Roku 1985 odcestoval Moebius do Tokia, kde probíhaly přípravy na natáčení animovaného filmu podle jeho komiksu Little Nemo. Scénář filmu však nebyl ještě hotov, a tak měl Moebius hodně volného času. Nechal si do hotelového pokoje přinést kreslicí prkno a během měsíce zde nakreslil zhruba polovinu druhého dílu série Le Monde d’Edena. Zbytek dokončil v Los Angeles po skončení prací na albu Le Bout de la Piste ze série Blueberry.
. Co tedy čeká Stella a Atana na Rajské planetě? (Ta dvě „l“ ve Stelově jméně, to není chyba. Stel se prostě ve druhém dílu jmenuje Stell.) Především je čeká veliký hlad. Pyramida naše dva hrdiny vysadí v „rajské zahradě“ osázené nádhernými jabloněmi. Oba však s jejich konzumací váhají. Není divu; celý život jedí syntetickou stravu a přechod na přirozenou stravu, nota bene plnou bakterií, pro ně může být osudný. Je to kupodivu Stell (budoucí muž), který v rozporu s biblickým podáním přinutí Atana (budoucí ženu), aby okusil chutné jablko.
Edena našim přátelům připadá liduprázdná. Z nedostatku jiného zaneprázdnění se rozhodnou jít podél řeky tak dlouho, dokud nedojdou k moři. Cestou se živí ovocem: hruškami, třešněmi, apod., na které si jejich žaludky rychle zvykají. Spí na zemi a ve spánku je jim zjevují Elfové (jimž se zde říká Edelfové). Aniž by si to zpočátku uvědomovali, naši hrdinové se postupně po fyzické i duševní stránce mění. Atan se mění v Atanu, u Stella se objeví mužské pohlavní znaky a oba se začnou také chovat jako muž a žena.
. Tato dějová peripetie je přímým odrazem zásad takzvaného instinktivního stravování, které ve Francii hlásal Guy-Claude Burger a které Moebius zpočátku také nadšeně praktikoval. (Později, když zjistil, že není v jeho silách jíst neustále jen syrové, nijak neupravované plody, jeho nadšení poněkud ochladlo.)
. Jednoho dne, když ale Stell svou mužskou roli přežene, jeho choutky Atanu upřímně vyděsí, ta jej omráčí a uteče. Zdrcený Stell ji nejprve marně hledá a nakonec pokračuje dál v pouti podél řeky. Místo moře jej však čeká zvláštní sen.
V něm se mu zjeví Burg, bytost z jiné dimenze a stvořitel planety Edena. Zavede Stella do svého domu, kde na něj čeká roztoužená Atana. Jejich láska dojde naplnění, jak praví básník. Jenže ouha! Burgovy záměry se pokouší sabotovat negativní síla, ztělesnění zla, kterou autor pojmenoval Patern. A tak, když je milenecký pár v nejlepším, prolomí se do domu Paternova emanace, která na sebe tentokrát vezme podobu obrovského a obrovsky hnusného netvora, nabodne Stella na jednu ze svých četných bodlin a odstraní jej z cesty. Stell, kterého Burg vhodně poučil, netvora násilím vymaže ze sna; po probuzení je však stále sám a nezbývá mu než putovat dál a dál...
. Jak vidíme, Moebius nejen, že neodpověděl na všechny shora uvedené otázky, ale přidal i některé další…
V tomto druhém dílu autor již zcela rezignoval na čistou linku a kreslí svůj příběh obvyklým moebiovským stylem, jak jej známe např. z Hermetické garáže, z prvního dílu Incala nebo z komiksu Arzach.
. Významnou úlohu v této epizodě hrají sny. Nejenom sny, které se zdají Stellovi a Ataně během jejich putování, ale i závěrečný Stellův sen, v němž se setkává s Atanou. K řadě konvenčních symbolů (jablko, Elfové, snový obraz Burga v průniku hvězd, čtyřstěn v blízkosti Burgova domu), přibyl další, a sice lev jako symbol klidné a rozvážné síly, která pomáhá řešit i ty nejzapeklitější situace.
A co se stalo s Atanou? To zjistíme snadno: stačí si přečíst další díl série.
. Co tedy čeká Stella a Atana na Rajské planetě? (Ta dvě „l“ ve Stelově jméně, to není chyba. Stel se prostě ve druhém dílu jmenuje Stell.) Především je čeká veliký hlad. Pyramida naše dva hrdiny vysadí v „rajské zahradě“ osázené nádhernými jabloněmi. Oba však s jejich konzumací váhají. Není divu; celý život jedí syntetickou stravu a přechod na přirozenou stravu, nota bene plnou bakterií, pro ně může být osudný. Je to kupodivu Stell (budoucí muž), který v rozporu s biblickým podáním přinutí Atana (budoucí ženu), aby okusil chutné jablko.
Edena našim přátelům připadá liduprázdná. Z nedostatku jiného zaneprázdnění se rozhodnou jít podél řeky tak dlouho, dokud nedojdou k moři. Cestou se živí ovocem: hruškami, třešněmi, apod., na které si jejich žaludky rychle zvykají. Spí na zemi a ve spánku je jim zjevují Elfové (jimž se zde říká Edelfové). Aniž by si to zpočátku uvědomovali, naši hrdinové se postupně po fyzické i duševní stránce mění. Atan se mění v Atanu, u Stella se objeví mužské pohlavní znaky a oba se začnou také chovat jako muž a žena.
. Tato dějová peripetie je přímým odrazem zásad takzvaného instinktivního stravování, které ve Francii hlásal Guy-Claude Burger a které Moebius zpočátku také nadšeně praktikoval. (Později, když zjistil, že není v jeho silách jíst neustále jen syrové, nijak neupravované plody, jeho nadšení poněkud ochladlo.)
. Jednoho dne, když ale Stell svou mužskou roli přežene, jeho choutky Atanu upřímně vyděsí, ta jej omráčí a uteče. Zdrcený Stell ji nejprve marně hledá a nakonec pokračuje dál v pouti podél řeky. Místo moře jej však čeká zvláštní sen.
V něm se mu zjeví Burg, bytost z jiné dimenze a stvořitel planety Edena. Zavede Stella do svého domu, kde na něj čeká roztoužená Atana. Jejich láska dojde naplnění, jak praví básník. Jenže ouha! Burgovy záměry se pokouší sabotovat negativní síla, ztělesnění zla, kterou autor pojmenoval Patern. A tak, když je milenecký pár v nejlepším, prolomí se do domu Paternova emanace, která na sebe tentokrát vezme podobu obrovského a obrovsky hnusného netvora, nabodne Stella na jednu ze svých četných bodlin a odstraní jej z cesty. Stell, kterého Burg vhodně poučil, netvora násilím vymaže ze sna; po probuzení je však stále sám a nezbývá mu než putovat dál a dál...
. Jak vidíme, Moebius nejen, že neodpověděl na všechny shora uvedené otázky, ale přidal i některé další…
V tomto druhém dílu autor již zcela rezignoval na čistou linku a kreslí svůj příběh obvyklým moebiovským stylem, jak jej známe např. z Hermetické garáže, z prvního dílu Incala nebo z komiksu Arzach.
. Významnou úlohu v této epizodě hrají sny. Nejenom sny, které se zdají Stellovi a Ataně během jejich putování, ale i závěrečný Stellův sen, v němž se setkává s Atanou. K řadě konvenčních symbolů (jablko, Elfové, snový obraz Burga v průniku hvězd, čtyřstěn v blízkosti Burgova domu), přibyl další, a sice lev jako symbol klidné a rozvážné síly, která pomáhá řešit i ty nejzapeklitější situace.
A co se stalo s Atanou? To zjistíme snadno: stačí si přečíst další díl série.
