To je ovšem jasné nakladateli i čtenáři, a BB Art ve svých vydavatelských záměrech musel počítat s dostatkem lidí, kteří mají otištěné komiksy natolik spojené se svým dětstvím, že si je při nekontrolovatelném záchvatu sentimentu či sběratelské vášně pořídí, případně je pokrytecky věnují k narozeninám své ratolesti, aby si je později mohli potají vychutnat sami.
Sám ke generaci odkojené Ábíčkem patřím, přesto nad druhou Velkou knihou váhám, jestli se její vydavatel ve svém odhadu trochu nezmýlil. Především mám pocit, že poněkud nehospodárně vyplýtval nejpopulárnější fláky v prvním svazku. V dobách své největší slávy otiskovalo ABC souběžně dva seriály – jeden na zadní straně a jeden na konci přílohy s vystřihovánkami. Logicky právě závěrečný seriál býval ten efektnější a přitom ve druhé Velké knize převažují příběhy ukrývané uvnitř. Jenomže sestavit „The Best Of“ z B-stran singlů si mohou dovolit pouze opravdoví mistři. A při vší úctě k magazínu, který v 70. a 80. letech představoval jednu z mála bašt solidního komiksu, si nemyslím, že jeho produkce dosahovala takové úrovně.
Navíc mám pocit, že jednou z hlavních slabin série Velkých knih je nedotažená koncepce. První Velká kniha se zaměřila na sci-fi, ovšem v kolekci antikvárních kousků hodně drnčel o mnoho let mladší Hvězdný policajt – příběh, který na počátku 90. let vznikl pro nikdy nezrealizovaný komiksový časopis a nabízel úplně jinou poetiku než ostatní příspěvky. Druhá Velká kniha se zaměřuje na cestopisné a dobrodružné příběhy, ze kterých ale žánrově vybočují sci-fi Dobyvatelé hlubin a Stroj času, a s celkem opět příliš neladí ani Ostrov pokladů, který ABC nedávno vyšťouralo z šuplíků vyhaslé Komety. Tudíž se nemohu zbavit dojmu, že obě Velké knihy tak úplně nedrží pohromadě.
Sám ke generaci odkojené Ábíčkem patřím, přesto nad druhou Velkou knihou váhám, jestli se její vydavatel ve svém odhadu trochu nezmýlil. Především mám pocit, že poněkud nehospodárně vyplýtval nejpopulárnější fláky v prvním svazku. V dobách své největší slávy otiskovalo ABC souběžně dva seriály – jeden na zadní straně a jeden na konci přílohy s vystřihovánkami. Logicky právě závěrečný seriál býval ten efektnější a přitom ve druhé Velké knize převažují příběhy ukrývané uvnitř. Jenomže sestavit „The Best Of“ z B-stran singlů si mohou dovolit pouze opravdoví mistři. A při vší úctě k magazínu, který v 70. a 80. letech představoval jednu z mála bašt solidního komiksu, si nemyslím, že jeho produkce dosahovala takové úrovně.
Navíc mám pocit, že jednou z hlavních slabin série Velkých knih je nedotažená koncepce. První Velká kniha se zaměřila na sci-fi, ovšem v kolekci antikvárních kousků hodně drnčel o mnoho let mladší Hvězdný policajt – příběh, který na počátku 90. let vznikl pro nikdy nezrealizovaný komiksový časopis a nabízel úplně jinou poetiku než ostatní příspěvky. Druhá Velká kniha se zaměřuje na cestopisné a dobrodružné příběhy, ze kterých ale žánrově vybočují sci-fi Dobyvatelé hlubin a Stroj času, a s celkem opět příliš neladí ani Ostrov pokladů, který ABC nedávno vyšťouralo z šuplíků vyhaslé Komety. Tudíž se nemohu zbavit dojmu, že obě Velké knihy tak úplně nedrží pohromadě.
Co se samotných komiksů týče, ze druhého svazku výrazně vyčnívá příběh Biggles. Petráčkova kresba má skutečně švih, pozorný čtenář nepřehlédne jemnou nadsázku. a svůj půvab má i lehounká linka a barevné kompozice, v nichž dominuje krásná zlatožlutá. Slušný je krom toho i scénář, který zpracovává známou knižní předlohu. Na motivy literárních děl ostatně vznikla rovná polovina libret zde přetištěných komiksů a z té druhé půle nestojí v podstatě žádné za podrobnější zmínku. Opět se nám tak připomíná stará známá bolest českého komiksu - nedostatek kvalitních scénáristů …
Vedle Jiřího Petráčka určitě odvedl dobrou práci i Luboš Hlavsa, přestože on sám označuje abíčkovské pojetí kreslených seriálů za „přehlídku miniatur“. A ani se mu nemůžeme příliš divit, vezmeme-li v potaz, že musel vměstnat dvanáct, patnáct a někdy dokonce i víc políček na jednu stránku. Trochu větší prostor dostal Hlavsa pouze v příběhu Stroj času, jeho scénář lze ovšem nejpřiléhavěji označit slovem blábol; na tomto seriálu je asi nejzajímavější to, že jeho první čtyři strany na konci 80. let pro loterii MON původně nakreslil Kája Saudek.
Na první pohled je docela zajímavá kresba Jana Štěpánka, ovšem od aféry z počátku 90. let, kdy vyšlo najevo, že v komiksech otištěných v Kometě Štěpánek ve velkém obkresloval postavy i celé kompozice z francouzského časopisu Pif, mám k jeho počinům nezměrnou nedůvěru. A přesvědčivý není ani příspěvek Františka Kobíka. Pro tohoto výtvarníka mám sice naopak až nekritickou slabost, protože se mi v dětství jednou provždy zaryl hluboko pod kůži, nicméně Dobyvatelé hlubin vznikli v době, kdy už byl Kobík očividně za svým tvůrčím vrcholem. Jejich scénář je navíc hojně prošpikován propagandistickými motivy, ačkoli byl příběh vytvořen až ve druhé polovině 80. let, kdy už ledy začínaly slyšitelně pukat. Ještě větší dávku budovatelského zápalu pak v sobě nese výtvor nazvaný Zajatec ptáka Mauk, který – pro srovnání – vznikal ve stejné době jako první Lips Tullian.
Seriály, které nakreslil Milan Víšek nikterak neurazí ale ani neoslní. Pokud bych se v nich měl snažit objevit něco zajímavého, snad by šlo s velkou dávkou nadsázky prohlásit hlavního hrdinu příběhu Pán vlků za jediného legálního českého maskovaného superhrdinu z období normalizace – na hlavě nosí kuklu z vlčí kůže (která však má určitě blíž k Zorrovi Mstitelovi než k Batmanovi) a jeho střelecké schopnosti rovněž patří do světa, kam obyčejný smrtelník nikdy nevkročí. Přetextovaná Karibská perla z dílny výtvarníka Martina Hrdiny nenabízí v podstatě nic, co by člověka vábilo k četbě, a počiny kreslíře Vladimíra Perglera mě po výtvarné stránce odpuzovaly už v dětství natolik, že jsem je nebyl schopen přelouskat ani v době, kdy se mi o pořádných komiksech mohlo jenom zdát. Nedávno zesnulá polovička dua BaPe, které roky zásobovalo magazín Dikobraz komunální satirou, sice určitě kreslit uměla, nicméně mám pocit, že nápad věnovat se komiksu s cestopisným, vážně míněným scénářem nebyl z její strany příliš šťastný.
Vedle Jiřího Petráčka určitě odvedl dobrou práci i Luboš Hlavsa, přestože on sám označuje abíčkovské pojetí kreslených seriálů za „přehlídku miniatur“. A ani se mu nemůžeme příliš divit, vezmeme-li v potaz, že musel vměstnat dvanáct, patnáct a někdy dokonce i víc políček na jednu stránku. Trochu větší prostor dostal Hlavsa pouze v příběhu Stroj času, jeho scénář lze ovšem nejpřiléhavěji označit slovem blábol; na tomto seriálu je asi nejzajímavější to, že jeho první čtyři strany na konci 80. let pro loterii MON původně nakreslil Kája Saudek.
Na první pohled je docela zajímavá kresba Jana Štěpánka, ovšem od aféry z počátku 90. let, kdy vyšlo najevo, že v komiksech otištěných v Kometě Štěpánek ve velkém obkresloval postavy i celé kompozice z francouzského časopisu Pif, mám k jeho počinům nezměrnou nedůvěru. A přesvědčivý není ani příspěvek Františka Kobíka. Pro tohoto výtvarníka mám sice naopak až nekritickou slabost, protože se mi v dětství jednou provždy zaryl hluboko pod kůži, nicméně Dobyvatelé hlubin vznikli v době, kdy už byl Kobík očividně za svým tvůrčím vrcholem. Jejich scénář je navíc hojně prošpikován propagandistickými motivy, ačkoli byl příběh vytvořen až ve druhé polovině 80. let, kdy už ledy začínaly slyšitelně pukat. Ještě větší dávku budovatelského zápalu pak v sobě nese výtvor nazvaný Zajatec ptáka Mauk, který – pro srovnání – vznikal ve stejné době jako první Lips Tullian.
Seriály, které nakreslil Milan Víšek nikterak neurazí ale ani neoslní. Pokud bych se v nich měl snažit objevit něco zajímavého, snad by šlo s velkou dávkou nadsázky prohlásit hlavního hrdinu příběhu Pán vlků za jediného legálního českého maskovaného superhrdinu z období normalizace – na hlavě nosí kuklu z vlčí kůže (která však má určitě blíž k Zorrovi Mstitelovi než k Batmanovi) a jeho střelecké schopnosti rovněž patří do světa, kam obyčejný smrtelník nikdy nevkročí. Přetextovaná Karibská perla z dílny výtvarníka Martina Hrdiny nenabízí v podstatě nic, co by člověka vábilo k četbě, a počiny kreslíře Vladimíra Perglera mě po výtvarné stránce odpuzovaly už v dětství natolik, že jsem je nebyl schopen přelouskat ani v době, kdy se mi o pořádných komiksech mohlo jenom zdát. Nedávno zesnulá polovička dua BaPe, které roky zásobovalo magazín Dikobraz komunální satirou, sice určitě kreslit uměla, nicméně mám pocit, že nápad věnovat se komiksu s cestopisným, vážně míněným scénářem nebyl z její strany příliš šťastný.
.
A ještě si neodpustím poznámku k předtiskové přípravě seriálů – z vlastní zkušenosti moc dobře vím, jak je obtížné vyrobit ze starých tištěných předloh kvalitní podklady pro nový tisk. Přesto se nemohu zbavit dojmu, že neostrost a rozbředlá barevnost některých stránek je na samé hranici únosnosti.
Co dodat – Velká kniha komiksu 2 navzdory všem předchozím výtkám nakonec skončila i v mé poličce. Jen si nejsem jistý, jestli ji po dopsání této recenze ještě někdy otevřu z jiných než „komiksovědných“ důvodů…
Co dodat – Velká kniha komiksu 2 navzdory všem předchozím výtkám nakonec skončila i v mé poličce. Jen si nejsem jistý, jestli ji po dopsání této recenze ještě někdy otevřu z jiných než „komiksovědných“ důvodů…
Cesta kolem světa, scénář: Karel Dunda, Helena Kholová, kresba: Vladimír Pergler, 24 stran, 1986/87
Lovci zelených pokladů, scénář: Karel Dunda, Helena Kholová, kresba: Luboš Hlavsa, 24 stran, 1988/89
Asií křížem krážem, scénář: Karel Dunda, Helena Kholová, kresba: Milan Víšek, 24 stran, 1987/88
Znovuzrozené lodě, scénář: Helena Kholová, kresba: Vladimír Pergler, 24 stran. 1983/84
Karibská perla, scénář: Helena Kholová, kresba: Martin Hrdina, 24 stran, 1976/77
Kapitán karibského moře, scénář: Vlastislav Toman, kresba: Luboš Hlavsa, 26 stran, 1989/90
Pán vlků, scénář: Vlastislav Toman, kresba: Milan Víšek, 24 stran, 1985/86
Zajatec ptáka Mauk, scénář: Vlastislav Toman, kresba: Otakar Procházka, 26 stran, 1971/72
Dobyvatelé hlubin, scénář: Vlastislav Toman, kresba: František Kobík, 24 stran, 1986/87
Biggles, scénář: Václav Šorel, kresba: Jiří Petráček, 38 stran, 1990/92
Ostrov pokladů, scénář: L. Štěpánková, kresba: Jan Štěpánek, 19 stran, 1996/98
Stroj času, scénář: Rudolf Baudis, kresba: Luboš Hlavsa, 31 stran, 1991/93
Lovci zelených pokladů, scénář: Karel Dunda, Helena Kholová, kresba: Luboš Hlavsa, 24 stran, 1988/89
Asií křížem krážem, scénář: Karel Dunda, Helena Kholová, kresba: Milan Víšek, 24 stran, 1987/88
Znovuzrozené lodě, scénář: Helena Kholová, kresba: Vladimír Pergler, 24 stran. 1983/84
Karibská perla, scénář: Helena Kholová, kresba: Martin Hrdina, 24 stran, 1976/77
Kapitán karibského moře, scénář: Vlastislav Toman, kresba: Luboš Hlavsa, 26 stran, 1989/90
Pán vlků, scénář: Vlastislav Toman, kresba: Milan Víšek, 24 stran, 1985/86
Zajatec ptáka Mauk, scénář: Vlastislav Toman, kresba: Otakar Procházka, 26 stran, 1971/72
Dobyvatelé hlubin, scénář: Vlastislav Toman, kresba: František Kobík, 24 stran, 1986/87
Biggles, scénář: Václav Šorel, kresba: Jiří Petráček, 38 stran, 1990/92
Ostrov pokladů, scénář: L. Štěpánková, kresba: Jan Štěpánek, 19 stran, 1996/98
Stroj času, scénář: Rudolf Baudis, kresba: Luboš Hlavsa, 31 stran, 1991/93
