Není v tom žádná věda. Bernard Prince je dobrodruhem z povolání, který na své jachtě Kormorán křižuje všechna moře světa. Jeho přáteli, pomocníky a společníky jsou obhroublý a do nejrůznějších lapálií se neustále zaplétající milovník alkoholu a pěkných žen námořník Jordan a bystrý, nicméně malý, slabý a nezkušený chlapec jménem Djinn.
Prototyp hrdiny
To Bernard je jiné kafe: v podstatě dokonalý (a zároveň také, jak dodávali občasní kritici, až téměř bezbarvý), bez rodiny a bez závazků. Už svým zjevem (šedivé vlasy, ostře řezaná tvář, bystrý pohled, nezbytné cigáro v koutku a vypracované, atletické tělo) zaslouženě přitahuje pozornost (i žen, byť celá série je až na několik výjimek asexuální a bez milostných zápletek). Když k tomu přidáme hromadu zkušeností, chladné uvažování, tvrdou pěst a evidentně bezedné konto (ač tu o něm takřka nikdy nepadne ani zmínka), máme tu pravého a správného chlapa, který se vyzná. Který si prostě vždycky poradí – a má k tomu spoustu příležitostí, jistěže, v dobrodružném komiksu přece nebude sedět jako pecka na zádi své luxusní lodi a nečinně potahovat z doutníku. A tak se původní agent Interpolu vydává do nitra africké džungle hledat havarované letadlo, bojuje proti padouchovi zvanému generál Satan, řeší problémy v soukromém kotvišti Coronado, potírá tyrany a diktátory. To vše ve fiktivních státečcích a přístavech celého světa, jejichž názvy však zcela srozumitelně evokují skutečné země a města.
Série Bernard Prince, inspirovaná v klasických amerických dobrodružných filmech 30. až 60. let, se poprvé objevila v lednu 1966 v časopise Tintin ve čtyřstránkovém kraťasu Billet Surprise (Vstupenka s překvapením) díky scenáristovi Michelovi Regnierovi zvanému Greg a kreslířovi Hermannovi Huppenovi. Svůj předobraz měla v komiksu Bob Francaval, pojednávajícím o stejnojmenném agentovi Interpolu a jeho mladém příteli jménem – Djinn. Komiks vytvářel Greg s kreslířem Louisem Hachém v roce 1958 pro týdeník Ima. První album série Bernard Prince vyšlo v květnu 1969 u nakladatelství Dargaud, jmenovalo se Général Satan a obsahovalo dva samostatné příběhy: Les pirates de Lokanga a Le Général Satan.
Kdo za to může?
Greg (1931 – 1999) začínal jako kreslíř u André Franquina (Modeste et Pompon), v 50. letech rozjel vlastní série jako Randy Rifle nebo Bronco et Pepito a vrhnul se též do psaní scénářů (Tiger Joe). Postupně se vyšvihl až na šéfredaktora časopisu Tintin a brzy začal chrlit své nejlepší kousky: kromě Princeho další dobrodružné série jako Comanche, Bruno Brazil, Rock Derby a především megaúspěšný Achille Talon. Čeští čtenáři se s Gregem mohli seznámit prostřednictvím thrilleru Colby.
Belgičan Hermann se narodil v roce 1938. Roku 1977 zatoužil tvořit vlastní série (tak vzniklo především jeho nejslavnější dílo Jeremiah), a proto od Princeho po dohodě s Gregem odchází. Nahrazuje ho Danny, ovšem pouze na dvě alba (Pièges aux 100 000 dards a Orage sur le Cormoran) a odchází také – prý se v sérii, silně ovlivněné Hermannovým stylem, necítil dobře. Novým kreslířem se stal Aidans, jenže jím kreslená alba Dynamitera a Poison vert se stala labutí písní celé série, která tak čítá celkem 17 řadových alb a jeden speciál.
Význam série (po zásluze oceněné řadou cen) tkví především v tom, že představila zbrusu nový typ hrdiny – do té doby typického svalnatého a statečného bijce, řešícího vše silou, nahradil přemýšlivý a rozvážný diplomat, používající své pěsti pouze v nevyhnutelných situacích. Buď tedy pozdraven, Bernarde Prince, ty statečný chlapíku! Nechť je ti moře dostatečně rozlehlé, neboť chuť po dobrodružství nezná hranic. Ahóóóóóój!!
Prototyp hrdiny
To Bernard je jiné kafe: v podstatě dokonalý (a zároveň také, jak dodávali občasní kritici, až téměř bezbarvý), bez rodiny a bez závazků. Už svým zjevem (šedivé vlasy, ostře řezaná tvář, bystrý pohled, nezbytné cigáro v koutku a vypracované, atletické tělo) zaslouženě přitahuje pozornost (i žen, byť celá série je až na několik výjimek asexuální a bez milostných zápletek). Když k tomu přidáme hromadu zkušeností, chladné uvažování, tvrdou pěst a evidentně bezedné konto (ač tu o něm takřka nikdy nepadne ani zmínka), máme tu pravého a správného chlapa, který se vyzná. Který si prostě vždycky poradí – a má k tomu spoustu příležitostí, jistěže, v dobrodružném komiksu přece nebude sedět jako pecka na zádi své luxusní lodi a nečinně potahovat z doutníku. A tak se původní agent Interpolu vydává do nitra africké džungle hledat havarované letadlo, bojuje proti padouchovi zvanému generál Satan, řeší problémy v soukromém kotvišti Coronado, potírá tyrany a diktátory. To vše ve fiktivních státečcích a přístavech celého světa, jejichž názvy však zcela srozumitelně evokují skutečné země a města.
Série Bernard Prince, inspirovaná v klasických amerických dobrodružných filmech 30. až 60. let, se poprvé objevila v lednu 1966 v časopise Tintin ve čtyřstránkovém kraťasu Billet Surprise (Vstupenka s překvapením) díky scenáristovi Michelovi Regnierovi zvanému Greg a kreslířovi Hermannovi Huppenovi. Svůj předobraz měla v komiksu Bob Francaval, pojednávajícím o stejnojmenném agentovi Interpolu a jeho mladém příteli jménem – Djinn. Komiks vytvářel Greg s kreslířem Louisem Hachém v roce 1958 pro týdeník Ima. První album série Bernard Prince vyšlo v květnu 1969 u nakladatelství Dargaud, jmenovalo se Général Satan a obsahovalo dva samostatné příběhy: Les pirates de Lokanga a Le Général Satan.
Kdo za to může?
Greg (1931 – 1999) začínal jako kreslíř u André Franquina (Modeste et Pompon), v 50. letech rozjel vlastní série jako Randy Rifle nebo Bronco et Pepito a vrhnul se též do psaní scénářů (Tiger Joe). Postupně se vyšvihl až na šéfredaktora časopisu Tintin a brzy začal chrlit své nejlepší kousky: kromě Princeho další dobrodružné série jako Comanche, Bruno Brazil, Rock Derby a především megaúspěšný Achille Talon. Čeští čtenáři se s Gregem mohli seznámit prostřednictvím thrilleru Colby. Belgičan Hermann se narodil v roce 1938. Roku 1977 zatoužil tvořit vlastní série (tak vzniklo především jeho nejslavnější dílo Jeremiah), a proto od Princeho po dohodě s Gregem odchází. Nahrazuje ho Danny, ovšem pouze na dvě alba (Pièges aux 100 000 dards a Orage sur le Cormoran) a odchází také – prý se v sérii, silně ovlivněné Hermannovým stylem, necítil dobře. Novým kreslířem se stal Aidans, jenže jím kreslená alba Dynamitera a Poison vert se stala labutí písní celé série, která tak čítá celkem 17 řadových alb a jeden speciál.
Význam série (po zásluze oceněné řadou cen) tkví především v tom, že představila zbrusu nový typ hrdiny – do té doby typického svalnatého a statečného bijce, řešícího vše silou, nahradil přemýšlivý a rozvážný diplomat, používající své pěsti pouze v nevyhnutelných situacích. Buď tedy pozdraven, Bernarde Prince, ty statečný chlapíku! Nechť je ti moře dostatečně rozlehlé, neboť chuť po dobrodružství nezná hranic. Ahóóóóóój!!
