Hovoří John E. Lawren: „Jo, byly to dva bláznivé, šílené nápady, ale oba se nakonec ukázaly šťastné. Tím prvním bylo vyslat s výpravou do země Maple Whita našeho člověka. Byl to kromobyčejně rizikový podnik, jenže expedice uspěla a proto reportáž rozpoutala velkou sháňku po Daily Gazette a dramatické navýšení nákladu.“
Hovoří reportér Daily Gazette Ned Malone: „Ach, ta vzdálená země v neprostupných pralesích Jižní Ameriky!… Jako reportér jsem placen za to, co napíšu, jaká zajímavá témata listu přinesu – a jak je zpracuji. Myslím, že život mi už nedá lepší šanci napsat životní reportáž… Och, stolová horo, pyšně čnící k nebi, ó neprodyšný pralese, pevně hájící její tajemství. Chtěl jsem dosáhnout něčeho dobrodružného, abych se zalíbil jisté slečně Klaudii Hungertonové, a místo toho jsem tam našel svou pravou lásku – nynější matku mého syna. Och, jenom od vydavatele, svého zaměstnavatele, jsem se mohl dočkat lepšího ohodnocení, třeba finančního, než jen uznalé pochvaly a poplácání po zádech a pohlazení po vlasech. I když – na druhou stranu – diamanty, které objevil v Bažině pterodaktylů lord Roxton, také nebyly k zahození (rozhodně k zaplacení)…“
. Hovoří John E. Lawren: „A tím druhým nápadem bylo vydání kresleného seriálu. To víte, články v novinách se po určité době vyčerpají, trh jsme zahltili vzpomínkovou dobrodružnou knihou, iniciovali jsme natáčení filmu na motivy výpravy – ale co dál?“
Hovoří černošský sluha Zambo: „Ja jenom krátky mluvit. Cesta do pravěk mě moc libit, ještery a přišery ohromna a zabijak, hlavně páni profesor v nebezpeči. A patrani kolem hora taky nebezpečny, domorodci hazet kamena a ptak ještěra tak drza, že ukrast maso z oheň…“
Hovoří John E. Lawren: „Žít věčně se z toho nedá, a proto jsme po letech uveřejnili v naší víkendové příloze zvané prostě ABC komiks na pokračování. To bylo v letech 1969 – 1970. A i tento můj nápad měl velký ohlas – i když jsem zpočátku musel ostatní společníky přesvědčovat o výhodnosti takového projektu. To víte – komiksy v téhle zemi nemají příliš pevnou půdu pod nohama.“
Hovoří lovec a cestovatel lord Roxton: „Musím vám říci, zažil jsem už ve svém životě ledacos, zúčastnil jsem se spousty lovů, stopoval jsem divé šelmy, v mé sbírce trofejí nechybí krokodýlí kůže, ovšem nic z toho se ani z daleka nevyrovná výpravě do Whitovy země. Nebylo tam chvíle, ani minutky, kdy by se nedělo něco vzrušujícího. Neustále jsme museli být ve střehu, ať již kvůli potencionálnímu nebezpečí, tak především abychom náhodou něco zajímavého nepropásli. Tu poklidně se pasoucí stádo iguanodonů, tam draví okřídlení pterodaktylové, v lesíku číhající masožravý zabiják ceratosaurus, o kus dál pravěcí opičáci. Zbraň tady byla nutností – jedinou bezpečnou zárukou přežití, jelikož člověk se jinak stával ve stínu těchto pravěkých bestií pouhou kořistí. A musím se pochlubit, že mé lovecké zkušenosti, pevné nervy a rozvaha nám nejednou zachránila život.“
Hovoří John E. Lawren: „Ale vsadil jsem na jistou a už jen jména autorů komiksu se stala garancí kvality našeho díla. Jako scénáristu jsme najali Vlastislava Tomana, tenkrát mladého, dynamického mladíka s již pěknou řádkou prací (Zajatci Torů, Kronika Strážců) na svém kontě. Historické události převedl do scénáře věcně a dramaticky. Kresbu vyvedl Jiří Veškrna, člověk proslavený realizací Dobrodružství Johna Cartera, který především zvládá reálie a dokáže vystihnout maximum podrobností. Někdo možná namítne, že pak se z díla vytrácí atmosféra, jenže my jsem potřebovali ztvárnit především dinosaury a brontosaury. Což se povedlo.“
Hovoří profesor Summerlee: „Je to úchvatná země. A měla by být vyhlášena přírodní rezervací s nejpřísnějším režimem. Vyhrazená pouze bádání vědců. Veřejnosti nepřístupná. Pouze učení a erudovaní odborníci - za finančního přispění vlád, samozřejmě - mohou totiž zajistit maximální zisk z této cenné přírodní oblasti: poznatky o životě na planetě Zemi před miliony let. Ano, zkameněliny jsou jistě pěkným zdrojem informací a mohou přinést spoustu údajů, ovšem není nad přímé pozorování živé fauny a flóry. A to je možné jen v zemi Maple Whita.“
Hovoří John E. Lawren: „Takže když to zrekapituluji: 24 dílů barevného komiksu ve formátu A4, vydání první v roce 1969/70 v ABC, pro mimořádný úspěch opakováno ve Speciálu 1988. A především – pěkný zisk z prodeje a reklamy.“
Hovoří reportér Daily Gazette Ned Malone: „Ach, ta vzdálená země v neprostupných pralesích Jižní Ameriky!… Jako reportér jsem placen za to, co napíšu, jaká zajímavá témata listu přinesu – a jak je zpracuji. Myslím, že život mi už nedá lepší šanci napsat životní reportáž… Och, stolová horo, pyšně čnící k nebi, ó neprodyšný pralese, pevně hájící její tajemství. Chtěl jsem dosáhnout něčeho dobrodružného, abych se zalíbil jisté slečně Klaudii Hungertonové, a místo toho jsem tam našel svou pravou lásku – nynější matku mého syna. Och, jenom od vydavatele, svého zaměstnavatele, jsem se mohl dočkat lepšího ohodnocení, třeba finančního, než jen uznalé pochvaly a poplácání po zádech a pohlazení po vlasech. I když – na druhou stranu – diamanty, které objevil v Bažině pterodaktylů lord Roxton, také nebyly k zahození (rozhodně k zaplacení)…“
. Hovoří John E. Lawren: „A tím druhým nápadem bylo vydání kresleného seriálu. To víte, články v novinách se po určité době vyčerpají, trh jsme zahltili vzpomínkovou dobrodružnou knihou, iniciovali jsme natáčení filmu na motivy výpravy – ale co dál?“
Hovoří černošský sluha Zambo: „Ja jenom krátky mluvit. Cesta do pravěk mě moc libit, ještery a přišery ohromna a zabijak, hlavně páni profesor v nebezpeči. A patrani kolem hora taky nebezpečny, domorodci hazet kamena a ptak ještěra tak drza, že ukrast maso z oheň…“
Hovoří John E. Lawren: „Žít věčně se z toho nedá, a proto jsme po letech uveřejnili v naší víkendové příloze zvané prostě ABC komiks na pokračování. To bylo v letech 1969 – 1970. A i tento můj nápad měl velký ohlas – i když jsem zpočátku musel ostatní společníky přesvědčovat o výhodnosti takového projektu. To víte – komiksy v téhle zemi nemají příliš pevnou půdu pod nohama.“
Hovoří lovec a cestovatel lord Roxton: „Musím vám říci, zažil jsem už ve svém životě ledacos, zúčastnil jsem se spousty lovů, stopoval jsem divé šelmy, v mé sbírce trofejí nechybí krokodýlí kůže, ovšem nic z toho se ani z daleka nevyrovná výpravě do Whitovy země. Nebylo tam chvíle, ani minutky, kdy by se nedělo něco vzrušujícího. Neustále jsme museli být ve střehu, ať již kvůli potencionálnímu nebezpečí, tak především abychom náhodou něco zajímavého nepropásli. Tu poklidně se pasoucí stádo iguanodonů, tam draví okřídlení pterodaktylové, v lesíku číhající masožravý zabiják ceratosaurus, o kus dál pravěcí opičáci. Zbraň tady byla nutností – jedinou bezpečnou zárukou přežití, jelikož člověk se jinak stával ve stínu těchto pravěkých bestií pouhou kořistí. A musím se pochlubit, že mé lovecké zkušenosti, pevné nervy a rozvaha nám nejednou zachránila život.“
Hovoří John E. Lawren: „Ale vsadil jsem na jistou a už jen jména autorů komiksu se stala garancí kvality našeho díla. Jako scénáristu jsme najali Vlastislava Tomana, tenkrát mladého, dynamického mladíka s již pěknou řádkou prací (Zajatci Torů, Kronika Strážců) na svém kontě. Historické události převedl do scénáře věcně a dramaticky. Kresbu vyvedl Jiří Veškrna, člověk proslavený realizací Dobrodružství Johna Cartera, který především zvládá reálie a dokáže vystihnout maximum podrobností. Někdo možná namítne, že pak se z díla vytrácí atmosféra, jenže my jsem potřebovali ztvárnit především dinosaury a brontosaury. Což se povedlo.“
Hovoří profesor Summerlee: „Je to úchvatná země. A měla by být vyhlášena přírodní rezervací s nejpřísnějším režimem. Vyhrazená pouze bádání vědců. Veřejnosti nepřístupná. Pouze učení a erudovaní odborníci - za finančního přispění vlád, samozřejmě - mohou totiž zajistit maximální zisk z této cenné přírodní oblasti: poznatky o životě na planetě Zemi před miliony let. Ano, zkameněliny jsou jistě pěkným zdrojem informací a mohou přinést spoustu údajů, ovšem není nad přímé pozorování živé fauny a flóry. A to je možné jen v zemi Maple Whita.“
Hovoří John E. Lawren: „Takže když to zrekapituluji: 24 dílů barevného komiksu ve formátu A4, vydání první v roce 1969/70 v ABC, pro mimořádný úspěch opakováno ve Speciálu 1988. A především – pěkný zisk z prodeje a reklamy.“
