Chybná interpretace následné analýzy by si mohla s Tintinovou kladnou úlohou protiřečit. Tintin je bezesporu kladnou postavou a jeho vyobrazení v situacích, které lze označit jako xenofobní, je konstruováno tak, že Tintin z nich vychází pozitivně. Lze tedy spíše mluvit o etnocentrismu autora. Ostatní kladné postavy, které se v sérii objevují, mají vždy nějakou chybu či vadu. Za všechny jmenujme alkoholismus (Milou a kapitán Haddock), hluchota (profesor Tournesol), natvrdlost (policisté Dupont a Dupond).
Děj alba
Tintin se naloďuje na loď v Antverpách. Na palubě Milou náhodou objeví černého pasažéra – je jím bílý, neupravený a neoholený muž. Přes drobné peripetie Tintin a Milou úspěšně doplouvají do Konga. Zde jsou vítáni místním obyvatelstvem (černé barvy pleti) jako významné osobnosti. Tintin se seznamuje s malým chlapcem černé barvy pleti, kterému říká „Coco“. Vydávají se spolu do přírody. Zažívají mnoho příhod, jež plynou z nástrah, které divočina skýtá. Jednotlivé mini-příběhy (vzhledem k tomu, že Tintin byl vydáván co týden, to dvě strany, tak onen mini-příběh se zpravidla rozkládal na dvou stranách) končí z dnešního pohledu drastickým způsobem – smrtí mnoha zvířat.
Tintin se naloďuje na loď v Antverpách. Na palubě Milou náhodou objeví černého pasažéra – je jím bílý, neupravený a neoholený muž. Přes drobné peripetie Tintin a Milou úspěšně doplouvají do Konga. Zde jsou vítáni místním obyvatelstvem (černé barvy pleti) jako významné osobnosti. Tintin se seznamuje s malým chlapcem černé barvy pleti, kterému říká „Coco“. Vydávají se spolu do přírody. Zažívají mnoho příhod, jež plynou z nástrah, které divočina skýtá. Jednotlivé mini-příběhy (vzhledem k tomu, že Tintin byl vydáván co týden, to dvě strany, tak onen mini-příběh se zpravidla rozkládal na dvou stranách) končí z dnešního pohledu drastickým způsobem – smrtí mnoha zvířat.
Během jednoho lovu „černý pasažér“ z lodi Tintinovi zcizil vozidlo. Tintin zloděje dostihne a zajme ho. Ten mu však uteče. Tintin pokračuje v doprovodu Coca dál, a po srážce s vlakem, kterou přežil bez úhony, putuje ke kmeni „Babaorom“. U kmene je přivítán a pozván na lov, kde prokáže společně se svým psem nebojácnost, čímž se mu dostává v kmeni velké vážnosti. To se znelíbí místnímu šamanovi, který se obává o svůj vliv na kmen. Šaman se spolčuje s černým pasažérem a zlodějem v jedné osobě. Společně spřádají plány, jak Tintina sprovodit ze světa a neváhají použít ty nejzákeřnější způsoby. Tintina se jim podaří uvěznit a vystaví ho velkému nebezpečí tím, že ho přivážou ke stromu u řeky plné krokodýlů. Před jistou smrtí ho na poslední chvíli zachrání místní katolický misionářský kněz, který ho následně provede po své misii. Tintin se znovu vydává na lov, tentokrát slona, kde se znovu střetne s mužem z lodi – ten tentokrát končí smrtí v řece s krokodýly. Tintin ještě zažívá několik drobných příběhů a poté odlétá zpět do Evropy.
Všichni Belgičani přece Kongo znají!
Po Tintinově návratu ze Sovětského svazu (první album) vyšlo 22. listopadu 1930 v Le petit Vingtieme oznámení, ve formě dialogu Tintina a jeho psa Milou, o další cestě: Milou: A co bys řekl cestě do Konga? Tintin: Do Konga? Milou: No ano, do Konga. Na výzkumnou cestu! Tintin: Ale můj milý Milou, všichni Belgičané přece Kongo znají!
Po Tintinově návratu ze Sovětského svazu (první album) vyšlo 22. listopadu 1930 v Le petit Vingtieme oznámení, ve formě dialogu Tintina a jeho psa Milou, o další cestě: Milou: A co bys řekl cestě do Konga? Tintin: Do Konga? Milou: No ano, do Konga. Na výzkumnou cestu! Tintin: Ale můj milý Milou, všichni Belgičané přece Kongo znají!
Citovaný rozhovor nám říká mnohé. Dvojice čtenáře láká, aby s nimi spoluprožíval nové zahraniční dobrodružství. V době, kdy cestování nebylo rozšířené jako dnes, se Tintin mohl stát novým zástupným prostředkem pro jakési naplňování cestovní touhy. Co však znamená zmínka o tom, že všichni Belgičané „znají Kongo“? Kongo bylo belgickou kolonií, což je fakt, který činí pro belgické publikum Kongo jako destinaci Tintinova dobrodružství ještě zajímavější. Ona „znalost“, o které Tintin mluví, není produktem reálného fyzického přemístění. Velká většina Belgičanů nikdy Kongo nenavštívila, a ani to tak Tintin nemyslel. Jeho poznámka v sobě nese jistou dávku paternalismu, mluvčí kolonizujících se spoléhá na kusé informace, které má (jako každý Belgičan) z novin, románů, z doslechu či rozhlasu. Znalost Konga je nutná, protože kolonizující musí přece něco vědět o svých koloniích. Takto se konstruuje, často v nejlepší víře, obraz Konga, který je přinejmenším zkreslený.
Text je součástí diplomové práce Michala Uhla Tintin v Kongu – Etnocentrismus v obrazech, Masarykova Univerzita v Brně, 2007 (redakčně upraveno).
Text je součástí diplomové práce Michala Uhla Tintin v Kongu – Etnocentrismus v obrazech, Masarykova Univerzita v Brně, 2007 (redakčně upraveno).
