. Tyto změny měly zajistit větší geografickou neutralitu – aby příběh nebyl výslovně svázán s Belgií. Pozměnit Tintina v duchu obecné frankofonní dimenze (tedy společný jazyk a společná kolonialistická minulost), aby se čtenář širokého francouzského publika lépe identifikoval s postavou, nebylo technicky složité. Názorně to můžeme sledovat na třech verzích stejného obrázku. Jaké byly zvoleny prostředky ke změnám? Jedná se o první obrázek první stránky, kdy se Tintin loučí při odjezdu do Konga. V první verzi z roku 1930 (obr. 11), která byla vydávána pro belgické publikum v novinové příloze, se Tintin loučí slovy: „Je vais m'embarquer a Anvers, a bord du „Thysville!“ (Nalodím se v Antverpách na palubu Thysvillu!) V rohu opodál stojí dvě postavičky, pravděpodobně zaměstnanci drah, a vedou rozhovor: „Qui est-ce? - C'est monsieur Tintin, le reporter du „Petit vingtieme“ qui part pour Congo.“ (Kdo to je? - To je pan Tintin, redaktor novin Le petit vingtieme, který odjíždí do Konga.)
Cenzurou k odlokalizování
V cenzurované verzi (obr. 12) z roku 1937 vydané nakladatelstvím Casterman pro francouzský trh, byly v tomto políčku udělány dvě změny. Tou první bylo odstranění slova „Anvers“ – Antverpy, což je belgický přístav, a odstranění části věty odkazující na název novin: „du Petit vingtieme“. Obě odstranění nerozbíjejí stavbu věty, takže sdělení stále dává smysl, ale s jiným významem. Odstraněním názvu města Antverpy bylo docíleno odlokalizování odjezdu Tintina. Čtenář sledoval cestu Belgičana do Konga. Změnou se však docílilo, že se sleduje pouze cesta geograficky nedefinované osoby, která odjíždí do Konga. Francouzský čtenář si tak může představit, že Tintin odjíždí pravě „odsud“ – z jeho města (jediným předpokladem pro dokonalou iluzi je, aby čtenářovo město mělo vlakové nádraží).
V cenzurované verzi (obr. 12) z roku 1937 vydané nakladatelstvím Casterman pro francouzský trh, byly v tomto políčku udělány dvě změny. Tou první bylo odstranění slova „Anvers“ – Antverpy, což je belgický přístav, a odstranění části věty odkazující na název novin: „du Petit vingtieme“. Obě odstranění nerozbíjejí stavbu věty, takže sdělení stále dává smysl, ale s jiným významem. Odstraněním názvu města Antverpy bylo docíleno odlokalizování odjezdu Tintina. Čtenář sledoval cestu Belgičana do Konga. Změnou se však docílilo, že se sleduje pouze cesta geograficky nedefinované osoby, která odjíždí do Konga. Francouzský čtenář si tak může představit, že Tintin odjíždí pravě „odsud“ – z jeho města (jediným předpokladem pro dokonalou iluzi je, aby čtenářovo město mělo vlakové nádraží).
. Druhá změna se nese v duchu té první. Tintinovo povolání novináře, které bylo zvoleno, aby ho předurčovalo zažívat napínavé příhody, bylo svázáno logicky s tiskem, kde vycházel – Le petit Vingtieme. Tintin si tím dělal reklamu sám sobě. To však za hranicemi Belgie postrádalo smysl. Navíc to znovu odkazovalo na Belgii a spojovalo to Tintina s politicky problematickým tiskem. Toho se chtěl Casterman vyvarovat. K popsaným změnám Casterman užil z typografického hlediska dost nevhodný způsob. Šlo de facto o umazání textu. V bublinách zůstávala nepřirozeně bílá místa, dokonce v několika případech bublina ztratila smysl a stávala se nesrozumitelnou.
Barevná verze
Barevná verze z roku 1946 je už zcela jiný komiks (obr. 13). Došlo ke kompletnímu překreslení obrázků a ve valné většině i přestylizování dialogů, které byly kratší, srozumitelnější a aktuálnější – k tomu však až později. Podívejme se znovu na probírané políčko první stránky. Je zde patrno ještě několik významových změn. Dvojici zaměstnanců drah nahradila dvojice detektivů Dupond a Dupont, kteří mají v celé sérii jednu z vedlejších „rolí“. Jejich proslov je v kontextu zcela zásadní a dokládá další umenšování „belgičnosti“ oproti verzi z roku 1937: „Il paraît que c'est un jeune reporter qui part pour l'Afrique…“ (Zdá se, že to je mladý novinář, který odjíždí do Afriky…) Druhá bublina, která se v políčku vyskytuje, se nese v podobném duchu. Loučení s davem již neprovází žádné údaje o cestě a je mu popřáno neutrální: „Au revoir, mon cher Tintin. Bon voyage et bonne chance!“ (Nashledanou, milý Tintine! Šťastnou cestu a mnoho štěstí!)
Barevná verze z roku 1946 je už zcela jiný komiks (obr. 13). Došlo ke kompletnímu překreslení obrázků a ve valné většině i přestylizování dialogů, které byly kratší, srozumitelnější a aktuálnější – k tomu však až později. Podívejme se znovu na probírané políčko první stránky. Je zde patrno ještě několik významových změn. Dvojici zaměstnanců drah nahradila dvojice detektivů Dupond a Dupont, kteří mají v celé sérii jednu z vedlejších „rolí“. Jejich proslov je v kontextu zcela zásadní a dokládá další umenšování „belgičnosti“ oproti verzi z roku 1937: „Il paraît que c'est un jeune reporter qui part pour l'Afrique…“ (Zdá se, že to je mladý novinář, který odjíždí do Afriky…) Druhá bublina, která se v políčku vyskytuje, se nese v podobném duchu. Loučení s davem již neprovází žádné údaje o cestě a je mu popřáno neutrální: „Au revoir, mon cher Tintin. Bon voyage et bonne chance!“ (Nashledanou, milý Tintine! Šťastnou cestu a mnoho štěstí!)
. V roce 1946 je Tintin etablován na francouzském trhu, a tak už v celém albu nenacházíme ani jednu zmínku o belgickém Kongu. Kongo zůstalo už pouze v názvu. Veškeré zmínky týkající se Konga byly nahrazeny obecnou „Afrikou“. Jak je patrné například při závěrečném loučení Tintina z letadla. (obr. 14 a 15)
Kuifje in Afrika
Casterman chtěl toto album přejmenovat, Hergé se však postavil proti, protože název byl již příliš slavný. V některých jazykových mutacích však ke změně došlo, nizozemská verze Tintina z roku 1946 se ještě jmenovala Kuifje in Congo, verze z roku 1954 však už Kuifje in Afrika.
Text je součástí diplomové práce Michala Uhla Tintin v Kongu – Etnocentrismus v obrazech, Masarykova Univerzita v Brně, 2007 (redakčně upraveno).
Casterman chtěl toto album přejmenovat, Hergé se však postavil proti, protože název byl již příliš slavný. V některých jazykových mutacích však ke změně došlo, nizozemská verze Tintina z roku 1946 se ještě jmenovala Kuifje in Congo, verze z roku 1954 však už Kuifje in Afrika.
Text je součástí diplomové práce Michala Uhla Tintin v Kongu – Etnocentrismus v obrazech, Masarykova Univerzita v Brně, 2007 (redakčně upraveno).
