Rychlé šípy nebo Strážci??
Jejich autorem je Vlastislav Toman, známý především příhodami pravěkého člověka Kruana, jedné z nejdelších českých fantasy ság. Strážci začali vycházet v roce 1966 a s kratšími či delšími přestávkami se objevovali až do roku 1984, nepočítáme-li volné pokračování Strážci z Bílých domů (2003), které se ve Velké knize také objevuje.
Strážcům byly věnovány dva ábíčkovské letní speciály, 1987 a . 1989. Kromě kompletních reprintů druhé (Strážci) a třetí série (Kronika Strážců) v kresbě Františka Kobíka se teprve v souborné VKK 4 můžete setkat i s díly, které se ve vydáních z osmdesátých let neobjevily. Některé tehdy politicky závadné příběhy z první série, ještě kreslené Libuší Kovaříkovou, byly totiž ze speciálů odstraněny, a tak bude možná mnohý čtenář-pamětník trochu překvapen…
Překvapen zejména tím, jak moc jsou Strážci s Rychlými šípy spřízněni. Kromě toho, že se obě družiny i skupiny jejich nepřátel (v tomto případě Rangerů) skládají ze stejného počtu členů, je tu i spojení Zrzek/Rychlonožka a dva ze členů Rychlých šípů se v seriálu přímo objevují: Mirek Dušín jako Mirek Dušek, jakýsi patron klubu, jak je nazván ve třetí sérii (díky němu mají Strážci klubovnu a místo, kde mohou trávit prázdninové volno) a Jarka Metelka jako Jarka Motlík, Mirkův přítel zabývající se potápěčstvím, který při prvním prázdninovém táboření vystupuje jako tajemný kapitán Nemo. Jeden z příběhů je zasvěcen Ježkovi v kleci a v několika pokračováních vycházejících během roku 1968 najdeme zmínku o televizním seriálu Záhada hlavolamu.
Strážci útočí!!
První série Strážců má celkem 80 dílů a je rozhodně tím lepším, co kolem Strážců vzniklo. I když se několikrát objeví oslovení „soudruhu vedoucí“, . ideologie tu nehraje příliš velkou roli, Strážci jsou zde čtenářským klubem časopisu ABC a čtenář si tak může vychutnávat „chlapecká dobrodružství“ stejně jako u zmiňované Foglarovy předlohy. Podobnost slavným předchůdcům je tu až příliš okatá, ale můžeme ji chápat jako hold, který se snažil Toman Foglarovi vzdát. Pokud jde o naivitu příběhů, těžko bychom měli chtít po klubovém komiksu víc než zábavu, která se snaží především „poučit“.
Druhá série se stejným názvem vycházela v počátcích normalizace, v letech 1972-1973. Z naivně dětské kresby Libuše Kovaříkové, která měla své kouzlo, Strážci perem Františka Kobíka zestárli a začali se tvářit vážněji. Větší důraz je ve scénářích kladen na spolupracující dívčí družinu Vlaštovek, do popředí vystupuje i vztah mezi Zrzkem a Terinou. Objevují se teď už nezbytné pionýrské šátky. Hoši už také kvůli své klubové činnosti nemají tolik času na šarvátky s Rangery a více se propaguje samo ABC, komunikující tak se svými čtenáři a především pionýrskými družinami. Přibyli vojáci, střežící naši vlast před imperialisty ze Západu. Naše ozbrojené síly mají v rukávu mnoho zábavných soutěží, kterými pionýry „rádi“ zásobují a připravují tak na možnou obranu komunistických ideálů a zároveň jimi Strážce a další „uvědomělé“ pionýry obšťastňují. Koho by dnes ale nepobavilo „heslo“, kterým je jedno z vojenských dobrodružství ukončeno: „ …Honza nejlépe řekl to, co si přejeme všichni – žít v míru a bez válek na naší planetě! O to se však musí zasloužit každý z nás, i vy, kluci a děvčata.“ Z této série naopak zcela zmizeli Mirek Dušek s Jarkou Motlíkem.
Přestože se Strážci stali pionýry, přeci jen asi mnoha lidem příliš připomínali opět zakázané Rychlé šípy a tak se další série objevuje až za dlouhých osm let, . v roce 1981; její poslední díl vyšel v létě roku 1984. Seriál byl přejmenován na Kroniku Strážců, protože jde vlastně o vzpomínku na staré příběhy vybrané z jejich kroniky. Do té čtenáře uvádí zestárlý Honza Drábek, který se představuje jako „inženýr z oddělení strojírenského závodu“. V této sérii se dočkáme největšího zpolitizování příběhů Strážců. Pokračuje spolupráce s Lidovými milicemi, v jednom z příběhů vystupuje krutý továrník, o kterém vypráví soused, komunista, při vzpomínce na Vítězný únor, a v závěrečném příběhu série hraje svou agitační úlohu partyzánská historka, vztahující se k hradu, jejž se pionýři rozhodnou opravit. Bývalý Mirek Dušek se tu mihne s novým jménem Mirek Bouček, Jarka Metelka je překřtěn na „redaktora Krále“, jmenovaného již jen „kapitán Nemo“. Toman příběhy obohacuje o své zkušenosti se starými zbraněmi, které prosadil i do jiného ábíčkovského seriálu, Víškem ztvárněných Příběhů psaných střelným prachem, a objeví se i fantastická příhoda, ve které se Strážci v Hadžiho snu dostanou na měsíc, což zase vyhovuje Kobíkově scifistické kresbě. Snaha o znovuzrození Strážců za cenu politických ústupků nebyla nejlepším řešením, ale kdyby jí nebylo, Strážci by patrně na vzpomínky nedostali prostor vůbec žádný.
Next generation
Zatím poslední příběhy Strážců vznikly až v roce 2003 a jde o jejich druhou generaci. Kresbu si vzal na starost Michal Kocián a dal Strážcům . moderní „saudkovskou“ tvář, patrnou například zbujnělým poprsím dívčích postav. Nový klub je tentokrát založen dívkou, Hadžiho dcerou Mankou. Ta se v místě, kam se na začátku s rodiči přestěhuje, seznámí s bratry Radkem a Tomíkem a zakládají Strážce z Bílých domů (podle panelové zástavby, kde žijí). Později se k nim přidá ještě „indiánská“ dvojka Béďa a Týna. Úhlavní nepřátelé jsou opět tři, tentokrát „puberťáci“ ze sídliště. Série má jen 15 dílů a vlastně se v ní nic neděje. Tentokrát má být seriál určen stejnou měrou chlapcům i děvčatům a tak se objevuje i epizoda s koněm. Vrcholem má být reflexe záplav v roce 2002, během nichž se novým Strážcům podaří zachránit „roztomilého psíka“ a zdá se, jakoby měl příběh dál pokračovat. Kvalitativně je tato série na ještě nižší úrovni než Kronika Strážců; snaha o oživení klubácké legendy v soudobých reáliích selhala a naštěstí byla brzy zastavena.
…a něco navíc
Vedle Strážců obsahuje Velká kniha komiksů další dva příběhy. Prvním z nich je Goro, ochránce makaků scénáristy Ivo Pechara a kreslíře Jiřího Petráčka, . druhým Křížová výprava ke hvězdám, k níž napsal scénář Petr Konupčík podle knihy Paula Andersona a o kresbu se postaral Vladimír Bican.
Goro, ochránce makaků vycházel nejdříve v časopise Kometa a poté ještě jednou v ABC. Scénář má hlavu i patu a jde o jeden z prvních českých pokusů o ekologický komiks. Pojednává o záchraně opic, která se podaří Gorovi, mladíkovi z rybářské lodi, jejíž osádka se rozhodne nahradit jejich odchytem a prodejem neúspěšný rybolov. Kresba mě příliš neoslovila, hlavně kvůli všudypřítomným čárám a nevýrazné barevnosti, které patří ovšem k autorově technice.
Křížová výprava ke hvězdám je naopak neúspěšnou snahou o skloubení fantasy a scifi. Příběh jež dětinsky naivní: křižáci ze čtrnáctého století dobudou vesmír v boji proti mnohem lépe vyzbrojeným mimozemským civilizacím. Trochu to připomíná Burroughsova Johna Cartera, s větším zaměřením na scifi. Kresba a především kolorování nemají daleko k tomu, aby se vám po chvíli čtení zvedl žaludek, scénář je občas tak zmatený, že se děj v některých pasážích stává nesrozumitelným. Tento příběh na rozdíl od Gora a Strážců nestojí snad ani za přečtení menším dětem.
Číst či nečíst??
Vedle stabilně kvalitního papíru, vazby i úpravy, na něž jsme u BB Artu zvyklí, se v této Velké knize objevují i kratší články, seznamující čtenáře s historií . každého ze seriálů. U Strážců jde však spíše o profil Vlastislava Tomana – informací o samotných Strážcích je zde bohužel poskrovnu.
Velká kniha komiksů se seriálem Strážci by neměla chybět v knihovničce všech pamětníků, kterým Strážci nahrazovaly nedostupné Rychlé šípy a také těch, kteří mají Rychlé šípy přečtené odpředu i odzadu a touží po dalším „poučném“ počtení, a to bez jediné kapky crwe. U některých příhod se budete bavit, někde vás možná strhne i děj, každopádně prokousat se skoro dvěma sty stranami není tak hrozné, jak by se mohlo z této recense zdát. Nepočítejte však s tím, že jí nadchnete svého potomka. Pro toho bude tento seriál nejspíš už jen „trapně“ dětinskou záležitostí…
Jejich autorem je Vlastislav Toman, známý především příhodami pravěkého člověka Kruana, jedné z nejdelších českých fantasy ság. Strážci začali vycházet v roce 1966 a s kratšími či delšími přestávkami se objevovali až do roku 1984, nepočítáme-li volné pokračování Strážci z Bílých domů (2003), které se ve Velké knize také objevuje.
Strážcům byly věnovány dva ábíčkovské letní speciály, 1987 a . 1989. Kromě kompletních reprintů druhé (Strážci) a třetí série (Kronika Strážců) v kresbě Františka Kobíka se teprve v souborné VKK 4 můžete setkat i s díly, které se ve vydáních z osmdesátých let neobjevily. Některé tehdy politicky závadné příběhy z první série, ještě kreslené Libuší Kovaříkovou, byly totiž ze speciálů odstraněny, a tak bude možná mnohý čtenář-pamětník trochu překvapen…
Překvapen zejména tím, jak moc jsou Strážci s Rychlými šípy spřízněni. Kromě toho, že se obě družiny i skupiny jejich nepřátel (v tomto případě Rangerů) skládají ze stejného počtu členů, je tu i spojení Zrzek/Rychlonožka a dva ze členů Rychlých šípů se v seriálu přímo objevují: Mirek Dušín jako Mirek Dušek, jakýsi patron klubu, jak je nazván ve třetí sérii (díky němu mají Strážci klubovnu a místo, kde mohou trávit prázdninové volno) a Jarka Metelka jako Jarka Motlík, Mirkův přítel zabývající se potápěčstvím, který při prvním prázdninovém táboření vystupuje jako tajemný kapitán Nemo. Jeden z příběhů je zasvěcen Ježkovi v kleci a v několika pokračováních vycházejících během roku 1968 najdeme zmínku o televizním seriálu Záhada hlavolamu.
Strážci útočí!!
První série Strážců má celkem 80 dílů a je rozhodně tím lepším, co kolem Strážců vzniklo. I když se několikrát objeví oslovení „soudruhu vedoucí“, . ideologie tu nehraje příliš velkou roli, Strážci jsou zde čtenářským klubem časopisu ABC a čtenář si tak může vychutnávat „chlapecká dobrodružství“ stejně jako u zmiňované Foglarovy předlohy. Podobnost slavným předchůdcům je tu až příliš okatá, ale můžeme ji chápat jako hold, který se snažil Toman Foglarovi vzdát. Pokud jde o naivitu příběhů, těžko bychom měli chtít po klubovém komiksu víc než zábavu, která se snaží především „poučit“.
Druhá série se stejným názvem vycházela v počátcích normalizace, v letech 1972-1973. Z naivně dětské kresby Libuše Kovaříkové, která měla své kouzlo, Strážci perem Františka Kobíka zestárli a začali se tvářit vážněji. Větší důraz je ve scénářích kladen na spolupracující dívčí družinu Vlaštovek, do popředí vystupuje i vztah mezi Zrzkem a Terinou. Objevují se teď už nezbytné pionýrské šátky. Hoši už také kvůli své klubové činnosti nemají tolik času na šarvátky s Rangery a více se propaguje samo ABC, komunikující tak se svými čtenáři a především pionýrskými družinami. Přibyli vojáci, střežící naši vlast před imperialisty ze Západu. Naše ozbrojené síly mají v rukávu mnoho zábavných soutěží, kterými pionýry „rádi“ zásobují a připravují tak na možnou obranu komunistických ideálů a zároveň jimi Strážce a další „uvědomělé“ pionýry obšťastňují. Koho by dnes ale nepobavilo „heslo“, kterým je jedno z vojenských dobrodružství ukončeno: „ …Honza nejlépe řekl to, co si přejeme všichni – žít v míru a bez válek na naší planetě! O to se však musí zasloužit každý z nás, i vy, kluci a děvčata.“ Z této série naopak zcela zmizeli Mirek Dušek s Jarkou Motlíkem.
Přestože se Strážci stali pionýry, přeci jen asi mnoha lidem příliš připomínali opět zakázané Rychlé šípy a tak se další série objevuje až za dlouhých osm let, . v roce 1981; její poslední díl vyšel v létě roku 1984. Seriál byl přejmenován na Kroniku Strážců, protože jde vlastně o vzpomínku na staré příběhy vybrané z jejich kroniky. Do té čtenáře uvádí zestárlý Honza Drábek, který se představuje jako „inženýr z oddělení strojírenského závodu“. V této sérii se dočkáme největšího zpolitizování příběhů Strážců. Pokračuje spolupráce s Lidovými milicemi, v jednom z příběhů vystupuje krutý továrník, o kterém vypráví soused, komunista, při vzpomínce na Vítězný únor, a v závěrečném příběhu série hraje svou agitační úlohu partyzánská historka, vztahující se k hradu, jejž se pionýři rozhodnou opravit. Bývalý Mirek Dušek se tu mihne s novým jménem Mirek Bouček, Jarka Metelka je překřtěn na „redaktora Krále“, jmenovaného již jen „kapitán Nemo“. Toman příběhy obohacuje o své zkušenosti se starými zbraněmi, které prosadil i do jiného ábíčkovského seriálu, Víškem ztvárněných Příběhů psaných střelným prachem, a objeví se i fantastická příhoda, ve které se Strážci v Hadžiho snu dostanou na měsíc, což zase vyhovuje Kobíkově scifistické kresbě. Snaha o znovuzrození Strážců za cenu politických ústupků nebyla nejlepším řešením, ale kdyby jí nebylo, Strážci by patrně na vzpomínky nedostali prostor vůbec žádný.
Next generation
Zatím poslední příběhy Strážců vznikly až v roce 2003 a jde o jejich druhou generaci. Kresbu si vzal na starost Michal Kocián a dal Strážcům . moderní „saudkovskou“ tvář, patrnou například zbujnělým poprsím dívčích postav. Nový klub je tentokrát založen dívkou, Hadžiho dcerou Mankou. Ta se v místě, kam se na začátku s rodiči přestěhuje, seznámí s bratry Radkem a Tomíkem a zakládají Strážce z Bílých domů (podle panelové zástavby, kde žijí). Později se k nim přidá ještě „indiánská“ dvojka Béďa a Týna. Úhlavní nepřátelé jsou opět tři, tentokrát „puberťáci“ ze sídliště. Série má jen 15 dílů a vlastně se v ní nic neděje. Tentokrát má být seriál určen stejnou měrou chlapcům i děvčatům a tak se objevuje i epizoda s koněm. Vrcholem má být reflexe záplav v roce 2002, během nichž se novým Strážcům podaří zachránit „roztomilého psíka“ a zdá se, jakoby měl příběh dál pokračovat. Kvalitativně je tato série na ještě nižší úrovni než Kronika Strážců; snaha o oživení klubácké legendy v soudobých reáliích selhala a naštěstí byla brzy zastavena.
…a něco navíc
Vedle Strážců obsahuje Velká kniha komiksů další dva příběhy. Prvním z nich je Goro, ochránce makaků scénáristy Ivo Pechara a kreslíře Jiřího Petráčka, . druhým Křížová výprava ke hvězdám, k níž napsal scénář Petr Konupčík podle knihy Paula Andersona a o kresbu se postaral Vladimír Bican.
Goro, ochránce makaků vycházel nejdříve v časopise Kometa a poté ještě jednou v ABC. Scénář má hlavu i patu a jde o jeden z prvních českých pokusů o ekologický komiks. Pojednává o záchraně opic, která se podaří Gorovi, mladíkovi z rybářské lodi, jejíž osádka se rozhodne nahradit jejich odchytem a prodejem neúspěšný rybolov. Kresba mě příliš neoslovila, hlavně kvůli všudypřítomným čárám a nevýrazné barevnosti, které patří ovšem k autorově technice.
Křížová výprava ke hvězdám je naopak neúspěšnou snahou o skloubení fantasy a scifi. Příběh jež dětinsky naivní: křižáci ze čtrnáctého století dobudou vesmír v boji proti mnohem lépe vyzbrojeným mimozemským civilizacím. Trochu to připomíná Burroughsova Johna Cartera, s větším zaměřením na scifi. Kresba a především kolorování nemají daleko k tomu, aby se vám po chvíli čtení zvedl žaludek, scénář je občas tak zmatený, že se děj v některých pasážích stává nesrozumitelným. Tento příběh na rozdíl od Gora a Strážců nestojí snad ani za přečtení menším dětem.
Číst či nečíst??
Vedle stabilně kvalitního papíru, vazby i úpravy, na něž jsme u BB Artu zvyklí, se v této Velké knize objevují i kratší články, seznamující čtenáře s historií . každého ze seriálů. U Strážců jde však spíše o profil Vlastislava Tomana – informací o samotných Strážcích je zde bohužel poskrovnu.
Velká kniha komiksů se seriálem Strážci by neměla chybět v knihovničce všech pamětníků, kterým Strážci nahrazovaly nedostupné Rychlé šípy a také těch, kteří mají Rychlé šípy přečtené odpředu i odzadu a touží po dalším „poučném“ počtení, a to bez jediné kapky crwe. U některých příhod se budete bavit, někde vás možná strhne i děj, každopádně prokousat se skoro dvěma sty stranami není tak hrozné, jak by se mohlo z této recense zdát. Nepočítejte však s tím, že jí nadchnete svého potomka. Pro toho bude tento seriál nejspíš už jen „trapně“ dětinskou záležitostí…
