. Většinu členů příslušné mezinárodní pašerácké bandy sice Tintin po mnoha peripetiích odhalí a předá policii, její vůdce však stále uniká a bude demaskován až ve druhé části příběhu. K prvnímu setkání s doutníky i s úklady pašeráků dojde nedaleko Káhiry v hrobce faraona Semtam-Chaose. Tímto rozverným zvukomalebným jménem překřtila překladatelka Kateřina Vinšová originální francouzské faraonovo přízvisko Kih-Oskh, což zřejmě neznamená nic jiného než zcela obyčejný kiosk. K faraonově hrobce Tintina přivede zpočátku jen mírně potrhlý, posléze však zcela šílený profesor Filemon Silikon, v originálu Philémon Siclone (tj. cyklon). Profesor Silikon se proplétá dějem až do poslední, dvaašedesáté strany, kdy je konečně bezpečně uklizen do ústavu pro duševně choré.
. Obálka alba obsahuje i další zajímavosti. Písmeno "O" ve slově "FARAONOVY" se změnilo na znak, jímž se dorozumívají pašeráci opia. A za Tintinem vidíme řadu sarkofágů s mumiemi slavných i méně slavných učenců, kteří se odvážili proniknout do dotyčné hrobky. Naší pozornosti by neměly uniknout zejména dva z nich. Přímo za Tintinovou hlavou se nachází sarkofág, ve kterém trůní mumifikovaný E. P. Jacobini. Nejde o nikoho menšího než o slavného komiksového autora E. P. Jacobse, Hergého přítele, který mu svého času pomáhal s přípravou barevných tintinovských alb. Datum úmrtí "egyptologa" Jacobiniho není zvoleno náhodně. Dne 10. listopadu 1929 totiž zemřel hrabě Carnavon, člen expedice, která v roce 1922 vnikla do Tutanchamonovy hrobky. Smrt hraběte Carnavona byla první ze série záhadných úmrtí, která postihla účastníky této vědecké výpravy. Na druhém obrázku na str. 8 alba ostatně spatříme mumii dotyčného vědce opatřenou tabulkou "Carnawal, egyptolog".
Příběh Faraonových doutníků, který zavede Tintina z Port Saidu až do Indie k maharadžovi Ravažputalovi, se skládá z velkého počtu poměrně uzavřených sekvencí různé délky. Namátkou jmenujme: seznámení s profesorem Silikonem a s miliardářem Rastapopulosem na lodi, které končí Tintinovým uvězněním; výprava k Semtam-Chaosově hrobce, na jejímž konci je Tintin uspán omamným plynem; sarkofágy s Tintinem a s profesorem Silikonem jsou naloženy na loď Allana Thompsona, později hozeny přes palubu a vyloveny jinou pašeráckou lodí; prodejní akce Oliveiry de Figueiry atd. . Tato struktura je dána Hergého způsobem práce, přesněji řečeno způsobem, jímž ve 30. letech minulého století dodával - pokaždé na poslední chvíli - další panely Tintinových příhod do časopisu Petit Vingtieme. Nejprve vždy Tintina poslal do nějaké nebezpečné situace, či jej přímo vystavil nebezpečí života, načež pracně dumal, jak by jej z té kaše vytáhl. Rozuzlení některých zápletek nám proto občas připadá příliš jednoduché nebo přímo přitažené za vlasy. (Nejpřitaženější mi připadá záhadný způsob, jímž se Tintin na str. 51 vypořádá s tygrem, který napadl maharadžovu loveckou výpravu. V gondole na hřbetě slona se odehrává urputný zápas, jehož podrobnosti nevidíme, i když slyšíme příslušné zvuky VRRR VRRR VRRR. Vrčí tak tygr nebo Tintin? Na dalším obrázku se vynoří vítězný a nezraněný Tintin a vedle něj se objeví tygr navlečený do svěrací kazajky s kusem dřeva v tlamě. Už jste někdy zkoušeli navléci tygrovi svěrací kazajku?!)
. Barevná verze "Faraonových doutníků" vznikla až roku 1955, kdy už měl Hergé na svém kontě patnáct barevných alb. Proč se k tomuto v pořadí čtvrtému Tintinově dobrodružství vrátil Hergé tak pozdě, nikdo neví. Přepracování originálního 124-stránkového komiksu, který se původně jmenoval "Aventures de Tintin reporter en Orient" ("Dobrodružství reportéra Tintina v Orientu") si pochopitelně vynutilo řadu změn a nutnost se důkladně dokumentovat ve věci transatlantických parníků, plachetnic, orientálních staveb a egyptských hieroglyfů. Ano, vážení, i egyptské hieroglyfy ve "Faraonových doutnících" jsou autentické! Nejzajímavější aktualizaci doznal snad poslední obrázek na str. 15. Mocný šejk, který chce nejprve Tintina ztrestat, si jej vyvolí za svého přítele, jakmile sezná, že jde o slavnou komiksovou postavu a hrdě Tintinovi ukáže předposlední vydané tintinovské album "Objectif Lune" ("Cílem je Měsíc"). . Vtip je v tom, že album "Objectif Lune" vyšlo poprvé roku 1953, kdežto "Faraonovy doutníky" vznikaly postupně v roce 1932.
V překladu Kateřiny Vinšové mě udivilo, že slovo "freluquet" ( = "hejsek" či "hezoun") na třetím obrázku na str. 4 překládá slovem "mladíku", a že větu "L'affaire se présente mal..." ( = "Vypadá to špatně...") na čtvrtém obrázku na str. 27 nahradila slovy "To je těžký zločin...". Naopak pro dvojici smolařských a notně natvrdlých detektivů, kteří se v originálu jmenují Dupond a Dupont, šťastně zvolila česká shodně znějící jména Kadlec a Tkadlec. V albech, která vydal Egmont ČR v letech 1994 a 1995, použila tehdejší překladatelka Markéta Černá anglické ekvivalenty Thomson a Thompson.
. Některé vedlejší či epizodní postavy alba "Faraonovy doutníky" se ukázaly natolik životaschopné, že se k nim Hergé vrátil v dalších Tintinových dobrodružstvích. Patří k nim miliardář Rastatopopulos, obratný obchodník Oliveira de Figueira, pašerák Allan Thompson a zejména již shora zmíněná dvojice takřka identických detektivů. Abych předešel možným budoucím nedorozuměním a trapným omylům, rozhodl jsem se při této příležitosti upozornit laskavé čtenáře, kdo je kdo. Tak tedy: Kadlec (tj. Dupond) má pod nosem svislý knír, kdežto konečky Tkadlecova (tj. Dupontova) kníru jsou vytočeny do stran.
