergého asistent Bob de Moor.
Překlad
Kateřiny Vinšové má standardně dobrou úroveň. Znamenitě si poradila i s novinovým výstřižkem na poslední stránce. Jenom mi není jasné, proč v komentáři na předposledním obrázku na straně 55 přeložila francouzský výraz pro „přemet“ (v originálu „saut périlleux“) slovem „nebezpečný skok“.
Kateřiny Vinšové má standardně dobrou úroveň. Znamenitě si poradila i s novinovým výstřižkem na poslední stránce. Jenom mi není jasné, proč v komentáři na předposledním obrázku na straně 55 přeložila francouzský výraz pro „přemet“ (v originálu „saut périlleux“) slovem „nebezpečný skok“.
