. . REALITA A FIKCE
Není proto divu, že i v příběhu Modrý lotos Tintin potkává (na str. 42 a 43) chlapce jménem Čang, který se nejenom představí plným jménem jako Čang Čong Žen, ale stane se i jednou z významných postav tohoto komiksového alba. Příběh Modrý lotos je pokračováním Faraonových doutníků. (Hergé má na svém kontě celkem čtyři dvojalba Tintinových příběhů; toto je první z nich.)
Na první stránce je na místo prvního obrázku zařazena fiktivní novinová zpráva, která zapomnětlivému čtenáři připomíná, oč vlastně v příběhu jde. (Předchozí dobrodružství původně v časopise "Dvacáté století pro mladé" skončilo 8. února 1934, a Modrý lotos začal až po půl roce - 9. srpna 1934.)
Z Číny přijíždí posel s důležitým vzkazem pro Tintina, který si užívá zasloužilého odpočinku v Rawažputalově paláci. Posla zasáhne otrávená šipka a ten, dříve než zešílí, stačí pronést pouze slova "Šanghaj" a "Micuhirato". Tintin se tedy neprodleně vydává do Číny, kde chce vyhledat Micuhirata. Netuší, že je to lstivý a sadistický padouch, pašerák opia a spiklenec ve službách japonských tajných služeb.
V té době Japonci útočí na Čínu a Tintin je také zatažen do válečného konfliktu. (Japonci začali pronikat do Mandžuska již po První světové válce. Japonská agresivní válka proti Číně začala oficiálně 7. července 1937 incidentem u mostu Lu-kou-čchiao.) V Modrém lotosu se z Tintina, který až dosud byl něco jako "osamělý dobrodruh", stává uvědomělý bojovník proti japonskému agresorovi. Pomáhá mu přitom tajný spolek "Dračí syn". V jeho čele stojí ušlechtilá postava pana Wanga Žen-Ťié, prototyp vzdělaného čínského liberála a humanisty. (Sekvence, ve které Japonci inscenují teroristický útok na železnici, je přímo inspirovaná takzvaným železničním incidentem v Mukdenu (nyní Šen-jang), který se stal pro japonský vpád na čínské území.)
Tintin zachrání život mladému Čangovi (viz str. 42 a 43) a oba chlapci se spřátelí. Po řadě dobrodružství se Tintinovi nakonec podaří zajmout Rastapopulosův gang, vyléčit Wangova syna ze šílenství a umístit Čanga ve Wangově rodině.
. . .
FALEŠNÉ STOPY A DĚJOVÉ ZVRATY NA BĚŽÍCÍM PÁSU
Hergé zde poprvé vytvářel scénář předem, nikoli tedy na poslední chvíli, jak byl až doposud zvyklý. Na místa, kde se napětí stupňuje nad únosnou míru, vkládá humorné odbočky. Všimněme si například, že Micuhirato bydlí na Ulici Klidu, Wangův syn Didi vysvětluje svou popravovací manii slovy Lao C': "Je třeba najít cestu." a generál Haranoči na vrcholu rozčilení křičí "Setsakura!". Děj odlehčují i neustálé a vcelku předvídatelné nehody našich známých detektivů Kadlece a Tkadlece. Také Tintinova pantomima, kterou provádí v roli generála Haranočiho na str. 30, by mohla od hodiny figurovat v Tankovém praporu.
. Tintin již není tím neomylným a vševidoucím hrdinou z předchozích epizod. Považuje dokonce Micuhirata za laskavého přítele a Rastapopulose přímo za dobrodince. Falešných stop je v albu Modrý lotos dokonce několik: Tintin a Filuta jsou unášeni, napadáni na ulici, kdosi po nich střílí… Jak se však ukáže, ve všech těchto případech Číňané vlastně Tintina chrání či mu dokonce zachraňují život.
Evropany v Číně líčí Hergé velmi nepříznivě. Typickou ukázkou západního rasisty je ctihodný pan Gibbons, typickou ukázkou projaponských nálad je policejní šéf "Mezinárodní koncese" Dawson. Na mušku si autor bere i pokrytectví japonských diplomatů. "Jestliže vysíláme své vojenské oddíly do Číny," říká japonský představitel ve Společnosti národů, "je to proto, abychom uchránili Čínu před ní samotnou!..." (Recenzent, který v mládí absolvoval nemálo ideových školení, ovšem jen s krajní zdrženlivostí toleruje polopatistický rozhovor, který spolu na str. 43 vedou Tintin a zčerstva zachráněný Čang.)
TINTIN DVOUHLAVÝ
Do obrázků domalovával Čang Čong Žen čínské nápisy, které vyzývají k bojkotu japonského zboží, útočí na imperialismus, či připomínají výzvy Sunjatsenovy vlády. Hergé si byl vědom, jak velkým přínosem pro něj spolupráce s Čangem je, a navrhl mu dokonce, že jej uvede jako spoluautora tohoto příběhu. Čang však odmítl a spokojil se s tím, že své jméno umístil na obálku alba.
. V Modrém lotosu má Tintin dvě hlavy (samozřejmě, že postupně, ne najednou!). Na prvních čtyřech stranách je jeho hlava mírně elipsovitá a odpovídá modernější a příjemnější podobě, na kterou jsme si zvykli z Faraonových doutníků. Od str. 5 do konce již Tintinovu vizáž Hergé neupravoval a linie jeho hlavy opisuje téměř ideální kruh. Také zkarikované podoby nenáviděných Japonců nenechávají čtenáře na pochybách, že jde vesměs o úskočné nepřátele dobrých a hodných Číňanů.
Je jistě zbytečné dodávat, že komiks je kreslen klasickou hergéovskou čistou linkou - ligne claire. Jednotvárné členění stránek na 4 stripy o třech až čtyřech obrázcích je ozvláštněno zařazením půlstránkových celkových záběrů; kde bylo zapotřebí děj zrychlit, zařadil Hergé i sekvence drobných, za sebou jdoucích záběrů. Za povšimnutí také stojí sled čtyř němých záběrů na str. 22, které dokládají postup japonské armády na čínské území; jakýkoliv text by narušil ztísňující ovzduší, které tyto záběry navozují.
Velmi dobrý překlad opět spadá na vrub Kateřiny Vinšové. Na několika místech bylo třeba původní text zkrátit, aby se překlad vešel do bublin, a jen jedenkrát byl originální dialog naopak rozšířen. Na textu kromě drobné tiskové chyby na straně 29 vadí jen lettering: je psán - jak jinak!! - fontem Comic Sans MS.
JAK TO DOPADLO S ČANGEM
V první polovině třicátých let minulého století byl západní tisk ve své většině na straně Japonska. V albu Modrý lotos se Hergé poprvé a zřejmě i naposledy ve své kariéře neváhal postavit proti veřejnému mínění na stranu Číny. Současně s tím, jak útočil na Japonsko, neváhal poukázat na neblahou úlohu, kterou hrál západní svět na území tzv. Mezinárodní koncese. Proti albu dokonce protestovali japonští představitelé v Bruselu. Číňané naproti tomu přijali příběh s nadšením, paní Čankajšková dokonce pozvala Hergého k návštěvě Číny.
Komiksový příběh se tak poprvé dotkl ožehavého politického problému. Jeden belgický generál prý dokonce Hergému rozhořčeně vytkl: "Tohle není žádný příběh pro děti! Vy tady řešíte problém Východní Asie!"
. Tintinův komiksový přítel Čang se znovu objevil mnohem později v příběhu Tintin v Tibetu. Osobně se s ním Hergé znovu setkal až v roce 1981, dva roky před svou smrtí. Čang (skutečný, nekomiksový Čang) se pak usadil v Nogent sur Marne, stal se francouzským občanem a mimo jiné i autorem busty Françoise Mitterranda. Zemřel roku 1998; jeho dcera dnes vede v Bruselu krámek věnovaný Tintinovi.
