Pravěká, prvobytně-pospolná společnost a jeden z jejích kmenů jsou ve středu pozornosti autorů komiksu Příhody malého boha. Nenechte se ovšem mýlit, nejsme na Zemi, nýbrž kdesi milióny světelných let od ní, na Žluté planetě. Žádné rozdíly biologické či jiné však nezpozorujete – stav je tu z 99% takový, jaký byl podle vědců na naší Modré planetě před pár tisíci lety. Což je vynikající scénáristický tah Vlastislava Tomana, jímž si skvěle připravil startovní pozici a nemusí se ohlížet na nějaké nesrovnalosti či dávat pozor na oči kazící nesmysly. Když chce, může, když nechce, nemusí.
Ai-ai-aííí! Křičí vystrašený a překvapený Ru poté, co z nebe padá v mračnech ohně a dýmu podivný, neznámý předmět. Nejprve prchá, jenže přirozená „lidská“ zvědavost mu nedává spát; když po čase spatří objekt znovu, tentokráte nehybně stojící v údolí, nedá mu to a se zájmem ho pozoruje. To už je s ním i neméně zvědavá, pobožná Kan. Společně dochází k neotřesitelnému závěru: ta věc je vejce jejich zářícího boha!
První strana, šestý obrázek, bim, buch, bác – hned se něco děje! Žádné dlouhé otálení, přípravy či navozování atmosféry, naopak – jen se ponoříte do četby, jste akcí zachyceni jak rybka na háček. Příběh má od začátku švih a spád a nenechá Vás ani chvíli odpočinout. Dobře při tom slouží kompozice stránek – byť se to může zdát paradoxním, vzhledem k velkému množství obrázků na nich naskládaných. Jelikož ale podávají děj hodně názorně, popisně, nemusíte dlouho přemýšlet, hledat návaznosti, souvislosti. Jen po nich letíte očima a hltáte je, hltáte, tak dlouho, dlouho…
Tygrovitá, ještěrovitá příšera moa se s řevem protáhla do jeskyně. Svýma zlýma očima si prohlíží Gron-c-chy přitisknuté ke stěně a vybírá si svou oběť. Tu náhle objeví se Malý bůh a postaví se neohroženě mezi vystrašené bojovníky a dravce… stačí několik krátkých zášlehů z jeho klepet a obrovská moa se klátí k zemi jak podťatá.
Dějová osa je geniální. Malý bůh naváže i skrze různé hrdinské skutky s divochy přátelství a dále jim pomáhá. Vše je samozřejmě součástí širšího vědeckého experimentu, za nímž stojí pozemšťané snažící se… popostrčit zaostalé divochy ve vývoji kupředu… a snad i potají myslí na ovládnutí a kontrolu celé planety. Atmosféra je komorní, uzavřená, vy ani Gron-c-chové se nemusíte ničeho obávat. Žádné velké nebezpečí nehrozí, a pokud se objeví nějaký dravec či nepřátelé (jako ušatci nebo Ron-o-tové), je tu vždy nablízku připraven Malý bůh. A tak sledujeme s napětím i s úsměvem na rtech výchovný proces pralidí a podvědomě se těšíme na druhý díl, na třetí, na čtvrtý…
Malý bůh je opět v centru naší pozornosti. Vidíme ho uprostřed obrázku, i přes svou ocelovou schránku k němu pociťujeme sympatie. Proč také ne, když vypadá spíše jako tančící krab, než umělý robot. Zpoza křovin ho pozorují nenápadně dva Gron-c-chové. I když jsou v dáli, dobře rozeznáme, že jde o Uha a Kase. V levém horním rohu je umístěn popisek textu, nenucený a velmi decentní, návaznost s dalším obrázkem naznačuje prolétávající pták, se zobanem v poli levém, ale ocasem v pravém poli. Zbytek prostoru vyplňuje bohatá vegetace a vzdálené obrysy hor. Vše je vyvedeno v jasných, zářivých barvách, postavy i stroj poctivě vykresleny, okolí už jen šrafováno a hlavně barveno ve velkých plochách.
Ke kresbě Františka Kobíka není třeba mnoho říkat. Pod paprsky zářícího, pod něž Příhody malého boha patří jsou jeho mistrovským kouskem (ke kterým bych přiřadil ještě Vzpouru mozků, Strážce a Galaxii). V polovině 70.let měl již několik seriálů za sebou, proto jeho kresba působí jistě, zvládnutě, profesionelně; nešetří detaily a zároveň si dává pozor na kompozici, aby soubor obrázků na stránce nepůsobil chaoticky. Byť se to může zdát přehnané, tvrdím, že tady se u něj může spousta kreslířů i dnes učit. Učit!
Ron-o-tové jsou poraženi a zbaběle se svíjí u Ruových nohou. Ten pak spolu s Kan nasedá na hřbet Malého boha a míří společně do údolí Gron-c-chů, směrem, odkud mocně svítí kotouč Zářícího…
Příhody malého boha bez jakýchkoliv diskusí patří do zlaté pokladnice českých komiksů. Zajisté i díky němu dosáhl časopis ABC takové popularity (stačí zalistovat výtisky z první poloviny 80. let a podívat se, co čtenáři sháněli v Malém oznamovateli nejvíce). Stejně blažený osud postihl i první novodobý ABC speciál 1985, který příhody Gron-c-chů uvedl souborně a byl tak spolu se speciálem ´86 jediným, jenž stavěl svůj obsah výhradně na komiksu.
