. Stelovo putování
Spící Stel se nejprve – jako novodobý Gulliver - vynoří z moře v zemi malých lidí. Po probuzení se s nimi spřátelí, nezůstane však u nich dlouho, protože jeho cílem je najít Atanu. Na další cestě Stela doprovázejí tři létající „hypototemy“, které mají tvar nízko letících a nesmírně upovídaných družic. Jejich mluva je kouzelnou parodií na úřednickou hantýrku a na jazyk úředních vyhlášek, pokynů a směrnic. Hypototemy dovedou Stela k sídlišti jménem Sra. Hlavní budovou je zde klášter, jemuž předsedá takzvaná „papežka“. To snad je, snad není vytoužená Atana. Hypototemy jsou chyceny a zneškodněny, papežka najde v „knize“ obraz Burga, který „provází Stela tímto živým snem“, Stel dostane čtyři zakuklené průvodce a vydá se na cestu podzemím kláštera.
Jednou ze zastávek tohoto putování je přechod „axonometrickou zónou“, ve které je potlačena perspektiva. Několik Moebiových obrázků zde skutečně postrádá perspektivu. Stel je nakonec přiveden ke svému pokoji, uléhá a malá víla mu ve spánku připomíná minulé události a snaží se probudit jeho ztracenou paměť.
Spící Stel se nejprve – jako novodobý Gulliver - vynoří z moře v zemi malých lidí. Po probuzení se s nimi spřátelí, nezůstane však u nich dlouho, protože jeho cílem je najít Atanu. Na další cestě Stela doprovázejí tři létající „hypototemy“, které mají tvar nízko letících a nesmírně upovídaných družic. Jejich mluva je kouzelnou parodií na úřednickou hantýrku a na jazyk úředních vyhlášek, pokynů a směrnic. Hypototemy dovedou Stela k sídlišti jménem Sra. Hlavní budovou je zde klášter, jemuž předsedá takzvaná „papežka“. To snad je, snad není vytoužená Atana. Hypototemy jsou chyceny a zneškodněny, papežka najde v „knize“ obraz Burga, který „provází Stela tímto živým snem“, Stel dostane čtyři zakuklené průvodce a vydá se na cestu podzemím kláštera.
Jednou ze zastávek tohoto putování je přechod „axonometrickou zónou“, ve které je potlačena perspektiva. Několik Moebiových obrázků zde skutečně postrádá perspektivu. Stel je nakonec přiveden ke svému pokoji, uléhá a malá víla mu ve spánku připomíná minulé události a snaží se probudit jeho ztracenou paměť.
. Paternův triumf
To však již Patern chystá na Burga léčku, a připravuje tak svůj konečný triumf. Burg je málem svržen do nicoty, Stel se probouzí, zjišťuje, že dlouhé nosy zaútočily na klášter a chystají se „papežku“ popravit. Stel v ní poznává vytouženou Atanu, Atana poznává Stela, Stel se zmocní revolveru, ale příliš pozdě! Atana je popravena a Stel usmrcen…
Naštěstí jen ve snu. Spící Stel je dopraven na jeviště, na kterém Patern vtělený do Trollopena oslavuje svůj triumf. Patern se mění v ještěra a před zraky svých poddaných - „Dlouhých nosů“ – se chystá Stela sníst zaživa. Jenže Stel se probouzí, rozpomene se na smrt Atany a mění se v ještě horší nestvůru než je Patern. S chutí se mu zakusuje do krku…
To však již Patern chystá na Burga léčku, a připravuje tak svůj konečný triumf. Burg je málem svržen do nicoty, Stel se probouzí, zjišťuje, že dlouhé nosy zaútočily na klášter a chystají se „papežku“ popravit. Stel v ní poznává vytouženou Atanu, Atana poznává Stela, Stel se zmocní revolveru, ale příliš pozdě! Atana je popravena a Stel usmrcen…
Naštěstí jen ve snu. Spící Stel je dopraven na jeviště, na kterém Patern vtělený do Trollopena oslavuje svůj triumf. Patern se mění v ještěra a před zraky svých poddaných - „Dlouhých nosů“ – se chystá Stela sníst zaživa. Jenže Stel se probouzí, rozpomene se na smrt Atany a mění se v ještě horší nestvůru než je Patern. S chutí se mu zakusuje do krku…
. Syndrom EDNA
A Stel se znovu probouzí. Tentokrát v sanatoriu na asteroidu kdesi ve vesmíru. Ošetřující personál mu říká Stelekian a sanatorium vede doktor Burglow. Ten Stelovi vysvětluje, že se stal obětí syndromu EDNA, což je zkratka pro syndrom „Expanze kyseliny desoxyrybonukleové“. Burglow dokonce tvrdí, že žádná planeta Edena ani Atana neexistovaly. Stel je sice vyléčen, ale již nikdy nebude moci létat v kosmu a bude dopraven na Zemi. Jenže nedaleko na kosmodromu stále stojí Stelova loď. Momentálně není schopná vzlétnout, protože nemá letové kódy. Stel – geniální opravář – však nepatrně upraví lodní derivátor; na obrazovce v řídicí kupoli se mu zjeví nejenom malá víla, ale dokonce i Atana a zvou jej na „Rajskou planetu“. Tam také Stel nakonec odlétá a jeho sen se stává realitou…
A Stel se znovu probouzí. Tentokrát v sanatoriu na asteroidu kdesi ve vesmíru. Ošetřující personál mu říká Stelekian a sanatorium vede doktor Burglow. Ten Stelovi vysvětluje, že se stal obětí syndromu EDNA, což je zkratka pro syndrom „Expanze kyseliny desoxyrybonukleové“. Burglow dokonce tvrdí, že žádná planeta Edena ani Atana neexistovaly. Stel je sice vyléčen, ale již nikdy nebude moci létat v kosmu a bude dopraven na Zemi. Jenže nedaleko na kosmodromu stále stojí Stelova loď. Momentálně není schopná vzlétnout, protože nemá letové kódy. Stel – geniální opravář – však nepatrně upraví lodní derivátor; na obrazovce v řídicí kupoli se mu zjeví nejenom malá víla, ale dokonce i Atana a zvou jej na „Rajskou planetu“. Tam také Stel nakonec odlétá a jeho sen se stává realitou…
Moebiovy hranaté bubliny
Moebius v této epizodě již téměř potlačil šrafování a pracuje takřka výlučně s čistou linkou. Své realisticky pojaté snové vize kreslí rozmáchlý stylem, při kterém neváhá před celostránkovými či půlstránkovými ilustracemi. Přes závažnost celé zápletky a navzdory krutým intrikám zlovolného Paterna prosvítá jeho kresbami permanentní nádech ironie.
Pro bubliny zvolil Moebius tentokrát důsledně obdélníkovou formu. Nejsou kupodivu bílé, ale přebírají vždy barvu pozadí. Výpovědi jsou tak lépe začleněny do příslušného záběru. Moebius toto album nakreslil sedm let po dokončení předposlední epizody série. Snažil se vědomě o to, aby čtenář byl permanentně na pochybách, co je sen a co skutečnost. Za svou osobu mohu říci jen jedno: nad stránkami příběhu „Sra“ se mi snilo dobře.
Moebius v této epizodě již téměř potlačil šrafování a pracuje takřka výlučně s čistou linkou. Své realisticky pojaté snové vize kreslí rozmáchlý stylem, při kterém neváhá před celostránkovými či půlstránkovými ilustracemi. Přes závažnost celé zápletky a navzdory krutým intrikám zlovolného Paterna prosvítá jeho kresbami permanentní nádech ironie.
Pro bubliny zvolil Moebius tentokrát důsledně obdélníkovou formu. Nejsou kupodivu bílé, ale přebírají vždy barvu pozadí. Výpovědi jsou tak lépe začleněny do příslušného záběru. Moebius toto album nakreslil sedm let po dokončení předposlední epizody série. Snažil se vědomě o to, aby čtenář byl permanentně na pochybách, co je sen a co skutečnost. Za svou osobu mohu říci jen jedno: nad stránkami příběhu „Sra“ se mi snilo dobře.
