Benoît Peeters ve studii o Hergého tvorbě uvádí: „Le XXe Siecle avait une ligne nettement cléricale et nationaliste“, tedy noviny jasně klerikální a nacionalistické. V roce 1926 odchází Remi na jeden rok plnit vojenské povinnosti. Využívá zde skautských zkušeností, z armády je propuštěn jako seržant. V roce 1927 se vrací zpět do redakce, nikoliv však do inzertního oddělení, ale už jako fotograf a ilustrátor. Postupně přebírá stále více agendy. Dostává na starost i lettering novin a stává se kreslířem, který na poslední chvílí před uzávěrkou kreslí to, co je třeba. Má plnou důvěru šéfredaktora novin opata Norberta Walleze, jenž má ve své kanceláři portrét Mussoliniho. Wallez výrazně ovlivňuje Hergého profesní i rodinný život (Později ho dokonce ožení se svou sekretářkou.).
Le petit Vingtieme
Když se opat Wallez rozhodl rozšířit počet čtenářů, byl to právě Hergé, jemuž svěřil tento úkol. Ve středu prvního listopadu vyšlo první číslo nové týdenní přílohy Le petit Vingtieme, určené mladšímu publiku. Zatím však bez Tintina. V prvních týdnech se čtenáři setkávají s Hergého kresbou v příběhu čtveřice s názvem Les aventures de Flup, Nénesse, Poussette et Cochonnet. Autorem scénáře byl jeden sportovní redaktor novin. Hergé si uvědomuje nedostatky příběhu, a proto se pouští do tvorby podle svých představ. V té době je již autorem postavy skauta Totora, kterou vytvořil pro belgický skautský časopis Le Boy-Scout Belge. Vizuálně se Totor od prvních verzí Tintina příliš neliší. Hergé Tintinovi přidělil „jiné“ povolání, nebo spíše roli. Tintin je novinář, což v prvních dílech legitimizuje Tintinovu zcestovalost. Hergé vytvořil k Tintinovi ještě nerozlučného psa, foxteriéra jménem Milou. Takto má hrdina v příběhu komu sdělovat své postřehy a nápady. Tintin se zrodil 10. ledna 1929 a hned vyráží do Sovětského svazu.
Když se opat Wallez rozhodl rozšířit počet čtenářů, byl to právě Hergé, jemuž svěřil tento úkol. Ve středu prvního listopadu vyšlo první číslo nové týdenní přílohy Le petit Vingtieme, určené mladšímu publiku. Zatím však bez Tintina. V prvních týdnech se čtenáři setkávají s Hergého kresbou v příběhu čtveřice s názvem Les aventures de Flup, Nénesse, Poussette et Cochonnet. Autorem scénáře byl jeden sportovní redaktor novin. Hergé si uvědomuje nedostatky příběhu, a proto se pouští do tvorby podle svých představ. V té době je již autorem postavy skauta Totora, kterou vytvořil pro belgický skautský časopis Le Boy-Scout Belge. Vizuálně se Totor od prvních verzí Tintina příliš neliší. Hergé Tintinovi přidělil „jiné“ povolání, nebo spíše roli. Tintin je novinář, což v prvních dílech legitimizuje Tintinovu zcestovalost. Hergé vytvořil k Tintinovi ještě nerozlučného psa, foxteriéra jménem Milou. Takto má hrdina v příběhu komu sdělovat své postřehy a nápady. Tintin se zrodil 10. ledna 1929 a hned vyráží do Sovětského svazu.
Tintinův první příběh: v Sovětském svazu
Cesta do SSSR se vzhledem k zaměření deníku přímo nabízela. Le XXe Siecle se profiloval výrazně antikomunisticky, a tak mohl Tintin jako „nezávislý novinář“ přinášet ty nejskandálnější informace přímo z místa dění. Cesta na východ nebylo Hergého vlastní rozhodnutí, bylo to na popud šéfredaktora opata Norberta Walleze. Základní ideovou inspiraci Hergé čerpal z antikomunistické knihy Moscou sans voiles (Moskva bez závoje od Josepha Douilleta z roku 1928), z níž byly použity i celé dějové úseky. Situace, kdy je obyvatelstvo nuceno pod pohrůžkou zabití volit kandidátní listinu komunistické strany, je převzata ze zmiňované předlohy.
Cesta do SSSR se vzhledem k zaměření deníku přímo nabízela. Le XXe Siecle se profiloval výrazně antikomunisticky, a tak mohl Tintin jako „nezávislý novinář“ přinášet ty nejskandálnější informace přímo z místa dění. Cesta na východ nebylo Hergého vlastní rozhodnutí, bylo to na popud šéfredaktora opata Norberta Walleze. Základní ideovou inspiraci Hergé čerpal z antikomunistické knihy Moscou sans voiles (Moskva bez závoje od Josepha Douilleta z roku 1928), z níž byly použity i celé dějové úseky. Situace, kdy je obyvatelstvo nuceno pod pohrůžkou zabití volit kandidátní listinu komunistické strany, je převzata ze zmiňované předlohy.
Tintin v období druhé světové války
. Týden co týden byli čtenáři zásobováni dvojstranou příběhu Tintinova dobrodružství. Tintin novinám pomohl nejdříve zdvojnásobit náklad středečního vydání, posléze čítal náklad čtyřnásobek a nakonec šestinásobek. Le XXe Siecle však ukončil svoji existenci 9. dubna 1940, kdy do Belgie vstoupila německá vojska. Za války začal Tintin vycházet v pronacistickém Le soir, kde však neměla nově vzniklá dětská příloha úspěch. Tintin se tedy přesunul v podobě stripu do samotných novin. S osvobozením Belgie zaniká Le soir a Hergé má jako redaktor kolaborujících novin potíže. Byl několikrát vyšetřován a nesměl nějakou dobu působit v tisku. Nebyl však uvězněn, protože sám nebyl pronacisticky nijak angažovaný. Jeho guru opat Wallez je však odsouzen za kolaboraci do vězení. Válečná alba neměla na rozdíl od předcházejících žádný politický rozměr (Le Secret de la licorne - Tajemství jednorožce a Le Trésor de Rackham le Rouge - Poklad rudého Raubíře).
. Týden co týden byli čtenáři zásobováni dvojstranou příběhu Tintinova dobrodružství. Tintin novinám pomohl nejdříve zdvojnásobit náklad středečního vydání, posléze čítal náklad čtyřnásobek a nakonec šestinásobek. Le XXe Siecle však ukončil svoji existenci 9. dubna 1940, kdy do Belgie vstoupila německá vojska. Za války začal Tintin vycházet v pronacistickém Le soir, kde však neměla nově vzniklá dětská příloha úspěch. Tintin se tedy přesunul v podobě stripu do samotných novin. S osvobozením Belgie zaniká Le soir a Hergé má jako redaktor kolaborujících novin potíže. Byl několikrát vyšetřován a nesměl nějakou dobu působit v tisku. Nebyl však uvězněn, protože sám nebyl pronacisticky nijak angažovaný. Jeho guru opat Wallez je však odsouzen za kolaboraci do vězení. Válečná alba neměla na rozdíl od předcházejících žádný politický rozměr (Le Secret de la licorne - Tajemství jednorožce a Le Trésor de Rackham le Rouge - Poklad rudého Raubíře).
Časopis Tintin
Po válce se Hergé věnuje překreslení a především převedení do barvy osmi z devíti předválečných dílů, vynechávaje svůj první počin Tintin v zemi Sovětů. V roce 1946 Hergé s kolegy zakládá nový týdeník s názvem Tintin, který vychází až do roku 1988. Tintin je tedy druhým komiksovým týdeníkem po Spirou (Spirou vychází od roku 1938 a je dosud nejdéle vydávaným komiksovým časopisem na uzemí Francie a Belgie. Dne 6. prosince 2006 vyšlo číslo 3582.) na francouzském a belgickém území. Stává se prostorem pro mnoho později úspěšných autorů jako E. P. Jacobs, Jacques Martin či Bob de Moor. Úspěch časopisu Tintin byl nesmírný – z počátečních 275 000 výtisků se v roce 1959 vyšplhal na náklad 10 milionů výtisků týdně.
Po válce se Hergé věnuje překreslení a především převedení do barvy osmi z devíti předválečných dílů, vynechávaje svůj první počin Tintin v zemi Sovětů. V roce 1946 Hergé s kolegy zakládá nový týdeník s názvem Tintin, který vychází až do roku 1988. Tintin je tedy druhým komiksovým týdeníkem po Spirou (Spirou vychází od roku 1938 a je dosud nejdéle vydávaným komiksovým časopisem na uzemí Francie a Belgie. Dne 6. prosince 2006 vyšlo číslo 3582.) na francouzském a belgickém území. Stává se prostorem pro mnoho později úspěšných autorů jako E. P. Jacobs, Jacques Martin či Bob de Moor. Úspěch časopisu Tintin byl nesmírný – z počátečních 275 000 výtisků se v roce 1959 vyšplhal na náklad 10 milionů výtisků týdně.
Studio Hergé
V roce 1950 zakládá Hergé společnost „Studio Hergé“, která mu má být nápomocna při tvorbě jednotlivých alb. Postupně vychází Les 7 Boules de cristal (Sedm křišťálových koulí, 1948), Le Temple du Soleil (Chrám slunce, 1949), Tintin au pays de l'or noir (Tintin v zemi černého zlata, 1950), Objectif Lune (Cíl: Měsíc, 1953), On a marché sur la Lune (Kráčeli jsme po Měsíci, 1954) L'Affaire Tournesol (Tournesolova kauza, 1956), Coke en Stock (Koks na skladě, 1958). Konec 50. let znamená v Hergého životě zásadní zvrat. Jeho šestadvacetileté manželství se rozpadá a dostavují se i psychické potíže. Trpí nočními můrami, které jsou naplněny, jak sám říká, „bílou barvou“. Těžko se mu pokračuje v práci, jak později uvádí v rozhovoru s Numa Sadoulem. Bílá je dominantní barvou v Tintin au Tibet (Tintin v Tibetu), který vyšel v roce 1960. Hergé ho sám označil za určitou autopsychoterapii svých stavů. O tři roky později vychází Les Bijoux de la Castafiore (Kastafiořiny klenoty, 1963), Vol 714 pour Sydney (Let číslo 714 do Sydney, 1968) a až v roce 1976 Tintin et les Picaros (Tintin a Pikarové). V tuto dobu se také Hergému dostává různých poct a mezinárodních pozvání. Hergé umírá 3. března 1983 a zanechává za sebou nedokončený 24. díl Tintin et l'alphart.
V roce 1950 zakládá Hergé společnost „Studio Hergé“, která mu má být nápomocna při tvorbě jednotlivých alb. Postupně vychází Les 7 Boules de cristal (Sedm křišťálových koulí, 1948), Le Temple du Soleil (Chrám slunce, 1949), Tintin au pays de l'or noir (Tintin v zemi černého zlata, 1950), Objectif Lune (Cíl: Měsíc, 1953), On a marché sur la Lune (Kráčeli jsme po Měsíci, 1954) L'Affaire Tournesol (Tournesolova kauza, 1956), Coke en Stock (Koks na skladě, 1958). Konec 50. let znamená v Hergého životě zásadní zvrat. Jeho šestadvacetileté manželství se rozpadá a dostavují se i psychické potíže. Trpí nočními můrami, které jsou naplněny, jak sám říká, „bílou barvou“. Těžko se mu pokračuje v práci, jak později uvádí v rozhovoru s Numa Sadoulem. Bílá je dominantní barvou v Tintin au Tibet (Tintin v Tibetu), který vyšel v roce 1960. Hergé ho sám označil za určitou autopsychoterapii svých stavů. O tři roky později vychází Les Bijoux de la Castafiore (Kastafiořiny klenoty, 1963), Vol 714 pour Sydney (Let číslo 714 do Sydney, 1968) a až v roce 1976 Tintin et les Picaros (Tintin a Pikarové). V tuto dobu se také Hergému dostává různých poct a mezinárodních pozvání. Hergé umírá 3. března 1983 a zanechává za sebou nedokončený 24. díl Tintin et l'alphart.
Text je součástí diplomové práce Michala Uhla Tintin v Kongu – Etnocentrismus v obrazech, Masarykova Univerzita v Brně, 2007 (redakčně upraveno).
