Ze Země na Aldebaran a zpátky
2078: start astroletu Johannes Kepler s 1500 lidmi na palubě je pro lidstvo historickou chvílí. Na Aldebaranu lidé zakládají první kolonii za hranicemi sluneční soustavy; hlavním městem se časem stává Anatolie a nic nebrání šťastnému rozvoji populace. Jenže idylu naruší událost ze zpáteční cesty vesmírné lodě: nepochopitelně mizí i se 14 členy posádky. Ještě jeden pokus podniknou pozemšťané, tentokráte však s mnohem tragičtějším výsledkem - během letu k Aldebaranu se roku 2084 ztrácí také loď Tycho Brahe s 2500 kolonizátory na palubě. Přestává fungovat i satelit, který z vesmírných dálav zajišťoval komunikaci se Zemí, a tak je kontakt s domovskou planetou zcela přerušen. Pozemšťané přerušují lety, dokud nezjistí, proč k tragédiím dochází. O sto let později začíná vlastní příběh.
.
Život na Aldebaranu plyne celkem klidně, u moci je polovojenská diktatura v čele s guvernérem. V rybářské vesnici Arena Blanca se však jednoho dne začnou dít podivné věci: zmizí všechny ryby, moře vyvrhne polomrtvého lachtanovitého nestora a přichází tajuplný Driss, tvrdící, že pokud rychle neodejdou do vnitrozemí, všem hrozí smrtelné nebezpečí. Nikdo mu samozřejmě nevěří. Hlavní hrdinové, mladík Marc Sorenssen a dívenka Kim Kellerová, se shodou náhod ocitnou v okamžiku tragédie mimo rodnou vesnici, a když se vrátí, nacházejí všechny její obyvatele mrtvé a rozpadlé pod nánosem záhadného slizu. Zde se rozbíhá jejich několikaleté putování, při kterém zažijí neuvěřitelná dobrodružství, budou muset překonat spoustu nástrah, postaví se tváří tvář vládnoucí tyranii i záhadnému tvorovi, který se zdá celou planetu ovládat, dočkají se návratu pozemšťanů a nakonec, přes počáteční antipatie, najdou i cestu sami k sobě…
. Manganery, eleutery, oštěpáci
První díl Aldebaranu - Katastrofa - se objevil v roce 1994 a okamžitě vzbudil zájem čtenářů detailním a věrným popisem alternativního pozemského světa. Děj se neodehrává v příliš vzdálené budoucnosti, takže s hrdiny i prostředím je snadné se ztotožnit, na druhou stranu ale časový odstup dovoluje využití libovolných technických vymožeností - zvláště při dnešním tempu technologického rozvoje, kdy víme, že zítra již znamená včera. K tomu přistupuje i faktor zeměpisné podobnosti obou planet, vždyť třeba rozdíl v průměru (Aldebaran 13127 km - Země 12756) nebo v délce roku (369 dní - 365) jsou opravdu zanedbatelné. Klima, fauna a flóra jsou navíc na Aldebaranu mírnější - až na dvě výjimky: rozsáhlé oceány nejsou ani zdaleka prozkoumány a také na souši je několik oblastí, kde žijí velmi nebezpeční a rafinovaní masožravci. Lidstvo tu je rozeseto na pěti světadílech, nejhustěji osídleném a největším Biglandu (rozlohou srovnatelném s Evropou, zde se historie odehrává) a dále na Westlandu, Farlandu, Littlelandu a nejmenším Northlandu, jen o málo větším než Skandinávie.
Nejvíce se autor, Brazilec Luis Eduardo de Oliveira (známější pod zkráceninou Leo), vyřádil především při vykreslování květeny a zvláště pak zvířeny. Vychází ze známých pozemských druhů, ale ty mutuje k nepoznání. Někdy sice až na hranici uvěřitelnosti, třeba dravé ptáky oštěpáky, které podivínský staroch Pad loví vleže na zemi čekaje, až se na něj z výšky vrhnou. Netrvá dlouho a dva se na něj řítí volným pádem, oštěpovitými zobany směrem dolů. V poslední chvíli Pad uhne, létavci se zobáky zabodnou do země a on je šavlí rychle podřeže. Někdy mu však stačí jen drobné kouzlo a máme tu paracelsu, dvousettunovou rybu, vlastně dvě velryby srostlé rovnoběžně k sobě. Manganery jsou zase hybridem mezi kobylkou, kudlankou, komárem a raráškem a dokáží bodnutím uspat člověka, aby se pak v klidu nasály jeho krve. K vrcholům Leovy fabulace však patří karavely, býložravci s vizáží brontosaurů, ovšem bez nohou a naopak s vakem naplněným héliem. Mohou tak volně létat, nechávají se unášet větrem a směr určují nastavením plachtovitých křídel. A také eleutera, masožravá příšera z bažin, neschopná se přemisťovat, jelikož nemá končetiny. Dorůstá několika centimetrů a život tráví zakleslá někde ve větvích čekajíc na neopatrný hmyz. Naši hrdinové však potkají gigantickou raritu, velkou desítky metrů, zarostlou u řeky mezi kmeny několika stromů. Není divu, že taková obluda zaútočí i na bodlinami obrněného veleještěra theodora…
. Letíme dál
Sérii, sestávající ještě ze čtyř dílů (Blondýna, Fotka, Skupina a Stvůra), se dá kromě občas příliš chladné kresby vytknout jen máloco. Jako celek se Leovi stala inspirací pro další příběhy, v nichž užaslým čtenářům předvádí podobné vykonstruované světy. V cyklu Betelgeuse se posouvá ještě hlouběji do vesmíru a v Dexteru Londonovi dokonce čas a místo záměrně neuvádí. Přestože však uzdu své i čtenářské fantazie maximálně popouští, úspěchu a hlavně účinku Aldebaranu už navazující série nedosahují…
Oficiální stránky (ve francouzštině): http://aldebaran.dargaud.com
