Obliba komiksu ve Francii
Pro to, aby se Tintin mohl stát, jak napovídá název kapitoly, součástí kultury je prakticky nutné, aby samotný žánr dosahoval značné rozšířenosti v populaci. Například v České republice je pozice komiksu v porovnání s Francií či Belgií velmi slabá. Myslím, že je zde zcela okrajovou záležitostí, je to žánr, který si teprve hledá svého čtenáře. Například Jiří Pavlovský, spolumajitel nakladatelství Crew, říká, že se na tomto žánru vydělat nedá a že při vydávání komiksů „nula od nuly pojde“ (Zvláštní svět tvůrců komiksu, Právo. 25. 11. 2006, strana 13).
Pro to, aby se Tintin mohl stát, jak napovídá název kapitoly, součástí kultury je prakticky nutné, aby samotný žánr dosahoval značné rozšířenosti v populaci. Například v České republice je pozice komiksu v porovnání s Francií či Belgií velmi slabá. Myslím, že je zde zcela okrajovou záležitostí, je to žánr, který si teprve hledá svého čtenáře. Například Jiří Pavlovský, spolumajitel nakladatelství Crew, říká, že se na tomto žánru vydělat nedá a že při vydávání komiksů „nula od nuly pojde“ (Zvláštní svět tvůrců komiksu, Právo. 25. 11. 2006, strana 13).
. Naopak ve Francii se komiks těší značné oblibě. Předkládám zde čtenáři data z výzkumu veřejného mínění Ifop z ledna 1994. Podle něj čte 92 procent 8-14letých a 64 procent 15-24letých přinejmenším jeden komiks ročně. Ale komiksy jsou oblíbeny i u starších, zvláště u „osmašedesátníků“, kteří je přijali za součást své kultury. Mezi nejpilnějšími čtenáři – a to jsou ti, kteří kupují více než 25 knih ročně – je 60 procent čtenářů komiksů. Průzkum ukazuje, že čtenáři komiksu jsou spíše obyvatelé měst, příslušníci středních vrstev a také konzumenti kulturních statků všeho druhu.
Takovéto rozšíření komiksu ve Francii z něj dělá výraznou součást kultury. Francie a Belgie také produkuje mnoho teoretických a vědeckých publikací, které se komiksu věnují. Filozofové, semiotici, historici i psychoanalytici vrší vědecká pojednání o jevu, který zřejmě obsáhne a vyjádří celé století, v němž se objevil. (Groensteen, 1996)
Takovéto rozšíření komiksu ve Francii z něj dělá výraznou součást kultury. Francie a Belgie také produkuje mnoho teoretických a vědeckých publikací, které se komiksu věnují. Filozofové, semiotici, historici i psychoanalytici vrší vědecká pojednání o jevu, který zřejmě obsáhne a vyjádří celé století, v němž se objevil. (Groensteen, 1996)
Z Belgie do Francie
Prvním krokem k mezinárodní slávě, který Tintin musel učinit, bylo překročení belgicko-francouzských hranic. Francie dnes považuje Tintina „za svého“. Ale jeho cesta z Bruselu do Paříže nebyla úplně jednoduchá a přirozená, jak by se mohlo zdát díky stejnému jazyku. K hladkému přechodu přes hranice dopomohly i obsahové změny, kterým se věnuji v jedné z nadcházejících kapitol. Ve třicátých letech pojem jako „francouzsko-belgický“ komiks ještě neexistoval a Tintin tomuto pojmu teprve prošlapával cestu. Přechod přes hranice se však zdařil a Tintin vycházel se zpožděním ve francouzském Cours vaillants. Po válce pak ve francouzské mutaci časopisu Tintin, která byla obsahově převážně opožděnou verzí belgickou. Příkladem z belgického prostředí, který dokládá, že Tintin není pouze „dalším komiksem“, je dekorace stanice metra Stockel/Stokkel v Bruselu. Ta byla v roce 1988 kompletně vyzdobena „Studiem Hergé“ (viz obrázek). Krom stanice metra však dnes můžete narazit například i na fasádovou kresbu s Tintinem.
Prvním krokem k mezinárodní slávě, který Tintin musel učinit, bylo překročení belgicko-francouzských hranic. Francie dnes považuje Tintina „za svého“. Ale jeho cesta z Bruselu do Paříže nebyla úplně jednoduchá a přirozená, jak by se mohlo zdát díky stejnému jazyku. K hladkému přechodu přes hranice dopomohly i obsahové změny, kterým se věnuji v jedné z nadcházejících kapitol. Ve třicátých letech pojem jako „francouzsko-belgický“ komiks ještě neexistoval a Tintin tomuto pojmu teprve prošlapával cestu. Přechod přes hranice se však zdařil a Tintin vycházel se zpožděním ve francouzském Cours vaillants. Po válce pak ve francouzské mutaci časopisu Tintin, která byla obsahově převážně opožděnou verzí belgickou. Příkladem z belgického prostředí, který dokládá, že Tintin není pouze „dalším komiksem“, je dekorace stanice metra Stockel/Stokkel v Bruselu. Ta byla v roce 1988 kompletně vyzdobena „Studiem Hergé“ (viz obrázek). Krom stanice metra však dnes můžete narazit například i na fasádovou kresbu s Tintinem.
. Ve Francii i v Belgii jsou otázky z tintinovských reálií zcela běžné v televizních vědomostních soutěží. Očekává se, že určité znalosti o Tintinovi bude mít každý Francouz nebo Belgičan. Vzhledem k tomu, že se Tintin „narodil“ v roce 1929 a stále se nepřestává masově prodávat, lze usoudit, že lidí, které Tintin generačně minul, je velmi málo. Tintin tedy prochází napříč všemi generacemi tak, že ho znají i lidé, kteří jej nikdy nečetli. Navíc rozšířenost komiksu jako žánru, jak bylo ukázáno na začátku této kapitoly, je velmi vysoká. I samotná prodejnost alb Tintina dosahuje ohromujících čísel. Na konci roku 2003 bylo prodáno 117 milionů exemplářů ve francouzštině a 76 milionů v překladech.
Dalších příkladů, které ilustrují pozici Tintina ve frankofonní kultuře, je mnoho. Tintin je častým motivem známek. (viz obrázky) Několikrát si Tintina vypůjčil francouzský tisk, aby na jeho motivy přizpůsobil titulní stranu. Ve francouzském „hlavním městě komiksu“ Angouleme (provincie Poitou-Charentes) je krom komiksového muzea, kde je Tintinovi věnován výrazný prostor, od roku 2003 ulice, která nese jméno Tintinova autora „rue Hergé“.
Tintin není ve francouzské a belgické kultuře pouze okrajovou záležitostí, důkazů je, jak uvedeno, dostatek. Hledat a nacházet další příklady by nebyl těžký úkol. Za všechny ještě zmíním poslední příklad, který jsem si vybral za motto této práce. Generál Charles de Gaulle jednou prohlásil: „Mám vlastně jen jednoho mezinárodního soupeře – je to Tintin.“
Dalších příkladů, které ilustrují pozici Tintina ve frankofonní kultuře, je mnoho. Tintin je častým motivem známek. (viz obrázky) Několikrát si Tintina vypůjčil francouzský tisk, aby na jeho motivy přizpůsobil titulní stranu. Ve francouzském „hlavním městě komiksu“ Angouleme (provincie Poitou-Charentes) je krom komiksového muzea, kde je Tintinovi věnován výrazný prostor, od roku 2003 ulice, která nese jméno Tintinova autora „rue Hergé“.
Tintin není ve francouzské a belgické kultuře pouze okrajovou záležitostí, důkazů je, jak uvedeno, dostatek. Hledat a nacházet další příklady by nebyl těžký úkol. Za všechny ještě zmíním poslední příklad, který jsem si vybral za motto této práce. Generál Charles de Gaulle jednou prohlásil: „Mám vlastně jen jednoho mezinárodního soupeře – je to Tintin.“
Vnímání Tintina v České republice
To zda a poté i jak je vnímán Tintin za hranicemi Belgie a Francie je relevantní, protože může přispět k lepšímu vymezení vztahu mezi Tintinem a frankofonií. Je-li v zahraničí vnímán jako reprezentant frankofonie, dokládá to Tintinův široký přesah. Příklad ze zahraničí může být i z České republiky, navíc jde o příklad, kterému budeme nejlépe rozumět. V katalogu požadavků k maturitní zkoušce z francouzštiny pro státní maturity v České republice se nachází vzorová verze, ve které je společně s ilustrací i úryvek o Tintinovi – to dokládá, že Tintin byl autory onoho vzorového testu považován za typického reprezentanta frankofonní kultury. Přijímací řízení ke studiu francouzského jazyka na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v polovině devadesátých let šlo ještě dál, uchazeči byli dokonce zkoušeni z Tintinovských reálií. V písemném testu se objevila otázka: „Jak se jmenuje Tintinův pes?“
To zda a poté i jak je vnímán Tintin za hranicemi Belgie a Francie je relevantní, protože může přispět k lepšímu vymezení vztahu mezi Tintinem a frankofonií. Je-li v zahraničí vnímán jako reprezentant frankofonie, dokládá to Tintinův široký přesah. Příklad ze zahraničí může být i z České republiky, navíc jde o příklad, kterému budeme nejlépe rozumět. V katalogu požadavků k maturitní zkoušce z francouzštiny pro státní maturity v České republice se nachází vzorová verze, ve které je společně s ilustrací i úryvek o Tintinovi – to dokládá, že Tintin byl autory onoho vzorového testu považován za typického reprezentanta frankofonní kultury. Přijímací řízení ke studiu francouzského jazyka na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v polovině devadesátých let šlo ještě dál, uchazeči byli dokonce zkoušeni z Tintinovských reálií. V písemném testu se objevila otázka: „Jak se jmenuje Tintinův pes?“
Text je součástí diplomové práce Michala Uhla Tintin v Kongu – Etnocentrismus v obrazech, Masarykova Univerzita v Brně, 2007 (redakčně upraveno).
