K odkrytí „první vrstvy“ pomohla náhoda – v ateliéru akademického malíře Milana Ressela narazil Komiks.cz na nedokončenou první stranu seriálu. Ačkoli mistr své dílo nedokázal zařadit, nebylo obtížné rekonstruovat genezi seriálu: poté, co skončil Thuvii z Ptarhu, automaticky dostal nový scénář a začal pracovat. Pak však redakci zasáhla fáma o jeho útěku do zahraničí a dílo narychlo převzal akademický malíř Otakar Procházka, který tou dobou s ABC spolupracoval na jiných, většinou ilustračních projektech.
Srovnání odhaluje něco ze scénáristovy metody – totožnost obrázků prozrazuje pečlivou scénáristickou kompozici, i když podle mistra Procházky byly Tomanovy náčrty velmi schématické. Estetické hodnocení je jistě věcí osobního vkusu, každopádně Ressel působí, jakoby nebyl ve své kůži, když nemůže „rozbalit“ své fantastické vize.Zřejmě mu ani tolik nevadilo, že z rozjetého vlaku vyskočil...
Zato malíř Procházka dokázal pravý div – i když mu osobně komiks nic neříká a jde o jeho jediný (!) kontakt s žánrem, kombinací silných a slabých čar dodal ábíčkovským miniobrázkům nebývalou hloubu a přivedl na svět velmi slušné dílo. „Byla to jen epizoda a komiks mě nijak nepřitahoval,“ řekl však Komiksu.cz autor, který se věnuje ilustracím pro Institut všeobecného vzdělávání a nakladatelství Květ.
Srovnání odhaluje něco ze scénáristovy metody – totožnost obrázků prozrazuje pečlivou scénáristickou kompozici, i když podle mistra Procházky byly Tomanovy náčrty velmi schématické. Estetické hodnocení je jistě věcí osobního vkusu, každopádně Ressel působí, jakoby nebyl ve své kůži, když nemůže „rozbalit“ své fantastické vize.Zřejmě mu ani tolik nevadilo, že z rozjetého vlaku vyskočil...
Zato malíř Procházka dokázal pravý div – i když mu osobně komiks nic neříká a jde o jeho jediný (!) kontakt s žánrem, kombinací silných a slabých čar dodal ábíčkovským miniobrázkům nebývalou hloubu a přivedl na svět velmi slušné dílo. „Byla to jen epizoda a komiks mě nijak nepřitahoval,“ řekl však Komiksu.cz autor, který se věnuje ilustracím pro Institut všeobecného vzdělávání a nakladatelství Květ.
Druhým . krokem bylo prozkoumání předlohy. Po protofantasy americké provenience neváhal Vlastislav Toman zpracovat román cestovatele a spisovatele Leonida Platova Údolí sedmi trav z roku 1955, čímž prokázal pozoruhodné rozpětí svého scénáristického umu. V úvodu k Velké knize komiksů 2 (dále VKK2) stručně konstatuje, že šlo o úlitbu režimu – redakce si měla uvedením seriálu udělat dobré oko a zachránit časopis, aby nebyl postižen tlaky shora jako např. Junák. Komiksu.cz Toman navíc vysvětlil, že nešlo o prosovětskou propagandu, nýbrž snahu „přiklonit se“ vizuálně směrem k „Východu“, a to spíše zeměpisnému než politickému.
Román vyšel v Československu v edici Svět sovětů hned třikrát (v letech 1959, 1962 a 1965) a dosáhl bezmála stotisícového nákladu. Ačkoli VKK2 učinila dílo široce dostupným, sluší se připomenout děj. Ruský profesor Vetlugin je ještě za carského režimu uvržen z politických důvodů do tábora na Sibiři. Odtud se pokusí roku 1916 s pomocí amerických pašeráků kůží a vodky uprchnout, je však vyzrazen a po dobrodružné cestě po ledových krách se dostane do tajemné kotliny, jakési tepelné oázy v mrazivých končinách poloostrovu Tajmyr. Zde žije primitivní kmen Evenků (odnož Nganasanů), jimž vládne zlá a primitivní šamanka Chytyndo, která neustále vyhrožuje tajemným ptákem Mauk. Vetlugin se stane jejich zajatcem, prožívá zde rozličné příhody, až ho v posledním díle zachrání roku 1940 vědecká expedice, tentokrát již sovětská. A přitom vyjde najevo hrozná pravda – Evenkové do kotliny utekli ze strachu před sčítáním lidu a následným uvalením daní, a pták Mauk není nic jiného než ruský dvojhlavý orel z plechové cedule nějakého úřadu.
Sluší se přiznat, že děj, ač normalizačně korektní, je napínavý a má spád. . Toman zdařile vysledoval nejnosnější linii příběhu, který v mnohasetstránkovém originále líčí Vetluginovy osudy v retrospektivě a hlavním nositelem akce je záchranná expedice. Obratně a „akčně“ také eliminoval tragédii, neboť v originále Vetluginova „manželka“ Sojtyne Ohnivá vrata z 21. dílu komiksu nepřežije.
Ještě zajímavější zjištění však odhalila podrobnější četba – v románu je silně přítomný motiv setkání nositele pokročilejší civilizace s obyvateli z doby kamenné, přičemž Vetlugin nejednou medituje nad tím, jak urychlit jejich vývoj. Pro děti jistě ideální didaktické téma – ale nevykukuje na nás tak trochu Žlutá planeta? Tomanovi přece není „stěhování nápadů“ cizí? např. Kruana nechal vynalézt létající balón úplně stejně jako vědce v První výpravě atd. atd. Nabízí se hypotéza, že trilogie Pod sluncem zářícího je průmětem ranějších prací – akční prvek by podle této teorie pocházel z Carthorise a ideologický rámec z Vetlugina. I když nechceme tuto metodu shazovat, zdá se být symbolické, že malíř Procházka ilustroval počátkem 90. let pro ministerstvo zemědělství příručku Výroba a využití kompostů.
Román vyšel v Československu v edici Svět sovětů hned třikrát (v letech 1959, 1962 a 1965) a dosáhl bezmála stotisícového nákladu. Ačkoli VKK2 učinila dílo široce dostupným, sluší se připomenout děj. Ruský profesor Vetlugin je ještě za carského režimu uvržen z politických důvodů do tábora na Sibiři. Odtud se pokusí roku 1916 s pomocí amerických pašeráků kůží a vodky uprchnout, je však vyzrazen a po dobrodružné cestě po ledových krách se dostane do tajemné kotliny, jakési tepelné oázy v mrazivých končinách poloostrovu Tajmyr. Zde žije primitivní kmen Evenků (odnož Nganasanů), jimž vládne zlá a primitivní šamanka Chytyndo, která neustále vyhrožuje tajemným ptákem Mauk. Vetlugin se stane jejich zajatcem, prožívá zde rozličné příhody, až ho v posledním díle zachrání roku 1940 vědecká expedice, tentokrát již sovětská. A přitom vyjde najevo hrozná pravda – Evenkové do kotliny utekli ze strachu před sčítáním lidu a následným uvalením daní, a pták Mauk není nic jiného než ruský dvojhlavý orel z plechové cedule nějakého úřadu.
Sluší se přiznat, že děj, ač normalizačně korektní, je napínavý a má spád. . Toman zdařile vysledoval nejnosnější linii příběhu, který v mnohasetstránkovém originále líčí Vetluginovy osudy v retrospektivě a hlavním nositelem akce je záchranná expedice. Obratně a „akčně“ také eliminoval tragédii, neboť v originále Vetluginova „manželka“ Sojtyne Ohnivá vrata z 21. dílu komiksu nepřežije.
Ještě zajímavější zjištění však odhalila podrobnější četba – v románu je silně přítomný motiv setkání nositele pokročilejší civilizace s obyvateli z doby kamenné, přičemž Vetlugin nejednou medituje nad tím, jak urychlit jejich vývoj. Pro děti jistě ideální didaktické téma – ale nevykukuje na nás tak trochu Žlutá planeta? Tomanovi přece není „stěhování nápadů“ cizí? např. Kruana nechal vynalézt létající balón úplně stejně jako vědce v První výpravě atd. atd. Nabízí se hypotéza, že trilogie Pod sluncem zářícího je průmětem ranějších prací – akční prvek by podle této teorie pocházel z Carthorise a ideologický rámec z Vetlugina. I když nechceme tuto metodu shazovat, zdá se být symbolické, že malíř Procházka ilustroval počátkem 90. let pro ministerstvo zemědělství příručku Výroba a využití kompostů.
Závěrem nezbývá než upozornit na existenci poškozených kousků – zde má svůj díl viny BB Art, který mechanicky převzal komiks z ABC speciál 1990, při jehož přípravě chyběly díly 13. a 15. a kdosi je nepříliš zručně překreslil podle fotokopií originálů. V řadě pražských antikvariátů se přitom 16. ročník válí zcela kompletní a „skenováníschopný“, takže nezbývá než přát BB Artu větší redakční a badatelské nadšení při přípravě dalších knih.
