. „Rozum?“ zasmál se cukrář. „To vidím, rozumu potřebuješ hodně.“
„Mně by prozatím stačil docela malý kus, řekněme asi tak dvacet kilogramů a deset monogramů!“
(Frank Wenig: Kašpárek a Spejbl v říši pimprlat. Západočeské nakladatelství, 1969, str. 42.)
Snad vůbec první knižní publikací, která pojednává o Spejblovi, byla kniha Kašpárek a Spejbl v říši pimprlat (1969), sepsaná Frankem Wenigem a ilustrovaná samotným tvůrcem rodiny Spejblových, prof. Josefem Skupou. Knížka ve 22 krátkých příbězích barvitě popisuje život v zákulisí říše loutek v rozmezí let 1920 - 1926, kdy Hurvínek ještě nebyl na světě a Spejbl vystupoval coby herecký partner slavného českého Kašpárka. Celý text je prodchnut klasickým humorem ve Skupově duchu, s Josefem Spejblem v roli nepoučitelného poplety.
. Knížka Šmankote, kterou se budeme zabývat nyní, má také svoje prvenství - je totiž vůbec prvním komiksem na téma S+H. Scénář a text jsou dílem Denisy Kirschnerové (dcery Miloše Kirschnera a Heleny Štáchové – dalších slavných „rodičů“ loutkové rodiny), zatímco grafického ztvárnění se ujal Tomáš Chlud, který se na českou komiksovou scénu uvedl zejména prostřednictvím kresleného zpracování Erbenovy Kytice (příběhy Poklad a Holoubek) či šestého a sedmého čísla magazínu Aargh!
Tak, jako jeho zmiňovaný předchůdce od Franka Weniga, je Šmankote sbírkou (celkem patnácti) příběhů. Výměna dramaticky zaměřeného média, tj. divadla či audiozáznamu za komiks, s sebou pochopitelně nutně musela přinést celou řadu změn, a tou první a patrně nejpodstatnější je takřka kompletní resignace na humor slovní, a naopak přeorientování se na komiku situační. To by sám o sobě nebyl vůbec žádný problém, kdyby ovšem kvalita scénáře nebyla tak kolísavá. V knížce se vyskytují jak příběhy vtipné a nápadité, tak i příběhy slabé či docela bez pointy. Mimo jiné se i zde projevuje, že se jedná o publikaci zaměřenou především na dětské čtenáře – sama za sebe hovoří poučení typu „buď sám sebou“ či „buď vděčný za to, co máš“.
. Čtvrtý člen zmiňované „rodiny“, paní Kateřina Hovorková (které Mánička láskyplně přezdívá Bábinka), hraje roli především vedlejší, tzn. že na začátku odjede, a čtenář už ji (téměř) nikdy nespatří. Snad je to právě jejím odjezdem, že následující příběhy, ve kterých Bábinka střídavě chybí či se naopak objevuje, se jeví jako dočista zpřeházené.
Líbivá kresba Tomáše Chluda oprošťuje postavy od jejich loutkové strnulosti a pohrává si s jejich mimikou i gesty, ale zároveň ponechává kouzlo jejich původního vzhledu. Jedinou vizuální proměnou prošel Hurvínkův pes Žeryk, který převedením do komiksové podoby ztratil svou oblou hlavičku a připomíná spíše přerostlého zajíce (viz Čtyřlístek - snad Pinďa promine). V této knize se čtenář, ať již u postav či okolního prostředí, nedočká grafiky detailní a realistické, ale zato plně vyhovující zvolenému obsahu a žánru, bez hluchých míst a navíc překrásně kolorované.
. Jak již bylo řečeno, kniha Šmankote je zaměřená především na dětského čtenáře. Nasvědčuje tomu nejen volba tématu a ilustrátora, nenáročnost textu či přímo sama drobná poučení na konci některých příběhů, ale i fakt, že na blok publikace byl použit méně kvalitní papír. To bychom patrně mohli přičíst snaze snížit cenu na minimum, a usnadnit tak koupi rodičům sužovaným svými žadonícími dítky. Tak či onak, rozverné Šmankote o 84 barevných stranách nabízí dětem mnoho radosti, a nám, dospělým, přinejmenším příjemnou lžičku nostalgie.
„Mně by prozatím stačil docela malý kus, řekněme asi tak dvacet kilogramů a deset monogramů!“
(Frank Wenig: Kašpárek a Spejbl v říši pimprlat. Západočeské nakladatelství, 1969, str. 42.)
Snad vůbec první knižní publikací, která pojednává o Spejblovi, byla kniha Kašpárek a Spejbl v říši pimprlat (1969), sepsaná Frankem Wenigem a ilustrovaná samotným tvůrcem rodiny Spejblových, prof. Josefem Skupou. Knížka ve 22 krátkých příbězích barvitě popisuje život v zákulisí říše loutek v rozmezí let 1920 - 1926, kdy Hurvínek ještě nebyl na světě a Spejbl vystupoval coby herecký partner slavného českého Kašpárka. Celý text je prodchnut klasickým humorem ve Skupově duchu, s Josefem Spejblem v roli nepoučitelného poplety.
. Knížka Šmankote, kterou se budeme zabývat nyní, má také svoje prvenství - je totiž vůbec prvním komiksem na téma S+H. Scénář a text jsou dílem Denisy Kirschnerové (dcery Miloše Kirschnera a Heleny Štáchové – dalších slavných „rodičů“ loutkové rodiny), zatímco grafického ztvárnění se ujal Tomáš Chlud, který se na českou komiksovou scénu uvedl zejména prostřednictvím kresleného zpracování Erbenovy Kytice (příběhy Poklad a Holoubek) či šestého a sedmého čísla magazínu Aargh!
Tak, jako jeho zmiňovaný předchůdce od Franka Weniga, je Šmankote sbírkou (celkem patnácti) příběhů. Výměna dramaticky zaměřeného média, tj. divadla či audiozáznamu za komiks, s sebou pochopitelně nutně musela přinést celou řadu změn, a tou první a patrně nejpodstatnější je takřka kompletní resignace na humor slovní, a naopak přeorientování se na komiku situační. To by sám o sobě nebyl vůbec žádný problém, kdyby ovšem kvalita scénáře nebyla tak kolísavá. V knížce se vyskytují jak příběhy vtipné a nápadité, tak i příběhy slabé či docela bez pointy. Mimo jiné se i zde projevuje, že se jedná o publikaci zaměřenou především na dětské čtenáře – sama za sebe hovoří poučení typu „buď sám sebou“ či „buď vděčný za to, co máš“.
. Čtvrtý člen zmiňované „rodiny“, paní Kateřina Hovorková (které Mánička láskyplně přezdívá Bábinka), hraje roli především vedlejší, tzn. že na začátku odjede, a čtenář už ji (téměř) nikdy nespatří. Snad je to právě jejím odjezdem, že následující příběhy, ve kterých Bábinka střídavě chybí či se naopak objevuje, se jeví jako dočista zpřeházené.
Líbivá kresba Tomáše Chluda oprošťuje postavy od jejich loutkové strnulosti a pohrává si s jejich mimikou i gesty, ale zároveň ponechává kouzlo jejich původního vzhledu. Jedinou vizuální proměnou prošel Hurvínkův pes Žeryk, který převedením do komiksové podoby ztratil svou oblou hlavičku a připomíná spíše přerostlého zajíce (viz Čtyřlístek - snad Pinďa promine). V této knize se čtenář, ať již u postav či okolního prostředí, nedočká grafiky detailní a realistické, ale zato plně vyhovující zvolenému obsahu a žánru, bez hluchých míst a navíc překrásně kolorované.
. Jak již bylo řečeno, kniha Šmankote je zaměřená především na dětského čtenáře. Nasvědčuje tomu nejen volba tématu a ilustrátora, nenáročnost textu či přímo sama drobná poučení na konci některých příběhů, ale i fakt, že na blok publikace byl použit méně kvalitní papír. To bychom patrně mohli přičíst snaze snížit cenu na minimum, a usnadnit tak koupi rodičům sužovaným svými žadonícími dítky. Tak či onak, rozverné Šmankote o 84 barevných stranách nabízí dětem mnoho radosti, a nám, dospělým, přinejmenším příjemnou lžičku nostalgie.
