No, kvůli kresbě určitě ne. To, že umí kreslit, národu ukázat nechtěl, jelikož jeho kresba je ošklivá. Možná schválně zjednodušená na nejmenší možnou míru, aby čtenáře nerozptylovala od příběhu, pěkná ale prostě není.
Jenže příběh také není zrovna silnou stránkou Kakalíkovou. Vypráví o . chlapci, který vlastně není chlapec, nýbrž tučňák. Byl zplozen otcovou hokejkou, a tak není divu, že od kolébky holduje hokeji. Sledujeme jeho složitou pouť životem, až k utkání, v němž reprezentuje svou školu proti parahokejovému týmu Moravy. Necítí radost z vítězství, naopak, rozhodne se zajet za jedním z protihráčů, játrem (nebo Játrem?), a pohovořit si s ním o svých existencionálních problémech. Po čase se do sebe zamilují a chtějí se vzít, ale pár dní před svatbou dostává tučňák lákavou nabídku z NHL. Oba dva litují ukončení svého vztahu, tučňák odlétá a v Americe tak může zazářit nová hvězda. A to je všechno.
Snad tedy pro sdělení čehosi nadčasového a důležitého, pro nějaký závažný důvod filozofický. Nu, jestli je tím míněno samoúčelné zobrazování mužského přirození, nechutných, brutálních scén (operace, při níž otec tučňákovi uřeže zobák a ucpe vejcovod) či soulož tučňáka s játrem, pak to svědčí o podivné úchylce autorově. Tudíž zůstávají tři motivy. Za prvé Kakalíkova slepá nenávist vůči Jaromíru Jágrovi, jíž dal průchod naprosto neomezený. Nebo je (pouze se tak na základě komiksu domnívám) transsexuál a potřebuje se s tím veřejně vyrovnat. Poslední možností je jeho averze proti tělesně postiženým, i když tato mi připadá už opravdu nepravděpodobná.
Sešit sám navíc trpí dalšími nedostatky. Nepříliš lákavá obálka . připomíná samizdat z let dávno minulých, nevhodně zvolený font pro komentáře mezi obrázky sice připomíná Jágrovu 68, ale není příliš čitelný. Konečně bych zmínil i množství gramatických chyb, vyplývajících jak z nepozornosti editora (chybějící čárka nad prvním „a“ ve větě „Já jsem tučňák“ na straně 22), tak z hlouposti autora (hrubice prvního kalibru typu tvrdé „y“ po „b“ ve slově „nabízejí“ na straně 27).
Aha, už jsem si vzpomněl, co jsem o tom Kakalíkovi slyšel. Že prý tvoří zajímavé komiksy…
Jenže příběh také není zrovna silnou stránkou Kakalíkovou. Vypráví o . chlapci, který vlastně není chlapec, nýbrž tučňák. Byl zplozen otcovou hokejkou, a tak není divu, že od kolébky holduje hokeji. Sledujeme jeho složitou pouť životem, až k utkání, v němž reprezentuje svou školu proti parahokejovému týmu Moravy. Necítí radost z vítězství, naopak, rozhodne se zajet za jedním z protihráčů, játrem (nebo Játrem?), a pohovořit si s ním o svých existencionálních problémech. Po čase se do sebe zamilují a chtějí se vzít, ale pár dní před svatbou dostává tučňák lákavou nabídku z NHL. Oba dva litují ukončení svého vztahu, tučňák odlétá a v Americe tak může zazářit nová hvězda. A to je všechno.
Snad tedy pro sdělení čehosi nadčasového a důležitého, pro nějaký závažný důvod filozofický. Nu, jestli je tím míněno samoúčelné zobrazování mužského přirození, nechutných, brutálních scén (operace, při níž otec tučňákovi uřeže zobák a ucpe vejcovod) či soulož tučňáka s játrem, pak to svědčí o podivné úchylce autorově. Tudíž zůstávají tři motivy. Za prvé Kakalíkova slepá nenávist vůči Jaromíru Jágrovi, jíž dal průchod naprosto neomezený. Nebo je (pouze se tak na základě komiksu domnívám) transsexuál a potřebuje se s tím veřejně vyrovnat. Poslední možností je jeho averze proti tělesně postiženým, i když tato mi připadá už opravdu nepravděpodobná.
Sešit sám navíc trpí dalšími nedostatky. Nepříliš lákavá obálka . připomíná samizdat z let dávno minulých, nevhodně zvolený font pro komentáře mezi obrázky sice připomíná Jágrovu 68, ale není příliš čitelný. Konečně bych zmínil i množství gramatických chyb, vyplývajících jak z nepozornosti editora (chybějící čárka nad prvním „a“ ve větě „Já jsem tučňák“ na straně 22), tak z hlouposti autora (hrubice prvního kalibru typu tvrdé „y“ po „b“ ve slově „nabízejí“ na straně 27).
Aha, už jsem si vzpomněl, co jsem o tom Kakalíkovi slyšel. Že prý tvoří zajímavé komiksy…
