Zdravíčko, jak se daří Volemanovi?
Děkuji za optání, docela dobře.
. Voleman… Jak tě vlastně napadlo nakreslit tenhle komiks? Kde se vzala ta podivná hlavní postava?
Nápad kreslit komiks na pokračování s vracejícím se hrdinou ve mě dřímal dlouho. Na první pohled je zde jasná inspirace klasickými superhrdinskými příběhy. Voleman však není oděn do přiléhavého kostýmu a pláště, nýbrž jeho úborem je tričko, trenýrky a kšiltovka. Zbraní zase palička na maso, nikoli laserové paprsky z očí. Nezápasí s monstry, ale z pražským opilcem, tajemným sousedem i vlastní přítelkyní. Jeho příjmení odkazuje k supermanským jménům i dosud stále populárnímu českému oslovení ,,vole".
Přes evidentní odkazy na superhrdiny se nelze nezeptat na tvůj náhlý odklon od dosavadních akčních scifi komiksů…
Vlastní příběhy, i když kratší a beze slov, jsem kreslil i před tím, než jsem začal spolupracovat se Štěpánem Kopřivou, autorem spíše akčních scénářů. Nahromadila se mi spousta nápadů a zážitků, ale i praktických zkušeností s kreslením komiksů, které bylo načase nějak zpracovat.
Po dlouhé době jsi nekreslil podle cizího scénáře. Co pro tebe tahle změna znamenala?
Návrat k sobě.
. S vlastní tvorbou scénáře jsi problém neměl, řekl jsi, že se ti nahromadila spousta nápadů. Kde a jak jsi je získal?
V životě. V situacích, které jsem zažil s přítelkyní, se známými a s přáteli. Výjevy, které mají skutečné pozadí, jež jsou prorostlé podivuhodnými, možná lehce groteskními představami – to je moje vnímání reality. Tématem se ale může stát naprosto cokoli. Důvodů a motivací pro nakreslení komiksu může být spoustu. Například touha zachytit jemná hnutí mysli jednoduchou linkou, či úžasná tvarová rozmanitost všemožných lidských fyziognomií.
Mimochodem, jakou techniku kresby jsi používal?
Tuš a pero.
Zajímavá je také úprava celého sešitu, kterou jsi dělal kompletně vlastnoručně sám…
No, já měl představu, ze to celé nakreslím od počátečního Nadpisu až po technické údaje. Že celkový styl sešitu se bude odvíjet od té rukodělnosti. To všechno jsem pak odnesl mému spolužákovi z Hollarky Štěpánovi Malovcovi, aby s tím něco udělal – naskenoval, připravil pro tisk atd. Vůbec jsem nevěděl co a jak. Jsem proto rád, že mě s tím neposlal dopr…, protože on je velká hvězda a talent typografie a má na starosti jiné věci, než skenovat po nocích komiksy. Takže jemu patří velký dík.
. Jedna věc je komiks nakreslit, druhá vydat ho. Jaké zkušenosti s touto bohulibou činností jsi získal?
Vydávání vlastního komiksu mohu všem jen doporučit. Cítím se opravdu sexy a fit! Mít od začátku do konce kontrolu nad vlastní prací je velmi povznášející, není se čeho bát. Prostě si celou věc uděláte, jak chcete, nikdo vám do toho nemluví. Vydat 50stránkový černobílý komiks není tak finančně náročné, stejně jako rozvést ho v batohu po specializovaných obchodech. Se vším mi navíc vydatně pomáhá přítelkyně.
To jsi ani pro Volemana nehledal nějaké regulérní nakladatelství?
Ne.
Nahlédněme do budoucnosti. Jak se bude příběh vyvíjet dál?
To můžu docela dobře prozradit, odpověď je schována ve druhém díle, na kterém momentálně usilovně pracuji.
A kdy si ho všichni volemaní fanoušci budou moci koupit a přečíst?
Snad to bude v říjnu venku. Na mých internetových stránkách www.koreastudio.cz se co nevidět objeví nějaké ukázky, ostatně na výstavě Generace nula probíhající v Brně v galeriích Kabinet a U dobrého pastýře je ze dvojky k vidění osm nových stran…
Děkuji za optání, docela dobře.
. Voleman… Jak tě vlastně napadlo nakreslit tenhle komiks? Kde se vzala ta podivná hlavní postava?
Nápad kreslit komiks na pokračování s vracejícím se hrdinou ve mě dřímal dlouho. Na první pohled je zde jasná inspirace klasickými superhrdinskými příběhy. Voleman však není oděn do přiléhavého kostýmu a pláště, nýbrž jeho úborem je tričko, trenýrky a kšiltovka. Zbraní zase palička na maso, nikoli laserové paprsky z očí. Nezápasí s monstry, ale z pražským opilcem, tajemným sousedem i vlastní přítelkyní. Jeho příjmení odkazuje k supermanským jménům i dosud stále populárnímu českému oslovení ,,vole".
Přes evidentní odkazy na superhrdiny se nelze nezeptat na tvůj náhlý odklon od dosavadních akčních scifi komiksů…
Vlastní příběhy, i když kratší a beze slov, jsem kreslil i před tím, než jsem začal spolupracovat se Štěpánem Kopřivou, autorem spíše akčních scénářů. Nahromadila se mi spousta nápadů a zážitků, ale i praktických zkušeností s kreslením komiksů, které bylo načase nějak zpracovat.
Po dlouhé době jsi nekreslil podle cizího scénáře. Co pro tebe tahle změna znamenala?
Návrat k sobě.
. S vlastní tvorbou scénáře jsi problém neměl, řekl jsi, že se ti nahromadila spousta nápadů. Kde a jak jsi je získal?
V životě. V situacích, které jsem zažil s přítelkyní, se známými a s přáteli. Výjevy, které mají skutečné pozadí, jež jsou prorostlé podivuhodnými, možná lehce groteskními představami – to je moje vnímání reality. Tématem se ale může stát naprosto cokoli. Důvodů a motivací pro nakreslení komiksu může být spoustu. Například touha zachytit jemná hnutí mysli jednoduchou linkou, či úžasná tvarová rozmanitost všemožných lidských fyziognomií.
Mimochodem, jakou techniku kresby jsi používal?
Tuš a pero.
Zajímavá je také úprava celého sešitu, kterou jsi dělal kompletně vlastnoručně sám…
No, já měl představu, ze to celé nakreslím od počátečního Nadpisu až po technické údaje. Že celkový styl sešitu se bude odvíjet od té rukodělnosti. To všechno jsem pak odnesl mému spolužákovi z Hollarky Štěpánovi Malovcovi, aby s tím něco udělal – naskenoval, připravil pro tisk atd. Vůbec jsem nevěděl co a jak. Jsem proto rád, že mě s tím neposlal dopr…, protože on je velká hvězda a talent typografie a má na starosti jiné věci, než skenovat po nocích komiksy. Takže jemu patří velký dík.
. Jedna věc je komiks nakreslit, druhá vydat ho. Jaké zkušenosti s touto bohulibou činností jsi získal?
Vydávání vlastního komiksu mohu všem jen doporučit. Cítím se opravdu sexy a fit! Mít od začátku do konce kontrolu nad vlastní prací je velmi povznášející, není se čeho bát. Prostě si celou věc uděláte, jak chcete, nikdo vám do toho nemluví. Vydat 50stránkový černobílý komiks není tak finančně náročné, stejně jako rozvést ho v batohu po specializovaných obchodech. Se vším mi navíc vydatně pomáhá přítelkyně.
To jsi ani pro Volemana nehledal nějaké regulérní nakladatelství?
Ne.
Nahlédněme do budoucnosti. Jak se bude příběh vyvíjet dál?
To můžu docela dobře prozradit, odpověď je schována ve druhém díle, na kterém momentálně usilovně pracuji.
A kdy si ho všichni volemaní fanoušci budou moci koupit a přečíst?
Snad to bude v říjnu venku. Na mých internetových stránkách www.koreastudio.cz se co nevidět objeví nějaké ukázky, ostatně na výstavě Generace nula probíhající v Brně v galeriích Kabinet a U dobrého pastýře je ze dvojky k vidění osm nových stran…
