Takže se smiřme s faktem, že Druhá výprava pomohla zvýšit náklad sobotní Daily Gazette a stala se velmi populární a kladně hodnocenou. A pokud vezmu komiks sám o sobě, bez onoho gazettovského mlžení kolem, tak onu popularitu dovedu pochopit. Jenže – vše má svůj líc i rub.
. Scénář je jen částečně originální, jelikož využívá motivu z prvního dílu: stolová hora, zapomenutá kdesi v hustých pralesích Jižní Ameriky, uchovává na své ploše jedinečný pravěký svět, plný původní fauny a flóry, který v prostředí zdejšího mikroklimatu přežil milióny nepozměněný okolní evolucí. Expedici, která měla v prvních 24 dílech přinést důkazy o její existenci, musí následovat samozřejmě nová – Druhá výprava, dokonaleji vybavená, technicky zajištěná, využívající vymožeností soudobé techniky (vše se točí kolem vzducholodi – nezapomeňme, že je začátek 20. století). Cíl? Zevrubně život na stolové hoře prozkoumat. Potud nic převratného. Jenže vzlétá i druhá vzducholoď – druhá výprava – obsypaná zločinci, jejímž úkolem je přistát dříve než vědci a získat pohádkovou zemi pro jistého mrzkého zbohatlíka, atd…
Klasický střet dobra se zlem, Jurský park, chcete-li, ovšem o patnáct let dříve, což Vlastislava Tomana, scénáristu, jen ctí. Navíc: v oné době podobné akční náměty v českém komiksu nebyly příliš obvyklé, i proto si seriál získal takovou oblibu, hlavně mezi adolescenty. Nesmíme také zapomenout na výchovnou úlohu komiksů v ABC, kromě morálního poslání přinášely technická a přírodovědecká témata (v tomto případě vzducholodě, vzduchovky a pravěk).
Kresby se ujal v tehdejší době nejvytěžovanější kreslíř ABC, František Kobík. Ruku má již vykreslenou, jenže při podrobnějším prozkoumání se zdá, že se asi těšil na další projekty, prostě ho to tolik nebavilo, nebo co, a tak kresba působí trochu odfláknutě. Zkrátka mohla být lepší. Detaily propracovanější. Pozadí nejen lehce naznačené. Obličeje jednotlivých postav se navzájem více podobající. Podívejte se třeba na následující Kobíkovy počiny Tvrz a hlavně Kronika Strážců a uvidíte jasněji, o čem tady mluvím.
Děj se line celkem svižně, občas se zdá, že se v něm čtenář trošku topí, ztrácí, místy je lehce nepřehledný (co se týče jeho postupu v obrázcích), ale protože je v podstatě jasné, jak to dopadne, vždycky se do něj nakonec dokážete vrátit, zorientovat se a číst dál.
Tak to u pokračování úspěšných věcí bývá. Častokrát jde jen o zbytečné protahování šité horkou jehlou, jehož cílem je zneužít čtenářského zájmu. U Druhé výpravy to mohlo být jinak – autor se totiž tváří, že šlo především o rozvinutí nedotaženého námětu A. C. Doyla, autora literární předlohy pro první díl („Zdálo se mi totiž, že Doyle neměl příběh ukončit tak, jak se stalo. Výprava se vrátila – a konec. Nestálo by za to vypravit naše hrdiny znovu do onoho ztraceného světa, aby se pokusili přinést nové a hmatatelnější důkazy o jeho existenci…?“, ptá se sám Toman). Nuže, vydejme se tam ještě jednou s nimi, a hodně štěstí!!
. Scénář je jen částečně originální, jelikož využívá motivu z prvního dílu: stolová hora, zapomenutá kdesi v hustých pralesích Jižní Ameriky, uchovává na své ploše jedinečný pravěký svět, plný původní fauny a flóry, který v prostředí zdejšího mikroklimatu přežil milióny nepozměněný okolní evolucí. Expedici, která měla v prvních 24 dílech přinést důkazy o její existenci, musí následovat samozřejmě nová – Druhá výprava, dokonaleji vybavená, technicky zajištěná, využívající vymožeností soudobé techniky (vše se točí kolem vzducholodi – nezapomeňme, že je začátek 20. století). Cíl? Zevrubně život na stolové hoře prozkoumat. Potud nic převratného. Jenže vzlétá i druhá vzducholoď – druhá výprava – obsypaná zločinci, jejímž úkolem je přistát dříve než vědci a získat pohádkovou zemi pro jistého mrzkého zbohatlíka, atd…
Klasický střet dobra se zlem, Jurský park, chcete-li, ovšem o patnáct let dříve, což Vlastislava Tomana, scénáristu, jen ctí. Navíc: v oné době podobné akční náměty v českém komiksu nebyly příliš obvyklé, i proto si seriál získal takovou oblibu, hlavně mezi adolescenty. Nesmíme také zapomenout na výchovnou úlohu komiksů v ABC, kromě morálního poslání přinášely technická a přírodovědecká témata (v tomto případě vzducholodě, vzduchovky a pravěk).
Kresby se ujal v tehdejší době nejvytěžovanější kreslíř ABC, František Kobík. Ruku má již vykreslenou, jenže při podrobnějším prozkoumání se zdá, že se asi těšil na další projekty, prostě ho to tolik nebavilo, nebo co, a tak kresba působí trochu odfláknutě. Zkrátka mohla být lepší. Detaily propracovanější. Pozadí nejen lehce naznačené. Obličeje jednotlivých postav se navzájem více podobající. Podívejte se třeba na následující Kobíkovy počiny Tvrz a hlavně Kronika Strážců a uvidíte jasněji, o čem tady mluvím.
Děj se line celkem svižně, občas se zdá, že se v něm čtenář trošku topí, ztrácí, místy je lehce nepřehledný (co se týče jeho postupu v obrázcích), ale protože je v podstatě jasné, jak to dopadne, vždycky se do něj nakonec dokážete vrátit, zorientovat se a číst dál.
Tak to u pokračování úspěšných věcí bývá. Častokrát jde jen o zbytečné protahování šité horkou jehlou, jehož cílem je zneužít čtenářského zájmu. U Druhé výpravy to mohlo být jinak – autor se totiž tváří, že šlo především o rozvinutí nedotaženého námětu A. C. Doyla, autora literární předlohy pro první díl („Zdálo se mi totiž, že Doyle neměl příběh ukončit tak, jak se stalo. Výprava se vrátila – a konec. Nestálo by za to vypravit naše hrdiny znovu do onoho ztraceného světa, aby se pokusili přinést nové a hmatatelnější důkazy o jeho existenci…?“, ptá se sám Toman). Nuže, vydejme se tam ještě jednou s nimi, a hodně štěstí!!
